2 Samuel 22

La Bible du Semeur

de Biblica

Un cantique de David

1 David adressa à l’Eternel les paroles de ce cantique lorsque l’Eternel l’eut délivré de tous ses ennemis, et en particulier de Saül. 

2 Il dit ceci: L’Eternel est ma forteresse, ╵mon rocher, mon libérateur. 

3 Dieu est mon roc solide ╵où je me réfugie. Il est mon Sauveur tout-puissant, ╵mon rempart et mon bouclier. Mon asile est en lui. Toi, mon Sauveur, tu me délivres ╵des hommes violents. 

4 Loué soit l’Eternel: ╵quand je l’ai appelé, j’ai été délivré ╵de tous mes ennemis. 

5 La mort m’enserrait de ses flots, et, comme un torrent destructeur, ╵me terrifiait. 

6 Oui, le séjour des morts ╵m’entourait de ses liens, le piège de la mort ╵se refermait sur moi. 

7 Alors, dans ma détresse, ╵je priai l’Eternel. Vers mon Dieu, je lançai ╵mon appel au secours, mon cri parvint à ses oreilles et, de son temple, il m’entendit. 

8 La terre s’ébranla ╵et elle chancela, les fondements du ciel ╵se mirent à frémir, tout secoués par sa colère. 

9 De ses narines s’élevait ╵de la fumée, et de sa bouche ╵surgissait un feu dévorant, des charbons embrasés ╵en jaillissaient. 

10 Il inclina le ciel ╵et descendit, un sombre nuage à ses pieds. 

11 Il chevauchait un chérubin ╵et il volait, et il apparaissait ╵sur les ailes du vent. 

12 Il s’enveloppait de ténèbres, des nuages opaques, ╵un amas d’eau ╵formaient sa tente. 

13 De l’éclat brillant devant lui jaillissaient des charbons ardents. 

14 L’Eternel tonna dans le ciel, le Dieu très-haut ╵fit retentir sa voix. 

15 Et soudain il tira des flèches ╵pour disperser mes ennemis, il lança des éclairs ╵pour les mettre en déroute. (Ps 144:6; Ha 3:11) 

16 A la menace de l’Eternel, et au souffle tempétueux ╵de sa colère, le fond des eaux parut, les fondements du monde ╵se trouvèrent à nu. 

17 Du haut du ciel, ╵il étend sa main pour me prendre, me retirer des grandes eaux. 

18 Il me délivre ╵d’un ennemi puissant, de gens qui me haïssent ╵et sont plus forts que moi. 

19 Ils m’affrontaient ╵au jour de mon désastre, mais l’Eternel ╵a été mon appui. 

20 Il m’a retiré du danger, ╵l’a éloigné de moi, il m’en a délivré ╵à cause de son affection pour moi. 

21 L’Eternel a agi ╵en tenant compte ╵de ma conduite juste, comme mes mains sont pures, ╵il m’a récompensé; 

22 car j’ai suivi ╵les voies qu’il a prescrites, je n’abandonne pas mon Dieu ╵pour m’adonner au mal. 

23 J’ai toujours ses lois sous mes yeux, je ne fais fi ╵d’aucun de ses commandements. 

24 Envers lui, je suis sans reproche, je me suis gardé du péché. 

25 L’Eternel m’a récompensé ╵d’avoir agi avec droiture et de m’être gardé pur sous ses yeux. 

26 Avec ceux qui sont bienveillants, ╵toi, tu te montres bienveillant. Avec qui est irréprochable, ╵tu es irréprochable. 

27 Et avec celui qui est pur, ╵tu es toi-même pur, et avec celui qui agit ╵de manière tordue, ╵tu empruntes des chemins détournés. 

28 Un peuple affligé, tu le sauves, tu regardes les orgueilleux ╵et puis tu les abaisses. 

29 Tu es ma lampe, ô Eternel. Tu illumines mes ténèbres. 

30 Avec toi, je me précipite ╵sur une troupe bien armée, avec mon Dieu, ╵je franchis des murailles. 

31 Parfaites sont les voies ╵que Dieu prescrit, la parole de l’Eternel ╵est éprouvée. Ceux qui le prennent pour refuge ╵trouvent en lui un bouclier. 

32 Qui est Dieu, sinon l’Eternel? Qui est un roc? C’est notre Dieu! 

33 C’est Dieu ma place forte, il me trace un chemin parfait. 

34 Grâce à lui, je cours comme une gazelle, il me fait prendre position ╵sur les hauteurs. 

35 C’est lui qui m’entraîne au combat, et me fait tendre l’arc de bronze. 

36 Ta délivrance ╵me sert de bouclier, en m’exauçant, tu me grandis. 

37 Tu m’amènes à marcher ╵sur un chemin bien large, mes jambes ne fléchissent pas. 

38 Je poursuis tous mes ennemis, ╵je les détruis et je ne reviens pas ╵sans les avoir exterminés. 

39 Je les achève, je les frappe: aucun ne se relève, ils tombent sous mes pieds. 

40 Tu me rends fort pour le combat, tu fais plier mes agresseurs: ╵les voilà à mes pieds. 

41 Tu mets mes ennemis en fuite, et ceux qui me haïssent, ╵je les anéantis. 

42 Ils ont beau crier au secours, ╵personne ne vient à leur aide, et s’ils appellent l’Eternel, ╵celui-ci ne leur répond pas. 

43 Je les broie comme la poussière de la terre, je les piétine, je les foule ╵comme la boue des rues. 

44 En face d’un peuple en révolte, ╵tu me fais triompher. Tu me maintiens chef d’autres peuples. Un peuple qu’autrefois ╵je ne connaissais pas ╵m’est maintenant soumis. 

45 Oui, des étrangers me courtisent, au premier mot, ils m’obéissent. 

46 Les étrangers perdent courage, tremblants, ils quittent leurs bastions. (Ps 18:45) 

47 Dieu est vivant! Qu’il soit béni, ╵lui qui est mon rocher! Que l’on proclame la grandeur ╵de Dieu, le rocher qui me sauve. 

48 Ce Dieu m’accorde ma revanche, il abaisse sous moi des peuples. 

49 Lui, il me fait échapper à mes ennemis. Oui, tu me fais triompher d’eux, tu me délivres ╵des hommes violents. 

50 Aussi je publie tes louanges, ╵ô Eternel, parmi les peuples, je te célèbre par mes chants. (Rm 15:9) 

51 Pour son roi, l’Eternel opère ╵de grandes délivrances. Il traite avec bonté ╵l’homme qui de sa part ╵a reçu l’onction d’huile sainte, David et sa postérité, ╵pour toute éternité. 

La Bible du Semeur ®
Copyright © 1992, 1999, 2015 by Biblica, Inc.
Used with permission. All rights reserved worldwide.

“La Bible du Semeur” is a trademark registered in the European Union Intellectual Property Office (EUIPO) by Biblica, Inc. “Biblica”, “International Bible Society” and the Biblica Logo are trademarks registered in the United States Patent and Trademark Office by Biblica, Inc. Used with permission.

2 Samuel 22

Český ekumenický překlad

de Česká biblická společnost

DAVIDOVA PÍSEŇ - Král zpívá žalm vděčnosti Hospodinu, který ho chránil a vysvobozoval z bran podsvětí i z rozbrojů lidu.

1  Slova této písně přednášel David Hospodinu v den, kdy jej Hospodin vysvobodil ze spárů všech jeho nepřátel i ze spárů Saulových. 

2  Pravil: „Hospodine, skalní štíte můj, má pevná tvrzi, můj vysvoboditeli,  

3  Bože můj, má skálo, utíkám se k tobě, štíte můj a rohu spásy, nedobytný hrade, moje útočiště, zachránce můj, ty mě před násilím zachraňuješ!  

4  Když jsem vzýval Hospodina, jemuž patří chvála, byl jsem zachráněn před svými nepřáteli.  

5  Ovinuly mě příboje smrti, zachvátily mě dravé proudy Ničemníka,  

6  provazy podsvětí se kolem mne stáhly, dostihly mě léčky smrti.  

7  V soužení jsem vzýval Hospodina, ke svému Bohu jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu.  

8  Zachvěla se země, roztřásla se, nebesa v základech se hnula, chvěla se před jeho plamenným hněvem.  

9  Z chřípí se mu valil dým, z úst sžírající oheň, planoucí řeřavé uhlí.  

10  Sklonil nebesa a sestupoval, pod nohama černé mračno.  

11  Na cheruba usedl a letěl, ukázal se na perutích větru.  

12  Temno učinil stánkem kolem sebe, vířící vodstvo, mračna prachu.  

13  Před jeho jasem vzplálo hořící uhlí.  

14  Hospodin zaburácel z nebe, Nejvyšší vydal svůj hlas.  

15  Vyslal šípy a rozehnal je, blesky je uvedl v zmatek.  

16  Tu se objevila koryta moře, základy světa se obnažily, když Hospodin zaútočil, když zadul svým hněvivým dechem.  

17  Vztáhl ruku z výše, uchopil mě, vytáhl mě z nesmírného vodstva.  

18  Nepříteli mocnému mě vyrval, těm, kdo nenáviděli mě, kdo zdatnější byli.  

19  Přepadli mě v den mých běd, ale Hospodin mě podepíral.  

20  Učinil mě volným, ubránil mě, protože si mě oblíbil.  

21  Hospodin mi odplatil podle mé spravedlnosti, odměnil mě podle čistoty mých rukou,  

22  neboť jsem dbal na Hospodinovy cesty, neodvrátil jsem se svévolně od svého Boha.  

23  Všechny jeho řády jsem měl na zřeteli, neodbočil jsem od jeho nařízení.  

24  Jemu jsem náležel dokonale, varoval se nepravosti.  

25  Podle mé spravedlnosti mě Hospodin odměňoval, podle čistoty mé tak, jak jevila se jemu.  

26  Ty věrnému osvědčuješ věrnost, muži dokonalému svou dokonalost,  

27  ryzímu svou ryzost osvědčuješ, s neupřímným se však pouštíš do zápasu.  

28  A lid ponížený zachraňuješ, ale svým pohledem ponižuješ povýšené.  

29  Ty jsi moje světlo, Hospodine. Hospodin mi září do mých temnot.  

30  S tebou proběhnu i nepřátelskou vřavou, se svým Bohem zdolám hradbu,  

31  s Bohem, jehož cesta je tak dokonalá! To, co řekne Hospodin, je protříbené. On je štítem všech, kteří se k němu utíkají.  

32  Kdo je Bůh krom Hospodina, kdo je skála, ne-li Bůh náš!  

33  Bůh je má záštita pevná a vodí mě cestou dokonalou,  

34  on dává mým nohám hbitost laně, na mých posvátných návrších mi dopřává stanout,  

35  učí bojovat mé ruce a mé paže napnout bronzový luk.  

36  Podal jsi mi štít své spásy, tvá péče mé síly rozmnožila.  

37  Dals volnost mým krokům, nohy se mi nepodvrtnou.  

38  Budu stíhat nepřátele, vyhladím je. Nevrátím se zpět, dokud je neudolám.  

39  Docela je rozdrtím, už nepovstanou, pod nohy mi padnou.  

40  Opásals mě statečností k boji; ty, kdo povstávají proti mně, sám srazíš.  

41  Obrátil jsi na útěk mé nepřátele, navždy umlčím ty, kdo mě nenávidí.  

42  Budou volat o pomoc, a nespasí je nikdo, volat k Hospodinu, ale neodpoví.  

43  Roztluču je, budou jako prach země, pošlapu a podupu je jako bláto ulic.  

44  Dals mi vyváznout z rozbrojů mého lidu, jako vůdce pronárodů jsi mě střežil. Sloužit bude mi i lid, který jsem neznal.  

45  Cizinci se budou vtírat do mé přízně, na slovo mě uposlechnou.  

46  Cizinci jak tráva zvadnou, vypotácejí se ze svých hradišť.  

47  Živ je Hospodin! Buď požehnána moje skála, vyvýšen buď Bůh, má spásná skála!  

48  Bůh, jenž mě pověřil vykonáním pomsty, národy mi podřizuje.  

49  Ty mě z rukou mých nepřátel vytrhuješ, pozvedáš mě nad ty, kdo proti mně povstávají, ty mě násilníku vyrveš.  

50  Proto ti vzdám, Hospodine, mezi pronárody chválu, budu zpívat žalmy tvému jménu.  

51  Velká vítězství dopřává svému králi, prokazuje milosrdenství svému pomazanému, Davidovi a jeho potomstvu, navěky.“  

© 2001 Česká biblická společnost