de Biblica1Le peuple qui marchait ╵dans les ténèbres verra briller ╵une grande lumière: elle resplendira sur ceux qui habitaient ╵le pays dominé ╵par d’épaisses ténèbres[1]. (Is 8:23; Mt 4:15; Lc 1:79)2O Eternel, ╵tu fais abonder l’allégresse[2], tu fais jaillir ╵une très grande joie et l’on se réjouit devant toi ╵tout comme au temps de la moisson, ou comme on crie de joie ╵lors du partage d’un butin.3Car le joug qui pesait sur lui, le bâton qui frappait son dos, le gourdin de son oppresseur, toi, tu les as brisés ╵tout comme au jour ╵de la défaite de Madian[3]. (Jg 7:1; Jg 8:1)4Toute chaussure de guerrier ╵qui martèle le sol, et tout manteau ╵que l’on a roulé dans le sang seront livrés aux flammes, pour être consumés.
Un enfant nous est né
5Car un enfant est né pour nous, un fils nous est donné. Et il exercera ╵l’autorité royale; il sera appelé Merveilleux Conseiller, Dieu fort, Père à jamais ╵et Prince de la paix.6Il étendra ╵sa souveraineté et il instaurera ╵la paix qui durera toujours au trône de David ╵et à tout son royaume. Sa royauté sera ╵solidement fondée sur le droit et sur la justice, dès à présent ╵et pour l’éternité. Voilà ce que fera ╵le Seigneur des armées célestes ╵dans son ardent amour[4]. (Lc 1:32)
Le jugement sur Israël
7Le Seigneur a lancé ╵un message contre Jacob, et il s’abat sur Israël[5].8Le peuple tout entier ╵en aura connaissance, le peuple d’Ephraïm, ╵les habitants de Samarie qui disent, pleins d’orgueil ╵et le cœur arrogant:9« Les briques sont tombées, mais nous reconstruirons ╵en pierres bien taillées; les sycomores ╵ont été abattus, par des cèdres nous les remplacerons. »10L’Eternel a dressé contre eux les adversaires de Retsîn et il a excité leurs ennemis[6]: (2R 17:6)11les Syriens qui sont à l’orient, ╵les Philistins à l’occident; ils dévoreront Israël ╵à belles dents. Mais malgré tout cela, ╵son courroux ne s’apaise pas, sa main reste levée.12Le peuple n’est pas revenu ╵à l’Eternel qui le frappait, il ne s’est pas tourné ╵vers l’Eternel, ╵le Seigneur des armées célestes.13C’est pourquoi l’Eternel ╵ôtera d’Israël ╵la tête avec la queue, la palme et le roseau[7] en un seul jour. (Dt 28:13; Dt 28:44; Is 19:15)14Le dirigeant et le notable ╵sont la tête du peuple, et le prophète ╵enseignant le mensonge ╵en est la queue.15Les guides de ce peuple ╵l’égarent, et ceux qui sont guidés ╵sont conduits à la ruine.16C’est pourquoi le Seigneur ╵ne sera pas clément[8] ╵envers ses jeunes gens, il n’aura pas pitié ╵des orphelins, des veuves. Car tous méprisent Dieu ╵et font le mal, tous profèrent ╵des propos insensés. Mais, malgré tout cela, ╵son courroux ne s’apaise pas, sa main reste levée.17Car la méchanceté ╵brûle comme le feu, qui consume les ronces ╵et les épines, et elle embrase ╵les buissons des forêts. La fumée s’en élève ╵vers le ciel en volutes.18Par la fureur de l’Eternel, ╵le Seigneur des armées célestes, le pays est en flammes et le peuple devient ╵la proie du feu. Nul n’a pitié de son prochain.19On grappille à sa droite ╵et l’on reste affamé, on dévore à sa gauche, ╵sans être rassasié. On va jusqu’à manger ╵la chair de ses enfants[9].20Manassé dévore Ephraïm, et Ephraïm dévore Manassé, tous les deux vont ensemble ╵se jeter sur Juda. Mais, malgré tout cela, ╵son courroux ne s’apaise pas, sa main reste levée.
SYN - — Světlo v temnostech - Do temnot soudobých strastí a úzkostí jako světlo zazáří narození božského Syna.
1 Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. 2 Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. 3 Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. 4 Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyválený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. 5 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“ 6 Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
— Hněv Hospodinův proti severním - kmenům - Ani když byl trestán, neobrátil se lid k Hospodinu, naopak, přivolává na sebe ještě větší trest.
7 Slovo poslal Panovník proti Jákobovi a dopadlo na Izraele. 8 Všechen lid o tom zvěděl, Efrajim i obyvatelé Samaří. V pýše a velikášství srdce však říkají: 9 „Co bylo z cihel, spadlo, vystavíme to z kvádrů; smokvoně byly vykáceny, nahradíme je cedry.“ 10 I pozvedl Hospodin proti nim protivníky – Resína – a popudil proti nim jejich nepřátele: 11 z východu Arama, ze západu Pelištejce, aby plnými ústy požírali Izraele. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena. 12 Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil, Hospodina zástupů se nedotazovali. 13 Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas, palmovou ratolest i sítinu v jediný den. 14 Stařec a vznešený jsou ona hlava a prorok učící klam je onen ocas. 15 Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni. 16 Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval, protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci, bludně mluví každá ústa. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena. 17 Avšak jejich svévole hoří jako oheň, požírá bodláčí a křoví, zapaluje houštiny lesa a kouř se vířivě vznáší. 18 Země se zatměla pro prchlivost Hospodina zástupů a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s bratrem. 19 Hltá, co je napravo, a zůstává hladový, požírá nalevo, a sytý není, požírá maso své vlastní paže, 20 Manases Efrajima, Efrajim Manasesa a na Judu se vrhají společně. Tím vším se jeho hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena.