1Oui, pour la cause de Sion, ╵je ne me tairai pas, et pour Jérusalem, ╵je ne me donnerai aucun repos jusqu’à ce que sa justice paraisse ╵comme brille l’aurore et son salut ╵comme un flambeau qui brûle.2Alors les peuples verront ta justice et tous les rois ╵contempleront ta gloire. Et l’on t’appellera ╵d’un nom nouveau[1] que l’Eternel te donnera. (Is 65:15; Ap 2:17; Ap 3:12)3Tu seras dans la main de l’Eternel une couronne, ╵rayonnant de splendeur et un turban royal dans la main de ton Dieu.4Tu ne seras plus appelée ╵« La Délaissée », et ton pays ne sera plus nommé ╵« La terre dévastée[2] », mais on t’appellera ╵« En elle est mon plaisir ». Et ton pays sera nommé ╵« La terre qui est épousée » parce que l’Eternel ╵prendra plaisir en toi, car ton pays ╵sera pour lui ╵comme une épouse. (Is 54:1)5En effet, comme le jeune homme ╵se marie avec une jeune fille, tes fils[3] t’épouseront, et comme la mariée ╵fait la joie du marié, tu feras la joie de ton Dieu.6Sur tes murs, ô Jérusalem, moi, j’ai posté des gardes, ils ne se tairont pas, ╵ni le jour ni la nuit. Oui, vous qui ravivez ╵le souvenir de l’Eternel, point de repos pour vous!7Ne lui donnez aucun repos jusqu’à ce qu’il ait rétabli ╵Jérusalem, qu’il ait fait d’elle ╵un sujet de louanges sur la terre.8L’Eternel l’a juré ╵en engageant sa force et sa puissance: Je ne donnerai plus ╵ton froment à manger à ceux qui te combattent, les étrangers ╵ne boiront plus ton vin, produit de ton labeur pénible.9Mais ceux qui auront fait ╵la moisson mangeront ╵ce qu’ils récolteront et loueront l’Eternel, ceux qui auront cueilli ╵les raisins de la vigne ╵boiront le vin dans mes parvis sacrés.10Passez, oui, passez par les portes! Frayez, frayez ╵la route de mon peuple! Faites-lui un chemin, enlevez-en les pierres! Et élevez un étendard ╵en direction des peuples!11L’Eternel se fera entendre jusqu’aux confins du monde: Dites à la communauté de Sion[4]: Ton salut va venir, avec lui, son salaire, et devant lui sa récompense. (Mt 21:5)12On les appellera ╵« Le Peuple saint, les libérés de l’Eternel ». Et toi, Jérusalem, ╵tu seras nommée « Désirée », « La ville qui n’est pas abandonnée ».
— Spasitel přichází - Jeruzalém bude místem, odkud bude vyzařovat sláva Hospodinova ke všem národům.
1 Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost, dokud jako pochodeň nevzplane jeho spása. 2 Pronárody spatří tvoji spravedlnost a všichni králové tvou slávu. Nazvou tě novým jménem, jež určila Hospodinova ústa. 3 Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce a královským turbanem v dlaních svého Boha. 4 Už nikdy o tobě neřeknou: „Opuštěná.“ A nikdy o tvé zemi neřeknou: „Zpustošená.“ Budou tě nazývat: „Oblíbená“ a tvou zemi: „Vdaná,“ protože si tě Hospodin oblíbil a tvá země se vdala. 5 Jako se mladík žení s pannou, tak se tví synové ožení s tebou. A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe. 6 Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu! 7 Nedopřávejte mu klidu, dokud nepostaví Jeruzalém, dokud mu nevrátí v zemi chvalozpěv. 8 Hospodin přisáhl svou pravicí, svou mocnou paží: „Už nikdy nedám tvé obilí za pokrm nepřátelům, už nikdy nebudou pít synové ciziny tvůj mošt, pro který jsi namáhavě pracovala. 9 Co kdo sklidí, bude též jíst a bude chválit Hospodina, a kdo budou sbírat hrozny, budou z nich pít víno na mých svatých nádvořích.“ 10 Projděte, projděte branami! Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení! Zvedněte korouhev nad národy! 11 Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu: „Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!“ Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. 12 Nazvou je „Lid svatý“, „Hospodinovi vykoupení“. A tebe nazvou „Vyhledávaná“, „Město neopuštěné“.