1 Samuel 24 | La Bible du Semeur

La Bible du Semeur

David épargne et confond Saül

1 David repartit de là pour s’installer dans les falaises escarpées d’Eyn-Guédi^[1]. (Ct 1:14) 2 Lorsque Saül revint de sa campagne contre les Philistins, on l’informa que David se trouvait maintenant dans le désert d’Eyn-Guédi. 3 Alors le roi rassembla trois « milliers » d’hommes d’élite, choisis dans tout Israël, et il se mit à la recherche de David et de ses compagnons jusqu’en face du Rocher des Bouquetins. 4 En passant près des parcs à moutons en bordure du chemin, il vit une grotte^[2] et y entra pour satisfaire un besoin naturel. Or David et ses hommes se tenaient précisément au fond de cette grotte. (Ps 57:1; Ps 142:1) 5 Les compagnons de David lui chuchotèrent: Voici le moment annoncé par l’Eternel lorsqu’il t’a promis de te livrer ton ennemi pour que tu le traites comme bon te semble. Alors David se leva et alla couper un pan du manteau de Saül sans que celui-ci s’en aperçoive. 6 Dès qu’il l’eut fait, son cœur se mit à battre très fort parce qu’il avait coupé un pan du manteau de Saül. 7 Il dit à ses hommes: Que l’Eternel me garde de jamais faire une chose pareille et de porter la main sur mon seigneur à qui Dieu a conféré l’onction, car c’est de la part de l’Eternel qu’il a été oint. 8 Par ces paroles, David arrêta ses hommes; il ne les laissa pas se jeter sur Saül. Le roi sortit de la grotte et continua son chemin. 9 Alors David sortit de la grotte derrière lui et appela Saül: Mon seigneur le roi! Saül se retourna et David s’inclina respectueusement, le visage contre terre, et se prosterna. 10 Puis il dit à Saül: Pourquoi écoutes-tu ceux qui te disent que je cherche à te nuire? 11 Aujourd’hui même, tu vois de tes yeux que l’Eternel t’avait livré en mon pouvoir dans la grotte. On me disait de te tuer, mais je t’ai épargné et j’ai dit: « Je ne porterai pas la main sur mon seigneur, car il a reçu l’onction de la part de l’Eternel. » 12 Regarde, ô mon père^[3], oui, regarde ce que je tiens dans ma main: un pan de ton manteau. Puisque j’ai coupé le pan de ton manteau et que je ne t’ai pas tué, reconnais donc qu’il n’y a de ma part ni malveillance ni révolte, et que je n’ai aucun tort envers toi. Alors que toi, tu me traques pour m’ôter la vie. (1S 18:27) 13 Que l’Eternel juge entre moi et toi et qu’il te fasse payer le mal que tu m’as fait, mais moi je ne porterai pas la main sur toi. 14 Comme le dit le vieux proverbe: « Du méchant vient la méchanceté »! Mais je ne porterai pas la main sur toi. 15 Contre qui le roi d’Israël est-il parti en guerre? Qui poursuis-tu? Un chien mort! Une misérable puce! 16 Oui, l’Eternel sera notre juge et prononcera son verdict entre moi et toi! Qu’il examine et qu’il défende ma cause! Qu’il me fasse justice et me délivre de toi! 17 Quand David eut fini de parler ainsi à Saül, celui-ci lui dit: Est-ce bien toi qui me parles, mon fils David? Et il se mit à pleurer à chaudes larmes. 18 Puis il lui dit: Tu es plus juste que moi, tu m’as traité avec bonté, alors que moi je t’ai fait du mal. 19 Tu viens de montrer aujourd’hui que tu agis avec bonté envers moi, puisque l’Eternel m’avait livré en ton pouvoir et que tu ne m’as pas tué. 20 Si quelqu’un surprend son ennemi, le laisse-t-il avec bienveillance poursuivre sa route? Que l’Eternel te récompense pour ce que tu as fait pour moi en ce jour! 21 Maintenant, tu vois, je sais que tu seras certainement roi un jour et que le royaume d’Israël sera stable sous ton autorité. 22 A présent, jure-moi seulement par l’Eternel que tu n’extermineras pas mes descendants après ma mort et que tu ne chercheras pas à faire disparaître mon nom de mon groupe familial. 23 Alors David le promit par serment à Saül, qui retourna chez lui, tandis que David et ses compagnons regagnèrent leur refuge dans la montagne.

Český ekumenický překlad

de Česká biblická společnost

— David v jeskyni Én-gedí - David dokázal Saulovi svou upřímnost; neohrozil jeho život, ač ho měl ve své moci.

1 David odtud vystoupil a usadil se na nepřístupných vrcholcích u Én-gedí. 2 Když se Saul vrátil ze stíhání Pelištejců, oznámili mu: „Hle, David je v poušti Én-gedí.“ 3 Saul tedy vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a vydal se hledat Davida a jeho muže po Kozorožčích skalách. 4 Došel až k ohradám pro stáda, které byly při cestě; byla tam jeskyně. Saul do ní vstoupil, aby vykonal potřebu. V odlehlém koutu jeskyně však seděl David se svými muži. 5 Tu Davidovi jeho muži řekli: „Toto je den, o němž ti Hospodin řekl: ‚Vydám ti do rukou tvého nepřítele.‘ Můžeš s ním naložit, jak se ti zlíbí.“ David se přikradl a odřízl cíp Saulova pláště. 6 Ale pro to odříznutí cípu Saulova pláště si David potom dělal výčitky. 7 Svým mužům řekl: „Chraň mě Hospodin, abych se dopustil něčeho takového na svém pánu, na Hospodinově pomazaném, a vztáhl na něho ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný!“ 8 Těmi slovy David své muže zarazil a nedovolil jim povstat proti Saulovi. Saul vstal, vyšel z jeskyně a šel svou cestou. 9 Potom vstal i David, vyšel z jeskyně a volal za Saulem: „Králi, můj pane!“ Saul se ohlédl. David padl na kolena tváří k zemi a klaněl se. 10 David Saulovi řekl: „Proč posloucháš lidské řeči, že David usiluje o tvou zkázu? 11 Hle, na vlastní oči dnes vidíš, že tě dnes v jeskyni vydal Hospodin do mých rukou. Říkali, abych tě zabil. Já jsem tě však ušetřil. Řekl jsem: Na svého pána nevztáhnu ruku. Je to přece Hospodinův pomazaný. 12 Pohleď, můj otče! Pohleď na cíp svého pláště v mé ruce. Odřízl jsem cíp tvého pláště a nezabil jsem tě. Uvaž a pohleď, že na mé ruce nelpí žádné zlo ani nevěrnost. Já jsem se proti tobě neprohřešil, ale ty mi ukládáš o život, chceš mi jej vzít. 13 Ať nás rozsoudí Hospodin. Ať Hospodin vykoná nad tebou pomstu za mne. Má ruka však proti tobě nebude. 14 Jak praví dávné přísloví: ‚Svévole pochází od svévolníků,‘ ale má ruka proti tobě nebude. 15 Proti komu vytáhl izraelský král? Koho pronásleduješ? Mrtvého psa, pouhou blechu! 16 Ať Hospodin vede mou při a rozsoudí nás. Ať přihlédne a rozhodne můj spor a svým rozsudkem mě vysvobodí z tvých rukou.“ 17 Když David přestal k Saulovi takto mluvit, Saul zvolal: „Což to není tvůj hlas, můj synu Davide?“ A Saul se dal do hlasitého pláče. 18 Pak Davidovi řekl: „Jsi spravedlivější než já. Ty mi odplácíš dobrým, ale já jsem ti odplácel zlým. 19 Dals mi to dnes najevo, když jsi mi prokázal dobro. Hospodin mě vydal do tvých rukou, ale tys mě nezabil. 20 Kdypak někdo najde svého nepřítele a nechá ho odejít v dobrém? Kéž tě Hospodin odmění dobrým za to, cos mi dnes učinil! 21 Věru, teď už vím, že kralovat budeš určitě ty. Izraelské království bude v tvých rukou stálé. 22 A teď mi odpřisáhni při Hospodinu, že nevyhubíš mé potomstvo a že mé jméno z domu mého otce nevyhladíš!“ 23 David to Saulovi odpřisáhl. Saul se pak odebral ke svému domu a David se svými muži vystoupil do skalní skrýše.