1Quand David eut un peu dépassé le sommet de la colline, Tsiba, l’intendant de Mephibosheth, vint à sa rencontre avec deux ânes bâtés portant deux cents pains, cent paquets de raisins secs, cent autres de fruits d’été et une outre de vin.2Le roi lui demanda: Que veux-tu faire de tout cela? Tsiba lui répondit: Les ânes sont destinés à la famille du roi pour être montés; les pains et les fruits serviront de nourriture aux jeunes gens et le vin rafraîchira ceux qui seront fatigués dans le désert.3Le roi reprit: Mais où est donc le fils de ton maître? Tsiba répondit: Il est resté à Jérusalem, car il s’est dit: « Maintenant le peuple d’Israël me restituera la royauté de mon père. »4Le roi déclara alors à Tsiba: Dans ce cas, je te donne tout ce qui appartient à Mephibosheth. Tsiba répondit: Je me prosterne devant toi, mon seigneur le roi! Puissé-je conserver toujours ta faveur.
Shimeï maudit David
5Alors que David s’approchait de Bahourim[1], un homme sortit de ce village. Il appartenait au même groupe familial que Saül et s’appelait Shimeï; c’était un fils de Guéra. Il s’avançait en prononçant des malédictions contre David6et lançait des pierres sur lui et tous ses hauts fonctionnaires, malgré la foule et les soldats qui entouraient le roi à sa droite et à sa gauche.7Shimeï criait en le maudissant: Va-t’en, va-t’en, assassin, vaurien!8La mort des membres de la famille de Saül, à la place duquel tu as régné, te retombe dessus. L’Eternel a fait passer la royauté à ton fils Absalom. Te voilà dans le malheur parce que tu as versé le sang.9Alors Abishaï, fils de Tserouya[2], dit au roi: Pourquoi laisse-t-on ce chien crevé insulter mon seigneur le roi? Permets-moi d’aller lui couper la tête!10– Cela vous regarde-t-il, fils de Tserouya? lui répondit le roi. Qu’il prononce ses malédictions, car si l’Eternel lui a dit de me maudire, qui peut le lui reprocher?11Puis David déclara à Abishaï et à tous ses fonctionnaires: Si mon propre fils que j’ai engendré cherche à me faire mourir, à plus forte raison ce Benjaminite agira-t-il ainsi! Laissez-le tranquille et qu’il maudisse, car l’Eternel le lui a dit.12Peut-être l’Eternel considérera-t-il ma situation misérable et changera-t-il la malédiction d’aujourd’hui en bien.13David et ses gens poursuivirent leur route, mais Shimeï avançait parallèlement à lui sur le flanc de la montagne, continuant à maudire, à lancer des pierres et de la terre.14Finalement, le roi et toute sa suite arrivèrent exténués à Bahourim. Là, ils purent prendre quelque repos.
Absalom arrive à Jérusalem
15Entre-temps, Absalom et toute la troupe des hommes d’Israël étaient entrés dans Jérusalem; Ahitophel était avec lui.16Lorsque Houshaï l’Arkien, l’ami de David, arriva auprès d’Absalom, il s’écria: Vive le roi, vive le roi!17Absalom lui dit: C’est là toute l’affection que tu as pour ton ami? Pourquoi n’es-tu pas allé avec lui?18Houshaï lui répondit: Non, je me rallie à celui qui a été choisi par l’Eternel, par ce peuple et par tous les soldats d’Israël, et je veux rester de son côté.19D’ailleurs, qui est-ce que je vais servir? N’est-ce pas son fils? Comme j’ai été le serviteur de ton père, ainsi je serai le tien.20Alors Absalom dit à Ahitophel: Tenez conseil ensemble. Que dois-je faire?21Ahitophel lui répondit: Va vers les épouses de second rang de ton père qu’il a laissées pour garder le palais, couche avec elles, et tout Israël saura que tu as outragé ton père. Ainsi le courage de tous tes partisans en sera affermi.22On dressa donc une tente sur le toit en terrasse du palais, et Absalom y alla coucher avec les épouses de second rang de son père sous les yeux de tout Israël[3]. (2S 12:11)23En ce temps-là, les conseils d’Ahitophel avaient autant d’autorité, pour David comme pour Absalom, qu’une parole de Dieu lui-même.
— Síba a Šimeí - Správce Mefíbóšetův Síba obviní svého pána ze zrady; Šimeí zlořečí Davidovi.
1 Sotvaže David přešel přes vrchol, jde mu vstříc Mefíbóšetův sluha Síba se spřežením osedlaných oslů a na nich dvě stě chlebů, sto hrud sušených hroznů, sto košíků letního ovoce a měch vína.2 Král se Síby zeptal: „K čemu máš tyhle věci?“ Síba odvětil: „Osly pro královský dům k jízdě, chléb s ovocem k jídlu pro družinu a víno, aby se unavený mohl na poušti napít.“3 Král dodal: „A kde je syn tvého pána?“ Síba králi řekl: „Ten vyčkává v Jeruzalémě. Řekl totiž: ‚Dnes mi izraelský dům vrátí království mého otce.‘“4 Král Síbovi pravil: „Hle, všechno, co patří Mefíbóšetovi, je tvé!“ Síba odvětil: „Skláním se. Kéž najdu u tebe přízeň, králi, můj pane.“ 5 Když král David přicházel k Bachurímu, právě odtamtud vycházel muž z čeledi Saulova domu jménem Šimeí, syn Gérův. Vyšel a zlořečil6 a házel kamením po Davidovi a po všech služebnících krále Davida, ačkoli po jeho pravici i levici byl veškerý lid a všichni bohatýři.7 Při svém zlořečení volal Šimeí takto: „Táhni, táhni, vrahu, ničemníku!8 Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!“9Tu řekl králi Abíšaj, syn Serújin: „Copak tento mrtvý pes smí zlořečit králi, mému pánu? Nejraději bych šel a srazil mu hlavu.“10 Ale král odvětil: „Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini? On zlořečí, protože mu Hospodin řekl: ‚Zlořeč Davidovi!‘ Kdo se potom smí ptát: ‚Proč to děláš?‘“11 A David Abíšajovi a všem svým služebníkům řekl: „Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin.12 Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!“13 David se svými muži pokračoval v cestě a Šimeí se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.14 Král a všechen lid, který byl s ním, přišli unavení na místo, kde si oddechli.
— Abšalóm v Jeruzalémě - Uchvatitel moci přijme Chúšaje, uposlechne rady Achítofelovy a vejde k ženinám svého otce.
15 Abšalóm a všechen lid, izraelští muži, vstoupili do Jeruzaléma; byl s ním i Achítofel.16 Když Davidův přítel Chúšaj Arkijský přišel k Abšalómovi, pozdravil Abšalóma: „Ať žije král! Ať žije král!“17Abšalóm Chúšajovi řekl: „Tak se odvděčuješ svému příteli? Proč jsi nešel se svým přítelem?“18 Chúšaj Abšalómovi odpověděl: „Nikoli! Koho vyvolil Hospodin a všechen tento lid i všichni izraelští muži, s tím budu a u toho zůstanu.19 A pak, komu bych měl sloužit? Přece jeho synu. Jako jsem sloužil tvému otci, tak budu sloužit tobě.“ 20 Abšalóm řekl Achítofelovi: „Poraďte, co máme dělat.“21 Achítofel Abšalómovi odvětil: „Vejdi k ženinám svého otce, které ponechal, aby střežily dům. Celý Izrael uslyší, že jsi vzbudil u svého otce nelibost, a všichni, kdo jsou s tebou, začnou jednat rozhodně.“22 Proto postavili Abšalómovi na střeše stan a Abšalóm před zraky celého Izraele vešel k ženinám svého otce.23 Radit se s Achítofelem, který byl v těch dnech rádcem, bylo jako doptávat se na božské slovo. Tak tomu bylo s každou Achítofelovou radou, dávanou jak Davidovi, tak Abšalómovi.