Exode 33 | La Bible du Semeur

La Bible du Semeur

L’Eternel n’ira pas avec le peuple

1 L’Eternel dit à Moïse: Va, quitte ce lieu, toi et le peuple que tu as fait sortir d’Egypte, et rendez-vous au pays que j’ai promis par serment à Abraham, à Isaac et à Jacob de donner à leurs descendants^[1]. (Gn 12:7; Gn 26:3; Gn 28:13; Ex 19:1; Nb 10:11)

Gn 12:7Gn 26:3Gn 28:13Ex 19:1Nb 10:11

2 J’enverrai un ange devant toi et je chasserai les Cananéens, les Amoréens, les Hittites, les Phéréziens, les Héviens et les Yebousiens. 3 Il vous conduira vers un pays ruisselant de lait et de miel. Pour moi, je n’irai pas au milieu de vous, car vous êtes un peuple rebelle et je pourrais vous exterminer pendant le voyage. 4 Lorsque le peuple entendit cette parole sévère, il prit le deuil: personne ne mit ses parures. 5 L’Eternel avait ordonné à Moïse de dire aux Israélites: Vous êtes un peuple rebelle; si je marchais au milieu de vous, ne fût-ce qu’un seul instant, je vous exterminerais. Otez donc vos parures et l’on verra comment je vais vous traiter. 6 Les Israélites enlevèrent leurs parures, à distance du mont Horeb.

La tente de la Rencontre

7 Moïse prit une tente et la dressa pour lui à l’extérieur du camp à une bonne distance. Il l’appelait tente de la Rencontre. Celui qui voulait consulter l’Eternel devait sortir du camp pour se rendre à la tente de la Rencontre. 8 Chaque fois que Moïse sortait pour aller à cette tente, le peuple se levait et chacun se tenait à l’entrée de sa tente pour suivre Moïse du regard jusqu’à ce qu’il soit entré dans la tente. 9 Dès qu’il y pénétrait, la colonne de nuée descendait et se tenait à l’entrée de la tente, et l’Eternel s’entretenait avec Moïse. 10 Tout le peuple voyait la colonne de nuée se tenir à l’entrée de la tente et le peuple tout entier se levait et se prosternait, chacun à l’entrée de sa tente. 11 L’Eternel s’entretenait avec Moïse directement comme un homme parle avec son ami. Puis Moïse regagnait le camp; mais son jeune assistant Josué, fils de Noun, restait dans la tente.

Moïse prie l’Eternel d’accompagner son peuple

12 Moïse dit à l’Eternel: Vois, tu me demandes de conduire ce peuple, mais tu ne me fais pas connaître qui tu enverras pour m’accompagner! Pourtant tu m’avais dit: « Je t’ai choisi personnellement et tu jouis de ma faveur. » 13 Maintenant, si réellement j’ai obtenu ta faveur, veuille me révéler tes intentions pour que je te connaisse. Alors j’aurai vraiment ta faveur. Et considère que ce peuple-là, c’est ton peuple! 14 Dieu répondit: Je marcherai moi-même avec toi, pour te rassurer. 15 Moïse reprit: Si tu ne viens pas toi-même avec nous, ne nous fais pas partir d’ici. 16 A quoi reconnaîtra-t-on que j’ai obtenu ta faveur, moi ainsi que ton peuple, sinon si tu marches avec nous, et si nous sommes ainsi distingués, moi et ton peuple, de tous les autres peuples sur la terre? 17 Alors l’Eternel répondit à Moïse: Même ce que tu viens de demander, je te l’accorde parce que tu jouis de ma faveur et que j’ai une relation particulière avec toi. 18 Moïse reprit: Permets-moi de contempler ta gloire! 19 Dieu lui répondit: Je ferai moi-même passer devant toi toute ma bonté et je proclamerai devant toi les qualités de l’Eternel. Je ferai grâce à qui je veux faire grâce, j’aurai compassion de qui je veux avoir compassion^[2]. (Rm 9:15) 20 Mais tu ne pourras pas voir ma face, car nul homme ne peut me voir et demeurer en vie. 21 L’Eternel dit encore: Il y a ici un lieu près de moi; tiens-toi debout sur le rocher, 22 et quand ma gloire passera, je te mettrai dans le creux du rocher et je te couvrirai de ma main, jusqu’à ce que j’aie passé. 23 Puis je retirerai ma main et tu me verras de dos, mais ma face ne pourra pas être vue.

Český ekumenický překlad

de Česká biblická společnost

— Sláva Hospodinovy přítomnosti - Lid činí pokání, Mojžíš hovoří s Hospodinem u stanu setkávání.

1 Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. 2 Pošlu před tebou svého posla a vypudím Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce. 3 Půjdete do země oplývající mlékem a medem. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ 4 Když lid uslyšel tuto zlou zprávu, začali truchlit a nikdo na sebe nevzal žádnou ozdobu. 5 Potom řekl Hospodin Mojžíšovi: „Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit. Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit.“ 6 Od hory Chorébu se tedy Izraelci zbavili všech ozdob. 7 Mojžíš vzal stan a postavil si jej venku za táborem opodál tábora a nazval jej stanem setkávání. Když někdo hledal Hospodina, vycházel ke stanu setkávání, který byl venku za táborem. 8 A když Mojžíš vycházel ke stanu, všechen lid povstával; zůstali stát, každý u vchodu do svého stanu, a hleděli za Mojžíšem, dokud nevešel do stanu. 9 Kdykoli Mojžíš vcházel do stanu, sestupoval oblakový sloup a stál u vchodu do stanu. A Hospodin rozmlouval s Mojžíšem. 10 Všechen lid viděl oblakový sloup, stojící u vchodu do stanu; tu všechen lid povstával a klaněli se, každý u vchodu do svého stanu. 11 A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem. Potom se Mojžíš vracel do tábora. Ale mládenec Jozue, syn Núnův, který mu přisluhoval, se ze stanu nevzdaloval. 12 Mojžíš řekl Hospodinu: „Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: ‚Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.‘ 13 Jestliže jsem tedy nyní u tebe našel milost, dej mi poznat svou cestu, abych poznal tebe a našel u tebe milost; pohleď, vždyť tento pronárod je tvůj lid.“ 14 Odvětil: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“ 15 Mojžíš mu řekl: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! 16 Podle čeho jiného by se poznalo, že jsem u tebe našel milost já i tvůj lid, ne-li podle toho, že s námi půjdeš; tím budeme odlišeni, já i tvůj lid, od každého lidu na tváři země.“ 17 Hospodin Mojžíšovi odvětil: „Učiním i tuto věc, o které mluvíš, protože jsi u mne našel milost a já tě znám jménem.“ 18 I řekl: „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ 19 Hospodin odpověděl: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ 20 Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“ 21 Hospodin pravil: „Hle, u mne je místo; postav se na skálu. 22 Až tudy půjde moje sláva, postavím tě do skalní rozsedliny a zakryji tě svou dlaní, dokud nepřejdu. 23 Až dlaň odtáhnu, spatříš mě zezadu, ale mou tvář nespatří nikdo.“