1Le troisième mois après leur départ d’Egypte, ce jour même, les Israélites arrivèrent au désert du Sinaï[1].2Après être partis de Rephidim, ils entrèrent dans ce désert et y dressèrent leur camp en face de la montagne.
Dieu adopte Israël
3Moïse gravit la montagne pour aller vers Dieu. D’en haut, Dieu l’appela et lui dit: Voici comment tu parleras aux descendants de Jacob et ce que tu annonceras aux Israélites:4« Vous avez vu vous-mêmes comment j’ai traité les Egyptiens et comment je vous ai portés comme sur des ailes d’aigle pour vous faire venir jusqu’à moi[2]. (Dt 32:11)5Maintenant, si vous m’obéissez et si vous restez fidèles à mon alliance, vous serez pour moi un peuple précieux parmi tous les peuples, bien que toute la terre m’appartienne.6Oui vous, vous serez pour moi un royaume de prêtres, une nation sainte. » Telles sont les paroles que tu transmettras aux Israélites[3]. (Dt 4:20; Dt 7:6; Dt 14:2; Dt 26:18; Tt 2:14; 1P 2:9; Ap 1:6; Ap 5:10)7Moïse retourna au camp, convoqua les responsables du peuple et leur transmit toutes les paroles de l’Eternel.8Alors le peuple s’écria à l’unanimité: Nous ferons tout ce que l’Eternel a dit. Moïse rapporta à l’Eternel la réponse du peuple.9L’Eternel dit à Moïse: Voici que je viendrai te trouver au sein d’une épaisse nuée pour que le peuple entende lorsque je parlerai avec toi et qu’ils aient pour toujours confiance en toi. Et Moïse rapporta à l’Eternel les paroles du peuple.
La purification rituelle
10L’Eternel dit à Moïse: Va trouver le peuple et demande-lui d’accomplir aujourd’hui et demain des rites de purification et de laver leurs vêtements.11Qu’ils se tiennent prêts pour après-demain, car ce jour-là, je descendrai sur le mont Sinaï à la vue de tout le peuple.12Tu leur fixeras des limites autour de la montagne et tu leur donneras cet avertissement: « Gardez-vous bien de gravir cette montagne et même de vous en approcher; quiconque s’en approchera sera puni de mort.13Si quelqu’un transgresse cet ordre, on ne le touchera pas, mais on le lapidera ou on le percera de flèches. Qu’il s’agisse d’une bête ou d’un homme, il ne restera pas en vie. C’est seulement lorsque la corne du bélier sonnera que certains[4] monteront sur la montagne[5]. » (Ex 24:1; Ex 24:9; He 12:18)14Moïse redescendit de la montagne vers le peuple pour lui faire accomplir les rites de purification. Ils lavèrent aussi leurs vêtements.15Puis il leur dit: Tenez-vous prêts pour après-demain. Abstenez-vous d’ici-là de tout rapport sexuel[6]. (Lv 15:18; Lv 15:21; 1S 21:4)
L’Eternel descend sur le mont Sinaï
16Le surlendemain, dès le lever du jour, il y eut des coups de tonnerre et des éclairs, une épaisse nuée couvrit la montagne et l’on entendit un son de corne très puissant. Dans le camp, tout le peuple se mit à trembler de peur.17Moïse fit sortir tout le monde du camp, à la rencontre de Dieu. Ils se tinrent au pied de la montagne.18Le mont Sinaï était entièrement enveloppé de fumée parce que l’Eternel était descendu là au milieu du feu, et la fumée s’élevait comme celle d’une fournaise. Toute la montagne était secouée d’un violent tremblement de terre.19Le son du cor allait en s’amplifiant énormément. Moïse parlait, et Dieu lui répondait dans le tonnerre[7]. (He 12:18)20L’Eternel était descendu sur le sommet du mont Sinaï, et il y appela Moïse. Moïse monta.21L’Eternel lui dit: Redescends avertir le peuple de ne pas se précipiter vers l’Eternel pour le voir, car beaucoup d’entre eux y perdraient la vie.22Même les prêtres[8] qui s’approchent de moi doivent se purifier, sous peine de voir l’Eternel décimer leurs rangs. (Ex 3:16; Ex 3:18; Ex 12:21; Ex 18:12)23Moïse dit à l’Eternel: Le peuple ne saurait gravir le mont Sinaï puisque tu nous as toi-même prescrit de fixer des limites autour de la montagne et de la tenir pour sacrée.24L’Eternel lui répéta: Va, redescends, et puis tu remonteras avec Aaron. Mais que les prêtres et le peuple ne se précipitent pas pour monter vers moi, de peur que je ne décime leurs rangs.25Moïse redescendit vers le peuple pour lui parler.
Smlouva a ustanovení - BOŽÍ SMLOUVA S LIDEM - — Před vydáním Zákona - Izrael přichází k Sínaji a připravuje se na přijetí Hospodinových nařízení.
1 Třetího měsíce potom, co Izraelci vyšli z egyptské země, téhož dne, přišli na Sínajskou poušť.2 Vytáhli z Refídimu, přišli na Sínajskou poušť a utábořili se v poušti; Izrael se tam utábořil naproti hoře.3 Mojžíš vystoupil k Bohu. Hospodin k němu zavolal z hory: „Toto povíš domu Jákobovu a oznámíš synům Izraele:4 Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egyptu. Nesl jsem vás na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.5 Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.6 Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým. To jsou slova, která promluvíš k synům Izraele.“7 Mojžíš přišel, zavolal starší lidu a předložil jim všechno, co mu Hospodin přikázal.8 Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“ Mojžíš tlumočil odpověď lidu Hospodinu.9 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přijdu k tobě v hustém oblaku, aby lid slyšel, až s tebou budu mluvit, a aby ti provždy věřili.“ Mojžíš totiž Hospodinu oznámil slova lidu.10 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Jdi k lidu a dnes i zítra je posvěcuj; ať si vyperou pláště11 a ať jsou připraveni na třetí den, neboť třetího dne sestoupí Hospodin před zraky všeho lidu na horu Sínaj.12 Vymezíš kolem lidu hranici a řekneš: Střezte se vystoupit na horu nebo i dotknout se jejího okraje. Kdokoli se hory dotkne, musí zemřít;13 nedotkne se ho žádná ruka, bude ukamenován nebo zastřelen. Ať je to dobytče nebo člověk, nezůstane naživu. Teprve až se dlouze zatroubí na roh, smějí na horu vystoupit.“14 Mojžíš sestoupil z hory k lidu, posvětil lid a oni si vyprali pláště.15 Řekl také lidu: „Buďte připraveni na třetí den; nepřistupujte k ženě.“16 Když nadešel třetí den a nastalo jitro, hřmělo a blýskalo se, na hoře byl těžký oblak a zazněl velmi pronikavý zvuk polnice. Všechen lid, který byl v táboře, se třásl.17 Mojžíš vyvedl lid z tábora vstříc Bohu a postavili se při úpatí hory.18 Celá hora Sínaj byla zahalena kouřem, protože Hospodin na ni sestoupil v ohni. Kouř z ní stoupal jako z hutě a celá hora se silně chvěla.19 Zvuk polnice víc a více sílil. Mojžíš mluvil a Bůh mu hlasitě odpovídal.20 Hospodin totiž sestoupil na horu Sínaj, na vrchol hory. Zavolal Mojžíše na vrchol hory a Mojžíš tam vystoupil.21 Hospodin Mojžíšovi řekl: „Sestup a varuj lid, aby se nikdo nepokoušel proniknout k Hospodinu ve snaze ho uvidět. Mnoho by jich padlo.22 Také kněží, kteří přistupují k Hospodinu, se musí posvětit, aby se na ně Hospodin neobořil.“23 Mojžíš řekl Hospodinu: „Lid nemůže vystoupit na horu Sínaj, neboť ty sám jsi nás varoval slovy: Vymez podél hory hranici a horu posvěť.“24 Hospodin mu řekl: „Teď sestup, potom vystoupíš spolu s Áronem; ale kněží ani lid nesmějí proniknout a vystoupit k Hospodinu, aby se na ně neobořil.“25 Mojžíš tedy sestoupil k lidu a řekl jim to.