1Alors Salomon rassembla auprès de lui à Jérusalem tous les responsables d’Israël, tous les chefs des tribus et les chefs de familles des Israélites pour faire transporter le coffre de l’alliance de l’Eternel depuis la Cité de David[1], qui est Sion. (2S 6:12; 1Ch 15:25; 2Ch 5:2)2Tous les hommes d’Israël s’assemblèrent auprès du roi Salomon, au mois d’Etanim, qui est le septième mois[2], pendant la fête des Cabanes[3]. (Lv 23:33)3Tous les responsables d’Israël vinrent, et les prêtres se chargèrent de porter le coffre sacré.4Les prêtres et les lévites transportèrent le coffre de l’Eternel ainsi que la tente de la Rencontre et tous les ustensiles sacrés qu’elle contenait.5Le roi Salomon et toute la communauté d’Israël rassemblée auprès de lui, devant le coffre, offrirent en sacrifice un très grand nombre de petit et de gros bétail qu’on ne pouvait évaluer.6Les prêtres installèrent le coffre de l’alliance de l’Eternel à la place qui lui était destinée dans la salle du fond du Temple, c’est-à-dire dans le lieu très saint, sous les ailes des chérubins.7Car les chérubins avaient leurs ailes déployées au-dessus de l’emplacement du coffre, de sorte qu’ils formaient un dais protecteur au-dessus du coffre et de ses barres.8On avait donné à ces barres une longueur telle que leurs extrémités se voyaient depuis le lieu saint qui précédait le sanctuaire intérieur, mais elles ne se voyaient pas de l’extérieur. Elles sont restées là jusqu’à ce jour.9Dans le coffre, il y avait seulement les deux tablettes de pierre que Moïse y avait déposées à Horeb[4], lorsque l’Eternel conclut une alliance avec les Israélites à leur sortie d’Egypte. (Ex 25:16; Ex 40:20; Dt 10:5)10Au moment où les prêtres sortirent du lieu saint, la nuée lumineuse remplit le temple de l’Eternel.11Les prêtres ne purent pas y rester pour accomplir le service, à cause de la nuée, car la gloire de l’Eternel remplissait son temple[5]. (Ex 40:34)12Alors Salomon dit: L’Eternel a déclaré qu’il demeurerait dans un lieu obscur.13J’ai enfin bâti pour toi une résidence, un lieu où tu habiteras éternellement!
Salomon loue l’Eternel
14Puis le roi se retourna et bénit toute l’assemblée d’Israël qui se tenait debout.15Il dit: Béni soit l’Eternel, le Dieu d’Israël qui a, de sa propre bouche, parlé à mon père David et qui a agi pour accomplir la promesse qu’il lui avait faite. Il lui avait dit:16« Depuis le jour où j’ai fait sortir mon peuple Israël d’Egypte, je n’ai jamais choisi une ville particulière parmi toutes les tribus d’Israël pour qu’on y bâtisse un temple où je sois présent, mais j’ai choisi David pour gouverner mon peuple Israël[6]. » (2S 7:4; 1Ch 17:3)17Mon père David avait à cœur de bâtir un temple en l’honneur de l’Eternel, le Dieu d’Israël.18Mais l’Eternel lui a déclaré: « Ton projet de bâtir un temple en mon honneur est une excellente chose: tu as bien fait de prendre cela à cœur.19Toutefois, ce n’est pas toi qui bâtiras ce temple, c’est ton propre fils qui le bâtira pour moi[7]. » (2S 7:1; 1Ch 17:1)20L’Eternel a tenu sa promesse: j’ai succédé à mon père David et j’occupe le trône d’Israël comme l’Eternel l’avait annoncé, et j’ai construit ce temple en l’honneur de l’Eternel, le Dieu d’Israël.21J’y ai réservé un emplacement pour le coffre qui contient le code de l’alliance de l’Eternel, cette alliance qu’il a conclue avec nos ancêtres quand il les a fait sortir d’Egypte.
Prière d’intercession de Salomon
22Puis Salomon se plaça devant l’autel de l’Eternel, en faisant face à toute l’assemblée d’Israël. Il leva les mains vers le ciel (2Ch 6:12)23et pria: Eternel, Dieu d’Israël! Il n’y a pas de Dieu semblable à toi, ni là-haut dans le ciel, ni ici-bas sur la terre! Tu es fidèle à ton alliance et tu conserves ta bonté à tes serviteurs qui se conduisent selon ta volonté de tout leur cœur.24Ainsi tu as tenu la promesse que tu avais faite à ton serviteur David, mon père, oui, tu as agi pour que soit accompli aujourd’hui ce que tu lui avais déclaré de ta propre bouche.25A présent, Eternel, Dieu d’Israël, veuille aussi tenir l’autre promesse que tu lui as faite lorsque tu lui as dit: « Il y aura toujours l’un de tes descendants qui siégera sous mon regard sur le trône d’Israël, à condition qu’ils veillent sur leur conduite pour vivre selon ma volonté comme tu as toi-même vécu[8]. » (1R 2:4)26Oui, maintenant, Dieu d’Israël, daigne réaliser cette promesse que tu as faite à ton serviteur, mon père David.27Mais est-ce qu’en vérité Dieu habiterait sur la terre, alors que le ciel dans toute son immensité ne saurait le contenir? Combien moins ce temple que je viens de te construire!28Toutefois, Eternel, mon Dieu, veuille être attentif à la prière et à la supplication de ton serviteur et écouter l’appel que je t’adresse en ce jour.29Que tes yeux veillent nuit et jour sur ce temple, ce lieu dont tu as toi-même dit: « Là, je serai présent[9]. » Et exauce la prière que ton serviteur t’adresse en ce lieu. (Dt 12:11)30Daigne écouter ma supplication et celle de ton peuple Israël lorsqu’il viendra prier ici. Depuis le lieu où tu demeures, depuis le ciel, entends notre prière et veuille pardonner!31Lorsque quelqu’un sera accusé d’avoir commis une faute envers son prochain et qu’on exigera de lui qu’il prête serment avec des imprécations ici devant ton autel dans ce temple,32sois attentif depuis le ciel, interviens et juge tes serviteurs pour condamner le coupable, afin qu’il reçoive le châtiment que mérite sa conduite et pour faire reconnaître l’innocence du juste afin qu’il soit traité selon son innocence.33Quand ton peuple Israël aura été battu par un ennemi, parce que ses membres auront péché contre toi, si ensuite ils reviennent à toi, s’ils t’adressent leurs louanges, te prient et t’expriment leurs supplications dans ce temple,34écoute-les depuis le ciel, pardonne le péché de ton peuple Israël et ramène-les dans le pays que tu as donné à leurs ancêtres!35Quand le ciel sera fermé et refusera de donner la pluie, parce que ton peuple aura péché contre toi, si ce peuple prie en ce lieu, s’il te loue et se détourne de ses fautes, après que tu l’as affligé,36écoute-le depuis le ciel, pardonne le péché de tes serviteurs et de ton peuple Israël, indique-leur la bonne ligne de conduite à suivre, et fais tomber la pluie sur ton pays que tu as donné en possession à ton peuple!37Quand la famine ou la peste sévira dans le pays, quand les céréales seront atteintes de maladie, quand surviendra une invasion de sauterelles ou de criquets, ou quand l’ennemi assiégera ton peuple dans les villes fortifiées du pays, quand quelque maladie ou quelque malheur s’abattra sur lui,38-39si, considérant sa peine, chacun tend les mains vers ce temple, veuille exaucer du ciel, le lieu où tu demeures, les prières et les supplications que t’adressera tout homme ou tout ton peuple Israël. Pardonne-leur et traite chacun selon sa conduite, puisque tu connais le cœur de chacun. En effet, toi seul tu connais le cœur de tous les humains.40De cette manière, ils te craindront tout le temps qu’ils vivront sur l’étendue du territoire que tu as donné à nos ancêtres.41Et même si un étranger qui ne fait pas partie de ton peuple Israël entend parler de toi et vient d’un pays lointain42– car les étrangers apprendront que tu es un grand Dieu qui agit en déployant sa puissance – quand un étranger viendra prier dans ce temple,43veuille l’écouter depuis le ciel, la demeure où tu habites, et lui accorder tout ce qu’il t’aura demandé. De cette manière, tous les peuples du monde te connaîtront, ils te craindront comme le fait ton peuple Israël et ils reconnaîtront que le temple que j’ai construit t’appartient.44Lorsque ton peuple partira pour combattre son ennemi, sur le chemin où tu l’enverras, s’il prie l’Eternel en se tournant vers la ville que tu as choisie et vers ce temple que j’ai construit en ton honneur,45daigne écouter, depuis le ciel, leurs prières et leurs supplications et défendre leur cause!46Il se peut qu’ils commettent un péché contre toi – car quel est l’homme qui ne commet jamais de péché? Alors tu seras irrité contre eux, tu les livreras au pouvoir de leurs ennemis, qui les emmèneront en captivité dans un pays ennemi, proche ou lointain.47S’ils se mettent à réfléchir dans le pays où ils auront été déportés, s’ils reviennent en arrière et t’adressent leurs supplications dans le pays de leurs vainqueurs et qu’ils disent: « Nous avons péché, nous avons mal agi, nous sommes coupables »,48s’ils reviennent à toi de tout leur cœur et de tout leur être, dans le pays des ennemis qui les auront déportés, et s’ils te prient en se tournant vers le pays que tu as donné à leurs ancêtres, vers la ville que tu as choisie et vers le temple que j’ai construit en ton honneur,49alors, depuis le ciel, la demeure où tu habites, veuille écouter leur prière et leur supplication et défendre leur cause!50Pardonne à ton peuple les péchés qu’il aura commis contre toi et toutes ses fautes contre toi! Inspire à leurs vainqueurs qui les retiennent captifs de la compassion pour eux, et qu’ils aient compassion d’eux.51En effet, Israël n’est-il pas ton peuple, celui qui t’appartient, depuis que tu l’as fait sortir d’Egypte, de cette fournaise à fondre le fer?52Veuille considérer favorablement la supplication de ton serviteur et celle de ton peuple Israël pour les exaucer chaque fois qu’ils te prieront.53Car c’est toi, ô Seigneur Eternel, qui as choisi ce peuple pour toi parmi tous les autres peuples de la terre pour en faire le peuple qui t’appartient, comme tu l’as déclaré par l’intermédiaire de ton serviteur Moïse quand tu as fait sortir nos ancêtres d’Egypte.
Bénédiction de l’assemblée
54Or, lorsque Salomon eut terminé toute cette prière de supplication à l’Eternel, il se releva de devant l’autel de l’Eternel, où il était resté agenouillé, les mains levées vers le ciel.55Il se releva et, d’une voix forte, il bénit toute l’assemblée d’Israël, en disant:56Béni soit l’Eternel qui a accordé la paix à son peuple Israël, conformément à ses promesses. En effet, aucune promesse de bienfait qu’il nous a faite par l’intermédiaire de son serviteur Moïse n’a manqué de se réaliser[10]. (Dt 12:10; Jos 21:44)57Que l’Eternel, notre Dieu, soit avec nous, comme il a été avec nos ancêtres! Qu’il ne nous abandonne jamais, qu’il ne nous délaisse pas,58mais qu’il incline notre cœur vers lui, pour que nous marchions dans les voies qu’il a prescrites pour nous, en obéissant à ses commandements, ses ordonnances et ses lois qu’il a donnés à nos ancêtres.59Puisse l’Eternel notre Dieu prendre en considération jour et nuit toutes les prières de supplication que je viens de lui présenter et défendre jour après jour la cause de son serviteur et de son peuple Israël.60Ainsi tous les peuples de la terre reconnaîtront que c’est l’Eternel qui est Dieu et qu’il n’y en a pas d’autre.61Quant à vous, que votre cœur soit attaché sans réserve à l’Eternel notre Dieu, pour que vous viviez d’une manière conforme à ses lois et que vous obéissiez à ses commandements, comme c’est le cas aujourd’hui.
La première fête célébrée au Temple
62Le roi et tout Israël offrirent des sacrifices devant l’Eternel. (2Ch 7:4)63Salomon offrit à l’Eternel un sacrifice de communion pour lequel il immola 22 000 bœufs et 120 000 moutons. C’est de cette manière que le roi et tous les Israélites inaugurèrent le temple de l’Eternel.64Ce même jour, le roi consacra l’intérieur de la cour qui s’étend devant le temple de l’Eternel pour y offrir les holocaustes, les offrandes et les graisses des sacrifices de communion, car l’autel de bronze qui se trouvait devant l’Eternel était trop petit pour recevoir tous les holocaustes, les offrandes et les graisses des sacrifices de communion.65Salomon et tout Israël célébrèrent la fête. Une grande assemblée de gens venus depuis la région de Lebo-Hamath jusqu’au torrent d’Egypte[11] se tint devant l’Eternel, notre Dieu, pendant sept jours puis encore sept autres jours, soit quatorze jours en tout[12].66Après cela, le huitième jour de la seconde semaine, Salomon renvoya le peuple. Les gens vinrent le bénir, puis chacun rentra chez soi. Tous étaient joyeux et avaient le cœur content à cause de tous les bienfaits que l’Eternel avait accordés à son serviteur David et à Israël.
— Posvěcení chrámu - Kněží vnášejí do chrámu schránu Hospodinovu. Šalomoun posvěcuje chrám modlitbou a udílí lidu požehnání.
1 Tehdy Šalomoun svolal k sobě do Jeruzaléma shromáždění izraelských starších, všechny představitele dvanácti pokolení a předáky izraelských rodů, aby vynesli schránu Hospodinovy smlouvy z Města Davidova, totiž ze Sijónu. 2 Ke králi Šalomounovi se shromáždili všichni izraelští muži ve svátek v měsíci etanímu, což je sedmý měsíc.3 Když všichni izraelští starší přišli, zvedli kněží schránu4a vynesli nahoru schránu Hospodinovu a stan setkávání i všechny svaté předměty, které byly ve stanu; to vše vynesli kněží a lévijci.5Král Šalomoun a s ním celá izraelská pospolitost, která se kolem něho před schránu sešla, obětovali tolik bravu a skotu, že nemohl být pro množství spočítán ani sečten.6 Kněží vnesli schránu Hospodinovy smlouvy na její místo do svatostánku domu, do velesvatyně, pod křídla cherubů.7 Cherubové totiž rozprostírali křídla k místu, kde byla schrána, takže cherubové zakrývali shora schránu i její tyče.8Tyče však byly tak dlouhé, že jejich konce bylo vidět ze svatyně před svatostánkem, avšak zvenčí viditelné nebyly; jsou tam až dodnes.9Ve schráně nebylo nic než dvě kamenné desky, které tam uložil Mojžíš na Chorébu, kde Hospodin uzavřel smlouvu s Izraelci, když vyšli z egyptské země. 10 Když kněží vycházeli ze svatyně, naplnil Hospodinův dům oblak,11 takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva. 12 Tehdy Šalomoun řekl: „Hospodin praví, že bude přebývat v mrákotě. 13 Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.“ 14 Pak se král obrátil a žehnal celému shromáždění Izraele; celé shromáždění Izraele přitom stálo.15 Řekl: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který vlastními ústy mluvil k mému otci Davidovi a vlastní rukou naplnil, co řekl:16 ‚Ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, svůj lid, z Egypta, nevyvolil jsem v žádném z izraelských kmenů město k vybudování domu, aby tam dlelo mé jméno. Ale vyvolil jsem Davida, aby byl nad Izraelem, mým lidem.‘17 Můj otec David měl v úmyslu vybudovat dům jménu Hospodina, Boha Izraele.18 Hospodin však mému otci Davidovi řekl: ,Máš sice dobrý úmysl vybudovat mému jménu dům,19 avšak ten dům nezbuduješ ty, nýbrž tvůj syn, který vzejde z tvých beder; ten vybuduje dům mému jménu.‘20 Hospodin splnil své slovo, které vyřkl. Nastoupil jsem po svém otci Davidovi, dosedl podle Hospodinova slova na izraelský trůn a vybudoval jsem dům jménu Hospodina, Boha Izraele.21 Připravil jsem tam místo pro schránu, v níž je Hospodinova smlouva, kterou uzavřel s našimi otci, když je vyvedl z egyptské země.“ 22 Pak se Šalomoun v přítomnosti celého shromáždění Izraele postavil před Hospodinův oltář, rozprostřel dlaně k nebi23 a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha tobě podobného nahoře na nebi ani dole na zemi. Ty zachováváš smlouvu a milosrdenství svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým srdcem.24 Ty jsi zachoval svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil. Vlastními ústy jsi přislíbil a vlastní rukou jsi to naplnil, jak je dnes zřejmé.25 Nyní, Hospodine, Bože Izraele, zachovej svému služebníku, mému otci Davidovi, to, co jsi mu přislíbil slovy: ‚Nebude přede mnou vyhlazen následník z tvého rodu, jenž bude sedět na izraelském trůnu, budou-li ovšem tvoji synové dbát na svou cestu, aby přede mnou chodili, jako jsi chodil přede mnou ty.‘26 Nyní tedy, Bože Izraele, nechť se prokáže spolehlivost tvého slova, které jsi promluvil ke svému služebníku, mému otci Davidovi. 27 Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval?28 Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí:29 Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu.30 Vyslýchej prosbu svého služebníka i Izraele, svého lidu, kterou se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej v místě svého přebývání, v nebesích, vyslýchej a odpouštěj.31 Jestliže se někdo prohřeší proti svému bližnímu a ten by mu uložil, aby se zaklínal přísahou, a on by tu přísahu složil před tvým oltářem v tomto domě,32 ty sám v nebesích vyslyš, zasáhni a rozsuď své služebníky; prohlaš svévolníka za svévolného a odplať mu podle jeho cesty, a prohlaš spravedlivého za spravedlivého a odměň jej podle jeho spravedlnosti. 33 Bude-li poražen Izrael, tvůj lid, od nepřítele pro hřích proti tobě, ale navrátí se k tobě, vzdají chválu tvému jménu a budou se k tobě modlit a prosit o smilování v tomto domě,34 vyslyš v nebesích a odpusť Izraeli, svému lidu, hřích a uveď je zpět do země, kterou jsi dal jejich otcům. 35 Uzavřou-li se nebesa a nebude déšť pro hřích proti tobě, budou-li se modlit obráceni k tomuto místu a vzdávat chválu tvému jménu a odvrátí se od svých hříchů, protože jsi je pokořil,36 vyslyš v nebesích a odpusť svým služebníkům a Izraeli, svému lidu, hřích; vždyť je vyučuješ dobré cestě, po níž by měli chodit, a dej déšť své zemi, kterou jsi dal svému lidu do dědictví. 37 Bude-li v zemi hlad, bude-li mor, obilná rez či sněť, kobylky nebo jiná havěť, bude-li ho v zemi jeho bran sužovat nepřítel či jakákoli rána a jakákoli nemoc,38 vyslyš každou modlitbu, každou prosbu, kterou bude mít kterýkoli člověk ze všeho tvého izraelského lidu, každý, kdo pozná ránu svého srdce a rozprostře své dlaně obrácen k tomuto domu.39 Vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a odpusť, učiň a odplať každému podle všech jeho cest, neboť znáš jeho srdce – vždyť ty sám jediný znáš srdce všech lidských synů –,40 aby se tě báli po všechny dny, kdy budou žít na půdě, kterou jsi dal našim otcům.41Také přijde-li cizinec, který není z Izraele, tvého lidu, ze vzdálené země kvůli tvému jménu,42 neboť budou slyšet o tvém velkém jménu a o tvé mocné ruce a o tvé vztažené paži, přijde-li a bude se modlit obrácen k tomuto domu,43 vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, a učiň vše, oč k tobě ten cizinec bude volat, aby poznaly tvé jméno všechny národy země a bály se tě jako Izrael, tvůj lid, aby poznaly, že se tento dům, který jsem vybudoval, nazývá tvým jménem. 44 Vytáhne-li tvůj lid do boje proti nepříteli po cestě, kterou jej pošleš, a budou-li se modlit k Hospodinu směrem k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu,45 vyslyš v nebesích jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo.46 Zhřeší-li proti tobě, neboť není člověka, který by nehřešil, a ty se na ně rozhněváš a vydáš je nepříteli, aby je zajali a jaté vedli do nepřátelské země, vzdálené nebo blízké,47 a oni si to v zemi, do níž byli jako zajatci odvedeni, vezmou k srdci, obrátí se a budou tě v zemi těch, kdo je zajali, prosit o smilování: ‚Zhřešili jsme, provinili jsme se, svévolně si vedli,‘48 navrátí-li se tedy k tobě celým srdcem a celou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli do zajetí, a budou se k tobě modlit směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich otcům, k městu, které jsi vyvolil, a k domu, který jsem vybudoval tvému jménu,49 vyslyš v nebesích, v sídle, kde přebýváš, jejich modlitbu a prosbu a zjednej jim právo;50 odpusť svému lidu, čím proti tobě zhřešili, i všechna jejich provinění, kterých se proti tobě dopustili. Dej jim najít slitování u těch, kdo je zajali; ať se nad nimi slitují.51 Vždyť jsou tvým lidem a tvým dědictvím, které jsi vyvedl z Egypta, z pece železné.52 Nechť jsou tvé oči otevřené k prosbě tvého služebníka i k prosbě Izraele, tvého lidu, a slyš je, kdykoli budou k tobě volat.53 Ty sám jsi je sobě oddělil za dědictví ze všech národů země, jak jsi prohlásil skrze svého služebníka Mojžíše, když jsi vyvedl naše otce z Egypta, Panovníku Hospodine.“ 54 Když Šalomoun dokončil svou modlitbu k Hospodinu, celou tuto modlitbu a prosbu o smilování, vstal od Hospodinova oltáře, kde klečel na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům.55 Pak vstoje udělil mocným hlasem požehnání celému shromáždění Izraele:56 „Požehnán buď Hospodin, který podle svého slova dal odpočinutí Izraeli, svému lidu. Nezapadlo ani jedno ze všech dobrých slov, která mluvil skrze svého služebníka Mojžíše.57 Kéž je Hospodin, náš Bůh, s námi, jako byl s našimi otci! Nechť nás neopouští a neodvrhuje!58Nechť nakloní naše srdce k sobě, abychom chodili po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání, nařízení a práva, která přikázal našim otcům.59 A nechť jsou tato má slova, kterými jsem prosil o smilování před Hospodinem, blízká Hospodinu, našemu Bohu, ve dne i v noci, aby zjednával den co den právo svému služebníku i právo Izraeli, svému lidu,60 aby poznaly všechny národy země, že Hospodin je Bůh; není žádný jiný.61 Vaše srdce buď cele při Hospodinu, našem Bohu, abyste se řídili jeho nařízeními a dodržovali jeho přikázání tak jako dnes.“ 62 Král a s ním celý Izrael slavili před Hospodinem obětní hod.63 Šalomoun obětoval Hospodinu v oběť pokojnou dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětili král a všichni Izraelci Hospodinův dům.64 Onoho dne posvětil král střed nádvoří, které je před Hospodinovým domem, neboť tam přinesl oběť zápalnou, obětní dar a tučné díly pokojných obětí, protože bronzový oltář, který je před Hospodinem, byl příliš malý, než aby pojal zápalnou oběť, obětní dar i tučné díly pokojných obětí.65 V onen čas slavil Šalomoun a s ním celý Izrael slavnost, velké shromáždění před Hospodinem, naším Bohem, od cesty do Chamátu až k Egyptskému potoku; trvala sedm dní a dalších sedm dní, celkem čtrnáct dní.66Osmého dne propustil lid a oni dobrořečili králi a šli do svých stanů radostně a s dobrou myslí pro všechno, co dobrého učinil Hospodin svému služebníku Davidovi a Izraeli, svému lidu.