1L’Eternel dit à Abram: Va, quitte ton pays, ta famille et la maison de ton père pour te rendre dans le pays que je t’indiquerai[1]. (Ac 7:2; He 11:8)2Je ferai de toi l’ancêtre d’un grand peuple; je te bénirai, je ferai de toi un personnage renommé et tu deviendras une source de bénédiction pour d’autres.3Je bénirai ceux qui te béniront et je maudirai ceux qui t’outrageront[2]. Toutes les familles de la terre seront bénies à travers toi[3]. (Ac 3:25; Ga 3:8)4Abram partit comme l’Eternel le lui avait demandé, et Loth s’en alla avec lui. Abram avait soixante-quinze ans quand il quitta Harân[4]. (He 11:8)5Il emmena Saraï, sa femme, son neveu Loth, tous les biens et les serviteurs qu’ils avaient acquis à Harân, et ils se mirent en route pour aller au pays de Canaan. Quand ils furent arrivés,6Abram traversa le pays jusqu’à un lieu appelé Sichem, jusqu’au chêne de Moré. A cette époque-là, les Cananéens habitaient le pays.7L’Eternel apparut à Abram et lui dit: Je donnerai ce pays à ta descendance[5]. Abram érigea là un autel à l’Eternel qui lui était apparu. (Ac 7:5; Ga 3:16)8Puis il leva le camp pour se rendre dans la région montagneuse à l’est de Béthel[6]; il établit son campement entre Béthel, à l’ouest, et Aï, à l’est. Il y érigea un autre autel à l’Eternel et lui adressa des prières. (Gn 28:19)9Ensuite Abram repartit vers le sud; d’étape en étape, il gagna le Néguev[7].
Abram en Egypte
10Une famine survint dans le pays. Alors Abram se rendit en Egypte[8] pour y séjourner quelque temps, car la famine sévissait dans le pays. (Gn 26:1; Gn 41:57)11Lorsqu’il approchait de l’Egypte, il dit à Saraï sa femme: Ecoute, je sais que tu es très belle.12Quand les Egyptiens te verront, ils se diront: « C’est sa femme. » Ils me tueront et te laisseront en vie.13Dis-leur donc que tu es ma sœur, pour qu’on me traite bien à cause de toi. Ainsi, grâce à toi, ma vie sera épargnée.14En effet, quand Abram arriva en Egypte, les Egyptiens remarquèrent la grande beauté de sa femme.15Des gens de la cour du pharaon la remarquèrent et la vantèrent à leur maître, de sorte qu’elle fut enlevée et emmenée au palais royal.16A cause d’elle, le pharaon traita Abram avec bonté. Il lui offrit des moutons, des chèvres, des bovins, des ânes, des serviteurs, des servantes, des ânesses et des chameaux.17Mais l’Eternel infligea de grands maux au pharaon et aux gens de sa maison, à cause de Saraï, la femme d’Abram.18Alors le pharaon convoqua Abram et lui dit: Qu’est-ce que tu m’as fait là? Pourquoi ne m’as-tu pas dit qu’elle était ta femme?19Pourquoi l’as-tu présentée comme ta sœur? A cause de cela, j’en ai fait ma femme. Maintenant, voilà ta femme; reprends-la et va-t’en!20Et le pharaon chargea ses gens de le reconduire avec sa femme et avec tout ce qu’il possédait.
— Hospodin povolává Abrama - Vyvolený poutník Abram se v poslušnosti Hospodinova příkazu ubírá do země přislíbené Bohem.
1 I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. 2 Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! 3 Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ 4 A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu.5 Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli, i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam.6 Abram prošel zemí až k místu Šekemu, až k božišti Móre; tehdy v té zemi byli Kenaanci. 7 I ukázal se Abramovi Hospodin a řekl: „Tuto zemi dám tvému potomstvu.“ Proto tam Abram vybudoval oltář Hospodinu, který se mu ukázal.8 Odtud táhl dál na horu, která je východně od Bét-elu, a postavil svůj stan mezi Bét-elem na západě a Ajem na východě. Také tam vybudoval Hospodinu oltář a vzýval Hospodinovo jméno.9 Pak se vydal na další cestu směrem k Negebu.
— Abram sestupuje do Egypta - Hospodin vytrhuje Abrama z úzkostí a trestá faraóna ohrožujícího zaslíbení.
10 I nastal v zemi hlad. Tu Abram sestoupil do Egypta, aby tam pobyl jako host, neboť na zemi těžce doléhal hlad.11 Když už se chystal vejít do Egypta, řekl své ženě Sáraji: „Vím dobře, že jsi žena krásného vzhledu.12 Až tě spatří Egypťané, řeknou si: ‚To je jeho žena.‘ Mne zabijí a tebe si ponechají živou.13 Říkej tedy, žes mou sestrou, aby se mi kvůli tobě dobře dařilo a abych tvou zásluhou zůstal naživu.“14 Když pak Abram vešel do Egypta, spatřili Egypťané tu ženu, jak velice je krásná.15 Spatřila ji také faraónova knížata a vychválila ji faraónovi. Byla proto vzata do domu faraóna16 a ten kvůli ní prokázal Abramovi mnoho dobrého, takže měl brav a skot a osly i otroky a otrokyně i oslice a velbloudy.17 Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji.18 Farao tedy Abrama předvolal a řekl: „Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena?19 Proč jsi říkal: ‚To je má sestra?‘ Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!“20 A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl.