1L’année de la mort du roi Ozias[1], je vis le Seigneur siégeant sur un trône très élevé. Les pans de son vêtement remplissaient le Temple. (2R 15:7; 2Ch 26:21)2Des êtres à forme de serpent[2] se tenaient debout; chacun d’eux avait six ailes: deux ailes pour se couvrir le visage, deux autres pour se voiler le corps, et les deux dernières pour voler[3]. (Nb 21:1; Nb 21:6; Nb 21:8; Dt 8:15; Is 14:29; Is 30:6; Ap 4:8)3S’adressant l’un à l’autre, ils proclamaient: Saint, saint, saint est le Seigneur des armées célestes. Toute la terre est pleine de sa gloire.4Les montants des portes du Temple se mirent à trembler au son de ces voix, tandis que le sanctuaire se remplit de fumée[4]. (Ap 15:8)5Je m’écriai: Malheur à moi! Je suis perdu, car j’ai les lèvres impures et j’habite au milieu d’un peuple aux lèvres impures. Et voici que, de mes yeux, j’ai vu le Roi, le Seigneur des armées célestes.6Alors l’un des êtres à forme de serpent vola vers moi, il tenait à la main une braise qu’il avait prise sur l’autel[5] avec des pincettes.7Il m’en toucha la bouche, et me dit: Maintenant que ceci vient d’être appliqué sur tes lèvres, ta faute est enlevée et ton péché est expié.8Et j’entendis alors le Seigneur qui disait: Qui enverrai-je? Qui marchera pour nous? Alors je répondis: Je suis prêt, envoie-moi.9Et le Seigneur me dit: Va, et dis à ce peuple: Vous aurez beau entendre, vous ne comprendrez pas; oui, vous aurez beau voir, mais vous n’appréhenderez rien[6]. (Mt 13:14; Mc 4:12; Lc 8:10; Jn 12:40; Ac 28:26)10Rends ce peuple insensible, ferme-lui les oreilles et bouche-lui les yeux pour qu’il ne voie pas de ses yeux, pour qu’il n’entende pas de ses oreilles et pour qu’il ne comprenne pas, qu’il ne revienne pas à moi afin d’être guéri.11Je demandai alors: ╵Jusques à quand, Seigneur? Et il me répondit: Jusqu’à ce que les villes ╵soient dévastées et privées d’habitants, qu’il n’y ait plus personne ╵dans les maisons, et que ce territoire ╵soit réduit en désert ╵et dévasté.12L’Eternel enverra ╵ses habitants au loin, et le pays sera ╵à l’état d’abandon.13S’il y subsiste encore ╵un dixième du peuple, à son tour, il sera ╵embrasé par le feu. Mais, comme un térébinthe ╵ou comme un chêne qui conserve sa souche, ╵quand il est abattu, la souche de ce peuple ╵sera une semence sainte.
PROROK - — Prorok povolán k službě - Uprostřed nic netušícího slavnostního shromáždění si Hospodin odděluje proroka ke službě a odhaluje mu své záměry.
1 Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám.2 Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel.3 Volali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ 4 Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem.5 I řekl jsem: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“ 6 Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře,7 dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ 8 Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“ 9 Odpověděl: „Jdi a řekni tomuto lidu: ‚Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.‘ 10 Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.“ 11 Tu jsem řekl: „Dlouho ještě, Panovníku?“ On odpověděl: „Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť.“ 12 Hospodin odvede ty lidi daleko a v zemi bude mnoho míst opuštěno. 13 Zůstane-li v ní jen desetina, i ta bude zajata a přijde vniveč jako posvátný strom, jako dub, po jehož skácení zbude jen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté.