1Maintenant, l’Eternel ╵qui t’a créé, ╵ô peuple de Jacob, et qui t’a façonné, ╵ô Israël, te déclare ceci: Ne sois pas effrayé car je t’ai délivré, je t’ai appelé par ton nom, tu es à moi.2Quand tu passeras par les eaux, je serai avec toi, quand tu traverseras les fleuves, ils ne te submergeront pas, quand tu marcheras dans le feu, il ne te fera pas de mal et par les flammes tu ne seras pas brûlé,3puisque moi, l’Eternel, ╵je suis ton Dieu, le Saint d’Israël, ton Sauveur. Je donnerai l’Egypte ╵comme rançon pour toi, l’Ethiopie et Seba ╵en échange de toi.4Oui, parce que tu m’es précieux, et que tu as du prix pour moi, ╵et que je t’aime, je donnerai des hommes ╵en échange de toi, et des peuples contre ta vie.5Sois donc sans crainte, car je suis avec toi, je ferai revenir ╵tes enfants de l’orient je te rassemblerai ╵de l’occident.6Je dirai au septentrion: ╵« Rends-les! » Et au midi: ╵« Ne les retiens donc pas! Fais revenir mes fils ╵des pays éloignés, fais revenir mes filles ╵des confins de la terre,7oui, tous ceux qui portent mon nom et que j’ai créés pour ma gloire, que j’ai formés, oui, que j’ai faits!8Laisse sortir le peuple ╵qui est aveugle tout en ayant des yeux, et qui est sourd bien qu’il ait des oreilles! »
Un peuple de témoins
9Que toutes les nations s’assemblent et que les peuples se regroupent! Qui, parmi eux, ╵avait prédit ces choses? Qui avait annoncé ╵les événements antérieurs? Qu’ils citent leurs témoins ╵et qu’ils se justifient! Qu’on les écoute bien ╵afin de pouvoir dire: « Oui, c’est la vérité! »10Mais mes témoins, c’est vous, déclare l’Eternel, votre peuple est le serviteur, ╵que je me suis choisi, pour que vous le sachiez, que vous croyiez en moi et que vous compreniez ╵que moi seul, je suis Dieu. Avant moi aucun dieu ╵ne fut jamais formé, et après moi, jamais ╵il n’en existera.11Moi, je suis l’Eternel et, en dehors de moi, ╵il n’est pas de Sauveur.12C’est moi qui ai prédit, ╵c’est moi qui ai sauvé, ╵je me suis fait entendre. Pas un dieu étranger ╵ne l’a fait parmi vous, et vous, déclare l’Eternel, vous êtes mes témoins, et c’est moi qui suis Dieu.13Oui, je le suis depuis toujours et personne ne peut ╵délivrer de ma main. Ce que je réalise, ╵qui pourrait l’annuler?
Dieu intervient
14Voici ce que déclare l’Eternel votre Libérateur, ╵moi le Saint d’Israël: C’est à cause de vous ╵que j’envoie une armée ╵combattre Babylone, et que je fais descendre[1] ╵tous les Chaldéens qui s’enfuient sur les navires mêmes ╵où ils criaient de joie.15Moi, l’Eternel, ╵je suis votre Dieu saint, le Créateur d’Israël, votre Roi.
Un chemin à travers le désert
16Ainsi dit l’Eternel, qui, à travers la mer, ╵a ouvert un chemin et, dans les grosses eaux, ╵a frayé un sentier[2], (Ex 14:28; Ex 15:4; Is 51:10)17qui fit sortir ╵les chars et les chevaux, l’armée et ses guerriers. Ils se sont tous couchés et ne se relèveront pas, ils se sont consumés et ils se sont éteints ╵comme la mèche d’une lampe.18Ne vous rappelez plus ╵les événements du passé, ne considérez plus ╵les choses d’autrefois;19je vais réaliser ╵une chose nouvelle, elle germe dès à présent, ne la reconnaîtrez-vous pas? J’ouvrirai un chemin ╵à travers le désert et je ferai jaillir ╵des fleuves dans la steppe;20les animaux sauvages, les chacals, les autruches, ╵célébreront ma gloire, car je ferai jaillir ╵de l’eau dans le désert, des fleuves dans la steppe, pour abreuver mon peuple, ╵celui que j’ai élu.21Je l’ai formé pour moi: il proclamera ma louange.
Dieu accuse
22Et pourtant, ô Jacob, ╵tu n’as pas fait appel à moi! Tu t’es lassé de moi, ╵ô Israël!23Tu ne m’as pas offert ╵d’agneaux en holocaustes, tes sacrifices ╵n’étaient pas à ma gloire; je ne t’ai pas importuné ╵pour avoir des offrandes, je ne t’ai pas lassé ╵pour avoir de l’encens.24Tu n’as pas dépensé d’argent pour moi, ╵pour du roseau aromatique, et tu ne m’as pas rassasié ╵de la graisse des sacrifices. Mais toi, tu m’as importuné ╵par tes péchés, tu m’as lassé ╵par tes forfaits!
Dieu pardonne
25Mais c’est moi, et moi seul, ╵qui efface tes transgressions ╵par égard pour moi-même, je ne tiendrai plus compte ╵de tes péchés.26Rappelle-moi ce qu’il en est, ╵entrons ensemble en jugement et, pour te justifier, ╵expose donc ton cas.27Déjà, ton premier père[3] ╵a péché envers moi et ceux des tiens qui ont la charge ╵d’interpréter la Loi ╵m’ont été infidèles. (Gn 25:26; Gn 27:36; Os 12:4)28Aussi ai-je déshonoré les chefs du sanctuaire et j’ai livré Jacob ╵à l’extermination, Israël aux outrages.
— Hospodin vykoupil Izraele - Když Hospodin svůj lid povede, nepřihodí se lidu nic zlého. Vždyť si jej Hospodin vykoupil.
1 Nyní toto praví Hospodin, tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce tvůj, Izraeli: „Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. 2 Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. 3 Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. 4 Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život. 5 Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. 6 Severu poručím: ‚Vydej!‘ a jihu: ‚Nezadržuj!‘ Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, 7 každého, kdo se nazývá mým jménem a koho jsem stvořil ke své slávě, koho jsem vytvořil a učinil.“
— Jste moji svědkové - Hospodinův lid je dokladem Hospodinovy jedinečnosti a svrchovanosti.
8 Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. 9 Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. Kdo z nich co oznámí? Kdo z nich nám ohlásí, co bylo na počátku? Ať postaví své svědky a ospravedlní se! Lidé o tom uslyší a řeknou: „Je to pravda.“ 10 „Mými svědky jste vy, je výrok Hospodinův, a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. 11 Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. 12 Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval, a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův, a já jsem Bůh! 13 Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám?“ 14 Toto praví Hospodin, váš vykupitel, Svatý Izraele: „Kvůli vám pošlu do Babylónu a srazím všechny ty útočné hady, Kaldejce, plesající na lodicích. 15 Já, Hospodin, jsem váš Svatý, stvořitel Izraele, váš Král.“
— Stvořím nové - Hospodin, který v minulosti razil svému lidu cestu hlubinami, upraví mu nyní cestu pouští.
16 Toto praví Hospodin, který razí cestu mořem, dravými vodami stezku, 17 jenž přivádí vozbu i koně, vojsko a válečnou moc i dokáže, že pospolu lehnou a nepovstanou, dohořeli, zhasli jako knot. 18 „Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. 19 Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. 20 Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi; obdařil jsem poušť vodou a pustou krajinu řekami, abych napojil svůj vyvolený lid. 21 Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.“
— Na staré hříchy nevzpomenu - Nový život předpokládá smazání všech starých nepravostí. Hospodin to svému lidu přislibuje.
22 „Nebyl jsem to já, koho jsi vzýval, Jákobe, kvůli mně ses neobtěžoval, Izraeli! 23 Své jehňátko v oběť zápalnou jsi pro mne nepřivedl, nectil jsi mě svými obětními hody. Nenutil jsem tě sloužit mi obětními dary, ani kadidlem jsem tě neobtěžoval. 24 Vonné koření jsi mi za stříbro nenakoupil, tukem svých obětí jsi mě neobčerstvil. Jenom svými hříchy chtěls mě nutit k službě, svými nepravostmi jsi mě obtěžoval. 25 Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. 26 Připomeň mi to, můžem se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn. 27 Tvůj otec byl první, který zhřešil, tvoji mluvčí mi byli nevěrní. 28 Správce svatyně jsem zbavil posvěcení, Jákoba jsem vydal klatbě, Izraele zhanobení.“