1David approchait de sa fin. Il fit ses dernières recommandations à son fils Salomon en ces termes[1]: (1Ch 28:1; 1Ch 29:1)2Voici que je vais bientôt prendre le chemin que suit tout homme. Montre-toi courageux et conduis-toi en homme!3Suis fidèlement les ordres de l’Eternel ton Dieu, en marchant dans les chemins qu’il a prescrits et en obéissant à ses lois, ses commandements, ses articles de droit et ses ordonnances, tels qu’ils sont consignés dans la Loi de Moïse. Alors tu auras du succès dans tout ce que tu entreprendras et partout où tu iras.4Et ainsi l’Eternel accomplira la promesse qu’il m’a faite en me disant[2]: « Si tes descendants veillent sur leur conduite pour vivre fidèlement selon ma volonté de tout leur cœur et de tout leur être, il y aura toujours l’un d’entre eux sur le trône d’Israël. » (2S 7:11)5Par ailleurs, tu sais tout ce que m’a fait Joab, fils de Tserouya, et ce qu’il a fait à deux chefs des armées d’Israël, à Abner, fils de Ner, et à Amasa, fils de Yéter. Il les a assassinés en pleine paix comme s’il s’agissait d’un fait de guerre, il a pris sur lui la pleine responsabilité de ce meurtre[3]. (2S 3:26; 2S 20:9)6Tu agiras envers lui avec sagesse et tu ne le laisseras pas mourir tranquillement de vieillesse.7Mais n’oublie pas de traiter avec bonté les fils de Barzillaï, le Galaadite. Compte-les parmi ceux qui mangent à la table royale[4], car ils m’ont secouru avec bonté lorsque je fuyais devant ton frère Absalom[5]. (2S 9:7; 2S 17:27; 2S 19:29; 2S 19:32; 1R 18:19; 2R 25:29; Ne 5:17)8Tu as aussi dans ton entourage[6] Shimeï, fils de Guéra, un Benjaminite du village de Bahourim. Il a prononcé contre moi de terribles malédictions le jour où j’ai dû me réfugier à Mahanaïm[7]. Mais lorsqu’il est venu à ma rencontre vers le Jourdain à mon retour, je lui ai juré au nom de l’Eternel que je ne le ferais pas mourir par l’épée[8]. (2S 16:5; 2S 17:24; 2S 19:19)9Maintenant, ne le considère pas comme innocent; tu es un homme avisé et tu sauras comment tu dois le traiter: tu veilleras à ce qu’il soit mis à mort malgré son grand âge.
La mort de David
10David rejoignit ses ancêtres décédés et il fut enterré dans la Cité de David. (1Ch 29:26)11Il avait régné quarante ans sur Israël: sept ans à Hébron et trente-trois ans à Jérusalem[9]. (2S 5:1)12Salomon siégea sur le trône de son père David et il établit fermement son autorité royale.
Adoniya est condamné à mort
13Adoniya, fils de Haggith, vint trouver Bath-Shéba, la mère de Salomon. Elle lui demanda: Viens-tu me voir avec de bonnes intentions? Il répondit: Oui.14Et il ajouta: J’aimerais te parler. Elle dit: Parle! De quoi s’agit-il?15– Tu sais que la royauté aurait dû me revenir, lui dit-il, et que tous les Israélites regardaient vers moi comme à celui qui devait régner. Mais les choses ont tourné autrement: la royauté est passée à mon frère parce que l’Eternel la lui avait destinée.16Maintenant, j’ai une seule demande à t’adresser, ne me la refuse pas! Elle répondit: Parle!17Il reprit: Si tu demandes quelque chose au roi Salomon, il ne te le refusera pas. Alors veuille, je te prie, lui demander de me donner pour femme Abishag, la Sunamite.18Bath-Shéba dit: Bien! Je parlerai moi-même au roi à ton sujet.19Elle se rendit auprès du roi Salomon pour lui parler en faveur d’Adoniya. Le roi se leva pour aller à la rencontre de sa mère, il se prosterna devant elle, puis il s’assit sur son trône. Il fit placer un siège pour sa mère à sa droite[10]. (1R 15:13; Ps 45:10; Ps 110:1; Jr 13:18)20Elle lui dit: J’ai juste une petite chose à te demander, ne me la refuse pas! – Demande ce que tu veux, ma mère, lui dit le roi, car je n’ai rien à te refuser.21Elle continua: Qu’Abishag la Sunamite soit donnée pour femme à ton frère Adoniya.22Le roi Salomon répondit à sa mère: Comment peux-tu demander Abishag la Sunamite pour Adoniya? Demande donc tout de suite la royauté pour lui – puisqu’il est mon frère aîné – pour lui, pour le prêtre Abiatar et pour Joab fils de Tserouya!23Alors le roi Salomon prêta serment au nom de l’Eternel: Que Dieu me punisse très sévèrement, si Adoniya ne paie pas cette demande de sa vie!24L’Eternel lui-même m’a fait siéger sur le trône de mon père David, il a affermi mon autorité et a fondé pour moi une dynastie, comme il l’avait promis. Aussi vrai qu’il est vivant, je jure qu’aujourd’hui même Adoniya sera mis à mort.25Alors le roi Salomon donna ordre à Benaya, fils de Yehoyada, de l’exécuter, et Adoniya mourut.
Abiatar est démis de ses fonctions et Joab est exécuté
26Ensuite le roi ordonna au prêtre Abiatar: Retire-toi dans ta propriété à Anatoth, car toi aussi tu mérites la mort[11]; mais je ne te ferai pas mourir maintenant car tu as porté le coffre du Seigneur l’Eternel devant mon père David et tu as partagé toutes ses tribulations[12]. (1S 22:20; 1S 23:6; 1S 30:7; 2S 15:24; 2S 15:25; 2S 15:29; 2S 17:15; 2S 19:12; 1Ch 15:11)27Ainsi Salomon démit Abiatar de sa fonction de prêtre de l’Eternel. De la sorte, il accomplit la parole que l’Eternel avait prononcée contre les descendants d’Eli à Silo[13]. (1S 2:30; 1S 22:17)28La nouvelle parvint à Joab qui s’était rallié au parti d’Adoniya, bien qu’il n’eût pas suivi le parti d’Absalom. Joab se réfugia dans la tente de l’Eternel et saisit les cornes de l’autel des sacrifices.29On rapporta au roi Salomon que Joab s’était réfugié dans la tente de l’Eternel et qu’il se trouvait près de l’autel. Alors Salomon envoya Benaya, fils de Yehoyada, avec l’ordre de l’exécuter.30Benaya se rendit à la tente de l’Eternel et dit à Joab: Par ordre du roi, sors de là! Mais Joab répondit: Non! C’est ici que je veux mourir! Benaya retourna chez le roi pour lui rapporter la réponse de Joab.31Le roi lui dit: Très bien. Fais comme il a dit, exécute-le sur place, puis tu l’enterreras. Ainsi tu me déchargeras moi-même et ma maison de toute responsabilité dans les meurtres que Joab a commis sans cause.32L’Eternel fera retomber sur lui la responsabilité de l’assassinat de deux hommes plus justes et meilleurs que lui: Abner, fils de Ner, chef de l’armée d’Israël, et Amasa, fils de Yéter, chef de l’armée de Juda. Il les a tués tous deux par l’épée à l’insu de mon père David.33Oui, c’est Joab et ses descendants qui porteront pour toujours la responsabilité de ces meurtres, tandis que l’Eternel conservera à tout jamais la paix à David, à sa descendance, à sa dynastie et à son trône.34Benaya, fils de Yehoyada, partit, il frappa Joab et le fit mourir. On l’enterra dans sa propriété, au désert[14].35Le roi le remplaça à la tête de l’armée par Benaya, fils de Yehoyada, et il mit le prêtre Tsadoq à la place d’Abiatar.
L’exécution de Shimeï
36Le roi convoqua Shimeï et lui dit: Construis-toi une maison à Jérusalem, tu y habiteras et tu ne la quitteras pas pour aller de côté et d’autre.37Je t’avertis que le jour où tu sortiras de la ville et où tu franchiras la vallée du Cédron, tu mourras et tu porteras seul la responsabilité de ta mort.38Shimeï répondit au roi: C’est bien! Ton serviteur se conformera à l’ordre de mon seigneur le roi. Shimeï demeura longtemps à Jérusalem.39Mais trois ans plus tard, deux de ses esclaves s’enfuirent de chez lui chez Akish, fils de Maaka, roi de Gath. On lui rapporta que ses esclaves étaient à Gath[15]. (1S 21:11; 1S 27:2)40Alors Shimeï se prépara à partir, sella son âne, et s’en alla à Gath chez Akish pour y rechercher ses esclaves, puis il revint de Gath avec eux.41On rapporta à Salomon que Shimeï était allé de Jérusalem à Gath et qu’il était revenu.42Le roi convoqua Shimeï et lui dit: Est-ce que je ne t’ai pas fait jurer au nom de l’Eternel de ne pas sortir de la ville? Et ne t’ai-je pas averti en te disant: « Sache bien que le jour où tu sortiras de la ville pour aller où que ce soit, tu mourras? » Tu m’avais bien dit: « Bien, c’est entendu. »43Alors, pourquoi n’as-tu pas respecté le serment fait devant l’Eternel et as-tu désobéi à l’ordre que je t’avais donné?44Le roi ajouta: Tu sais bien toi-même tout le mal que tu as fait sciemment à mon père David. L’Eternel te fera porter le châtiment de ta méchanceté.45Mais le roi Salomon sera béni et le trône de David sera affermi pour toujours devant l’Eternel[16]. (2S 7:13)46Le roi donna ses ordres à Benaya, fils de Yehoyada; celui-ci sortit et frappa Shimeï qui mourut. Ainsi la royauté fut consolidée entre les mains de Salomon.
ŠALOMOUN KRÁLEM - — Davidovy rady synovi - David Šalomouna vyzývá k plnění Božího zákona a odkazuje mu i provedení trestu nad Jóabem za nepomstěné vraždy a nad Šimeím za zlořečení.
1 Když se přiblížil čas Davidovy smrti, přikázal svému synu Šalomounovi:2 „Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný.3 Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli.4 A Hospodin splní své slovo, které mi dal: ‚Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.‘ 5 Ty také víš, co mi udělal Jóab, syn Serújin, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnérovi, synu Nérovu, a Amasovi, synu Jeterovu: Zabil je a dopustil se válečného krveprolití v čas pokoje. Krví prolitou jako ve válce si potřísnil opasek na svých bedrech a opánky na svých nohou.6 Zachovej se podle své moudrosti a nedej mu pokojně sestoupit v šedinách do hrobu. 7 Synům Barzilaje Gileádského však prokážeš milosrdenství. Ať jsou mezi těmi, kdo jedí u tvého stolu, neboť právě tak se zachovali ke mně, když jsem prchal před tvým bratrem Abšalómem.8 Je tu u tebe i Šimeí, syn Gérův, Benjamínec z Bachurímu, který mi zlořečil strašlivým způsobem v den, kdy jsem odcházel do Machanajimu. Ale potom mi vyšel vstříc dolů k Jordánu a já jsem mu při Hospodinu přísahal: ‚Neusmrtím tě mečem.‘9 Teď však ho nenechávej bez trestu. Protože jsi moudrý muž, budeš vědět, jak s ním naložit, abys jeho šediny uvedl v krvi do hrobu.“ 10 I ulehl David ke svým otcům a byl pohřben v Městě Davidově. 11 David kraloval nad Izraelem po dobu čtyřiceti let. V Chebrónu David kraloval sedm let, v Jeruzalémě třiatřicet let.12 Šalomoun dosedl na trůn svého otce Davida a jeho království se velmi upevnilo.
— Smrt Šalomounových odpůrců - Benajáš usmrtí Adonijáše, Jóaba a Šimeího. Kněz Ebjátar je vypovězen do Anatótu.
13 Adonijáš, syn Chagítin, přišel k Šalomounově matce Bat-šebě. Otázala se: „Přicházíš pokojně?“ Odpověděl: „Pokojně.“14 A dodal: „Chtěl bych na tobě něco.“ Ona odvětila: „Mluv.“15 Řekl: „Ty víš, že království patřilo mně a že na mne se obrátil celý Izrael s žádostí, abych kraloval. Ale království připadlo mému bratru. Má je od Hospodina.16 Nyní mám k tobě jedinou prosbu. Neodmítni mě.“ Ona mu odpověděla: „Mluv.“17 Řekl tedy: „Řekni prosím králi Šalomounovi, tebe přece neodmítne, aby mi dal za ženu Šúnemanku Abíšagu.“18 Bat-šeba odpověděla: „Dobře. Já se za tebe u krále přimluvím.“19 A Bat-šeba šla ke králi Šalomounovi, aby s ním promluvila o Adonijášovi. Král jí vyšel vstříc a poklonil se jí. Pak se posadil na svůj trůn. I králově matce přistavili trůn a ona se posadila po jeho pravici.20 Pak řekla: „Mám k tobě jednu malou prosbu. Neodmítni mě.“ Král jí odvětil: „Žádej, má matko, tebe neodmítnu.“21 Řekla: „Ať je Šúnemanka Abíšag dána za ženu tvému bratru Adonijášovi.“22 Král Šalomoun své matce odpověděl: „Proč žádáš pro Adonijáše Šúnemanku Abíšagu? Žádej pro něho království. Vždyť je to můj bratr, starší než já. Žádej je pro něho a pro kněze Ebjátara a pro Jóaba, syna Serújina!“ 23 A král Šalomoun přísahal při Hospodinu: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Adonijáš vyřkl rozsudek sám nad sebou.24 Jakože živ je Hospodin, který mě pevně posadil na trůn mého otce Davida a který mi podle svého slova vybudoval dům, ještě dnes Adonijáš zemře!“25 Král Šalomoun to zařídil prostřednictvím Benajáše, syna Jójadova. Ten ho skolil; tak zemřel. 26 Knězi Ebjátarovi král poručil: „Odejdi do Anatótu ke svým polím, neboť jsi propadl smrti. Dnes tě zabít nedám, protože jsi nosíval schránu Panovníka Hospodina před mým otcem Davidem a protože jsi snášel všechno, co snášel můj otec.“27 I zapudil Šalomoun Ebjátara, takže přestal být Hospodinovým knězem, a tak se naplnilo Hospodinovo slovo, které vyslovil proti domu Élího v Šílu. 28 Zpráva o tom se dostala až k Jóabovi; Jóab se totiž přiklonil k Adonijášovi, ačkoli k Abšalómovi se nepřiklonil. I utekl Jóab ke stanu Hospodinovu a chytil se rohů oltáře.29 Králi Šalomounovi oznámili, že Jóab utekl ke stanu Hospodinovu, že je u oltáře. Proto Šalomoun poslal Benajáše, syna Jójadova, s rozkazem: „Jdi a skol ho!“30Benajáš tedy přišel ke stanu Hospodinovu a řekl: „Toto praví král: Jdi odtud!“ Ale on odpověděl: „Nikoli, zemřu zde.“ Benajáš tedy vyřídil králi tuto odpověď: „Jóab řekl toto a odpověděl mi takto.“31Král mu nařídil: „Učiň, jak řekl. Skol ho! Potom ho pohřbi. Tak sejmeš ze mne a z domu mého otce vinu za krev, kterou Jóab bezdůvodně prolil.32 Hospodin obrátí jeho krev na jeho hlavu, protože skolil dva muže spravedlivější a lepší, než je sám. Zavraždil je mečem, aniž o tom můj otec David věděl, totiž Abnéra, syna Nérova, velitele vojska izraelského, a Amasu, syna Jeterova, velitele vojska judského.33 Jejich krev se obrátí na hlavu Jóabovu a na hlavu jeho potomstva navěky. Davidovi a jeho potomstvu, jeho domu i trůnu ať vzejde od Hospodina pokoj až navěky.“34 Benajáš, syn Jójadův, tedy vyšel a Jóaba skolil a usmrtil. Pohřbili ho pak v jeho domě na poušti.35Benajáše, syna Jójadova, ustanovil král místo něho nad vojskem a kněze Sádoka ustanovil král místo Ebjátara. 36 Potom si dal král předvolat Šimeího a nařídil mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a usaď se tu. Nikam odtud nevycházej.37Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a překročíš Kidrónský úval, propadneš smrti. Tvá krev padne na tvou hlavu.“38 Šimeí králi odpověděl: „Slovo, jež promluvil král, můj pán, je dobré a tvůj služebník se tak zachová.“ Šimeí tedy bydlel v Jeruzalémě po mnoho dnů. 39 Po třech letech uprchli Šimeímu dva otroci k Akíšovi, synu Maakovu, králi gatskému. Šimeímu bylo oznámeno: „Tvoji otroci jsou v Gatu.“40 Nato Šimeí osedlal osla a jel do Gatu k Akíšovi hledat své otroky. Odjel a své otroky z Gatu přivedl. 41 Šalomounovi však bylo ohlášeno, že Šimeí odešel z Jeruzaléma do Gatu a zase se vrátil.42 Král si dal Šimeího zavolat a řekl mu: „Což jsem tě nezavázal přísahou při Hospodinu a nedal jsem ti výstrahu: ‚Buď jist, že v den, kdy vyjdeš a půjdeš kamkoli, propadneš smrti?‘ A tys mi řekl: ‚Slovo, jež jsem slyšel, je dobré.‘43 Proč jsi tedy nedbal na Hospodinovu přísahu a na příkaz, který jsem ti dal?“44Král dále Šimeímu řekl: „Ty víš o všem tom zlém, co bylo v tvém srdci, co jsi provedl mému otci Davidovi. Hospodin tvou zlobu obrátil na tvoji hlavu.45 Král Šalomoun však bude požehnaný a trůn Davidův zůstane před Hospodinem pevný navěky.“46 Pak dal král příkaz Benajášovi, synu Jójadovu, a ten vyšel a skolil ho; tak zemřel. A království se v ruce Šalomounově upevnilo.