Genèse 15 | La Bible du Semeur

La Bible du Semeur

L’alliance de Dieu avec Abram

1 Après ces événements, l’Eternel s’adressa à Abram dans une vision: Ne crains rien, Abram, lui dit l’Eternel, je suis ton bouclier protecteur, ta récompense sera très grande. 2 Abram répondit: Eternel Dieu, que me donnerais-tu? Je n’ai pas d’enfant, et c’est Eliézer de Damas qui héritera tous mes biens. 3 Tu ne m’as pas donné de descendance, poursuivit-il, et c’est un serviteur attaché à mon service qui sera mon héritier. 4 Alors l’Eternel lui parla en ces termes: Non, cet homme-là ne sera pas ton héritier: c’est celui qui naîtra de toi qui héritera de toi. 5 Puis Dieu le fit sortir de sa tente et lui dit: Contemple le ciel et compte les étoiles, si tu en es capable. Et il ajouta: Tes descendants seront aussi nombreux qu’elles^[1]. (Rm 4:18; He 11:12) 6 Abram fit confiance à l’Eternel et, à cause de cela, l’Eternel le déclara juste^[2]. (Rm 4:3; Ga 3:6; Jc 2:23) 7 Il lui dit: Je suis l’Eternel qui t’ai fait sortir d’Our des Chaldéens pour te donner ce pays en possession. 8 – Seigneur Dieu, répondit Abram, comment aurai-je la certitude que je le posséderai? 9 Dieu lui dit: Va chercher une génisse, une chèvre et un bélier ayant chacun trois ans, une tourterelle et un jeune pigeon. 10 Abram alla prendre ces animaux, les coupa tous en deux par le milieu, excepté les oiseaux, et pour chacun d’eux disposa les deux moitiés face à face^[3]. (Jr 34:18; Ac 7:6) 11 Des oiseaux de proie fondirent sur les bêtes mortes, mais Abram les chassa. 12 Au moment où le soleil se couchait, une grande torpeur s’empara d’Abram et, en même temps, l’angoisse le saisit dans une profonde obscurité. 13 Le Seigneur lui dit: Sache bien que tes descendants vivront en étrangers dans un pays qui ne leur appartiendra pas, on en fera des esclaves et on les opprimera pendant quatre cents ans^[4]. (Ex 12:40; Ac 7:6) 14 Mais j’exécuterai mon jugement contre la nation qui les aura réduits en esclavage et ils quitteront le pays chargés de grandes richesses. 15 Quant à toi, tu rejoindras en paix tes ancêtres, et tu seras enterré après une heureuse vieillesse. 16 C’est seulement à la quatrième génération que tes descendants reviendront ici car, jusqu’à présent, les Amoréens n’ont pas encore mis le comble à leurs crimes. 17 Lorsque le soleil fut couché et que l’obscurité fut totale, un tourbillon de fumée et une torche de feu passèrent soudain entre les animaux partagés. 18 Ce jour-là, l’Eternel fit alliance avec Abram et lui dit: Je promets de donner à ta descendance tout ce pays, depuis le fleuve d’Egypte^[5] jusqu’au grand fleuve, l’Euphrate, 19 le pays des Qéniens, des Qeniziens, des Qadmonéens, 20 des Hittites, des Phéréziens, des Rephaïm, 21 des Amoréens, des Cananéens, des Guirgasiens et des Yebousiens.

Český ekumenický překlad

de Česká biblická společnost

PŘED NAROZENÍM SYNA A DĚDICE - — Smlouva s Abramem - Hospodin utvrzuje Abramovu víru a smlouvou stvrzuje své zaslíbení.

1 Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ 2 Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ 3 Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ 4 Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ 5 Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ 6 Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. 7 A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ 8 Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“ 9 I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ 10 Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. 11 Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. 12 Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. 13 Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. 14 Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. 15 Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. 16 Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ 17 Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. 18 V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, 19 zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, 20 Chetejců, Perizejců a Refájců, 21 Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“