1Lorsque le roi Ezéchias eut entendu leur rapport, il déchira ses vêtements, se couvrit d’un vêtement d’étoffe grossière et se rendit au temple de l’Eternel. (2R 19:1)2En même temps, il envoya Eliaqim, qui avait la charge du palais, Shebna le secrétaire et les plus anciens des prêtres, tous vêtus de vêtements d’étoffe grossière, chez le prophète Esaïe, fils d’Amots,3avec ce message: « Voici ce que te fait dire Ezéchias: Ce jour est un jour de détresse, de châtiment et de honte. Nous sommes comme des femmes sur le point d’accoucher qui n’auraient pas la force de mettre leur enfant au monde.4Peut-être l’Eternel, ton Dieu, prêtera-t-il attention à ces paroles que l’aide de camp du roi d’Assyrie a prononcées de la part de son maître, pour insulter le Dieu vivant. Peut-être l’Eternel, ton Dieu, le punira-t-il à cause des paroles qu’il a entendues. Intercède donc en faveur du reste de ce peuple qui subsiste encore. »5Les ministres du roi Ezéchias se rendirent donc auprès d’Esaïe,6qui leur dit: Voici ce que vous direz à votre souverain: « Ainsi parle l’Eternel: Ne te laisse pas effrayer par les paroles que tu as entendues et par lesquelles les officiers du roi d’Assyrie m’ont outragé.7Ce roi va recevoir une certaine nouvelle; là-dessus, je lui ferai prendre la décision de retourner dans son pays, où je le ferai mourir assassiné. »
Menaces
8L’aide de camp apprit que le roi d’Assyrie était parti de Lakish et qu’il était en train d’attaquer Libna[1]. Il s’en retourna donc pour le rejoindre. (2R 19:8)9Peu après, le roi d’Assyrie reçut la nouvelle que Tirhaqa, le roi d’Ethiopie[2], s’était mis en campagne pour l’attaquer. A cette nouvelle, il envoya des messagers à Ezéchias avec ces instructions:10Vous direz à Ezéchias, roi de Juda: « Ne te laisse pas tromper par ton Dieu en qui tu te confies s’il te dit que Jérusalem ne tombera pas aux mains du roi d’Assyrie.11Tu as toi-même appris comment les rois d’Assyrie ont traité tous les pays, comment ils les ont voués à la destruction complète. Crois-tu que toi seul tu y échapperais?12Mes ancêtres ont détruit les villes de Gozân, Harân et Retseph[3], ils ont exterminé les descendants d’Eden qui vivaient à Telassar[4]. Les dieux de ces pays ont-ils délivré ces gens? (2R 17:6; Ez 27:23; Am 1:5)13Que sont devenus les rois de Hamath, d’Arpad, de la ville de Sepharvaïm[5], de Héna et de Ivva? » (Is 36:19)
Prière
14Ezéchias prit la lettre de la main des messagers; il la lut et se rendit au temple de l’Eternel. Il la déroula devant l’Eternel (2R 19:14)15et il pria:16Eternel, Seigneur des armées célestes, Dieu d’Israël qui sièges au-dessus des chérubins[6], c’est toi qui es le seul Dieu pour tous les royaumes de la terre, c’est toi qui as fait le ciel et la terre. (Ex 25:22)17Eternel, prête l’oreille et écoute! Eternel, ouvre les yeux et regarde! Entends toutes les paroles que Sennachérib a envoyé dire pour insulter le Dieu vivant.18Il est vrai, ô Eternel, que les rois d’Assyrie ont massacré tous ces peuples et ravagé leurs pays,19et qu’ils ont jeté au feu leurs dieux, parce que ce n’étaient pas des dieux. Ils ont pu les détruire parce que ce n’étaient que des objets en bois ou en pierre fabriqués par des hommes.20Mais toi, Eternel, notre Dieu, délivre-nous maintenant de Sennachérib, pour que tous les royaumes de la terre sachent que toi seul, tu es l’Eternel[7]. (2R 19:19)
La délivrance miraculeuse
21Alors Esaïe, fils d’Amots, envoya le message suivant à Ezéchias: Voici ce que déclare l’Eternel, le Dieu d’Israël, que tu as prié au sujet de Sennachérib, roi d’Assyrie. (2R 19:20)22Voici la parole que l’Eternel prononce contre lui: Dame Sion n’a que mépris pour toi ╵et se moque de toi. Dame Jérusalem hoche la tête à ton sujet.23Qui as-tu insulté? Qui as-tu outragé ╵de ta voix arrogante, de ton regard hautain? Moi, le Saint d’Israël!24Car par tes serviteurs tu as insulté le Seigneur et tu as dit: « Grâce à mes nombreux chars, moi, j’ai gravi ╵les sommets des montagnes, j’ai pénétré ╵jusqu’au cœur du Liban pour y couper ╵les cèdres les plus hauts et les plus beaux cyprès, et parvenir ╵jusqu’au dernier sommet, dans sa forêt la plus touffue.25J’ai fait creuser des puits ╵et j’ai bu de leur eau[8], j’ai asséché ╵sur mon passage tout le delta du Nil. » (2R 19:24)26Mais ne sais-tu donc pas ╵que moi j’ai décidé ╵depuis longtemps ╵tous ces événements et que, depuis les temps anciens, ╵j’en ai formé le plan? Et à présent je les fais survenir, en sorte que tu réduises en tas de ruines ╵des villes fortifiées.27Leurs habitants sont impuissants, terrifiés, ils ont honte, ils sont comme l’herbe des champs, ╵comme la verdure des prés et l’herbe sur les toits, flétrie[9] avant d’avoir poussé. (2R 19:26)28Mais moi je sais quand tu t’assieds[10], quand tu sors, quand tu rentres, quand tu t’emportes contre moi.29Oui, tu t’emportes contre moi! Tes discours arrogants ╵sont parvenus à mes oreilles; c’est pourquoi je te passerai ╵mon anneau dans le nez[11] et je te riverai ╵mon mors entre les lèvres, puis je te ferai retourner ╵par où tu es venu.30Quant à toi, Ezéchias, ╵ceci te servira de signe: Cette année-ci, on mangera ╵ce qu’a produit le grain tombé, l’année prochaine, ╵ce qui aura poussé tout seul, mais la troisième année, vous sèmerez, vous ferez des récoltes, vous planterez des vignes, ╵et vous en mangerez les fruits.31Alors les survivants, ╵ceux qui seront restés ╵du peuple de Juda, seront de nouveau comme un arbre ╵qui plonge dans le sol ╵de nouvelles racines et qui porte des fruits.32Oui, à Jérusalem, ╵un reste surgira, sur le mont de Sion, ╵se lèveront des rescapés. Voilà ce que fera ╵le Seigneur des armées célestes ╵dans son ardent amour pour vous.33C’est pourquoi, voici ce que l’Eternel déclare au sujet du roi d’Assyrie: Il n’entrera pas dans la ville, aucun de ses archers ╵n’y lancera de flèches, il ne s’en approchera pas ╵à l’abri de ses boucliers, et il ne dressera ╵aucun terrassement contre elle.34Il s’en retournera ╵par où il est venu sans entrer dans la ville, l’Eternel le déclare.35Je protégerai cette ville, ╵je la délivrerai par égard pour moi-même ╵et pour mon serviteur David. (2R 19:35; 2Ch 32:21)36L’ange de l’Eternel intervint dans le camp assyrien et y fit périr cent quatre-vingt-cinq mille hommes. Le matin, au réveil, le camp était rempli de tous ces cadavres.37Alors Sennachérib, roi d’Assyrie, leva le camp et repartit pour Ninive, où il resta.38Un jour, pendant qu’il se prosternait dans le temple de son dieu Nisrok, ses fils Adrammélek et Sarétser l’assassinèrent de leur épée, puis s’enfuirent dans le pays d’Ararat. Un autre de ses fils, Esar-Haddôn, lui succéda sur le trône.
— Izajášova útěcha - Prorok ujišťuje krále i lid, že Hospodin chvástavého Asyřana donutí k návratu do jeho země.
1 Když to král Chizkijáš uslyšel, roztrhl své roucho, zahalil se žíněnou suknicí a vešel do Hospodinova domu.2 Poslal Eljakíma, který byl správcem domu, písaře Šebnu a starší z kněží, zahalené žíněnými suknicemi, k proroku Izajášovi, synu Amósovu.3 Měli mu vyřídit: „Toto praví Chizkijáš: Tento den je den soužení, trestání a ponižování; plod je připraven vyjít z lůna, ale rodička nemá sílu k porodu.4 Kéž Hospodin, tvůj Bůh, slyší slova nejvyššího číšníka, kterého poslal jeho pán, král asyrský, aby se rouhal Bohu živému. Kéž jej Hospodin, tvůj Bůh, potrestá za ta slova, která slyšel. Pozdvihni hlas k modlitbě za pozůstatek lidu, který tu je.“ 5 Služebníci krále Chizkijáše přišli k Izajášovi.6 Izajáš jim řekl: „Vyřiďte svému pánu: Toto praví Hospodin: Neboj se těch slov, která jsi slyšel, jimiž mě hanobili sluhové asyrského krále.7 Hle, uvedu do něho ducha, že uslyší zprávu a vrátí se do své země. V jeho zemi jej nechám padnout mečem.“
— Sancheríb znovu vyhrožuje - Sancheríb se rouhá Hospodinu a srovnává ho s nemohoucími božstvy jiných porobených zemí.
8 Když se nejvyšší číšník vracel, uslyšel, že asyrský král odtáhl od Lakíše. Zastihl ho, jak bojuje proti Libně.9 Asyrský král totiž uslyšel o Tirhákovi, králi kúšském: „Vytáhl proti tobě do boje!“ Když to uslyšel, poslal k Chizkijášovi posly se vzkazem:10 „Toto vyřiďte Chizkijášovi, králi judskému: Ať tě nepodvede tvůj Bůh, na něhož spoléháš, že Jeruzalém nebude vydán do rukou asyrského krále.11 Hle, slyšel jsi o tom, co učinili králové asyrští všem zemím, že je zničili jako klaté. A ty bys byl vysvobozen?12 Zda bohové těch pronárodů, jimž přinesli zkázu moji otcové, mohli vysvobodit Gózan, Cháran, Resef a syny Edenu, kteří byli v Telasáru?13 Kde je král Chamátu a král Arpádu a král města Sefarvajimu, Heny a Ivy?“
— Chizkijášova modlitba - Chizkijáš předkládá svou starost Hospodinu a prosí o pomoc.
14 Chizkijáš vzal dopisy z ruky poslů, přečetl je a pak vstoupil do Hospodinova domu a rozložil je před Hospodinem.15 Chizkijáš se modlil k Hospodinu:16 „Hospodine zástupů, Bože Izraele, který sídlíš nad cheruby, ty sám jsi Bůh nade všemi královstvími země. Ty jsi učinil nebesa i zemi.17 Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš, otevři, Hospodine, své oči a viz! Slyš všechna slova Sancheríba, který vyslal posly, aby haněli Boha živého.18 Opravdu, Hospodine, králové asyrští zničili všechny země, pronárody i jejich zemi.19 Jejich bohy vydali ohni, protože to nejsou bohové, nýbrž dílo lidských rukou, dřevo a kámen, proto je zničili.20 Ale teď, Hospodine, Bože náš, zachraň nás z jeho rukou, ať poznají všechna království země, že ty jsi Hospodin, ty sám.“
— Izajáš zvěstuje záchranu - Rouhání přivodí na Sancheríba Hospodinův hněv. Hospodina nelze beztrestně tupit.
21 I vzkázal Izajáš, syn Amósův, Chizkijášovi: „Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Modlil ses ke mně kvůli Sancheríbovi, králi asyrskému.22 Toto je slovo, které o něm promluvil Hospodin: Pohrdá tebou, vysmívá se ti panna, dcera sijónská! Potřásá nad tebou hlavou dcera jeruzalémská. 23 Koho jsi haněl a hanobil? Proti komu jsi povýšil hlas a oči pyšně vzhůru zvedl? Proti Svatému Izraele. 24 Svými služebníky jsi pohaněl Panovníka, když jsi řekl: ‚Se svou nespočetnou vozbou jsem vytáhl do horských výšin, na libanónské stráně. Pokácím tam statné cedry, skvělé cypřiše, vstoupím až do jeho nejvyšších končin, do křovin a hájů. 25 Já jsem vykopal studny a napil se vody, svými chodidly jsem vysušil všechny průplavy Egypta.‘ 26 Což jsi neslyšel, že zdávna jsem to připravoval, už za dnů dávnověkých to chystal? Nyní to uskutečním: V hromady sutin se změní opevněná města. 27 Jejich bezmocní obyvatelé jsou vyděšení a zostuzení, jsou jako bylina polní, zelenající se býlí, tráva na střechách, rez v obilí nepožatém. 28 Vím o tobě, ať sedíš či vycházíš a vcházíš, jak proti mně běsníš. 29 Protože proti mně tak běsníš a tvá drzost stoupá do mých uší, provleču ti chřípím kruh a do úst vložím uzdu. Odvedu tě cestou, po níž jsi přišel.“ 30 Toto ti bude znamením, Chizkijáši: V tomto roce budete jíst, co vyroste samo, i druhý rok, co samo vzejde, ale třetí rok sejte a sklízejte, vysazujte vinice a jezte jejich plody. 31 Ti z Judova domu, kteří vyváznou a zůstanou, opět se zakoření a vydají ovoce. 32 Z Jeruzaléma vyjde pozůstatek lidu a z hory Sijónu ti, kdo vyvázli. Horlivost Hospodina zástupů to učiní. 33 Proto praví Hospodin o králi asyrském toto: „Nevejde do tohoto města. Ani šíp tam nevstřelí, se štíty proti němu nenastoupí, násep proti němu nenavrší. 34 Cestou, kterou přišel, se zase vrátí, do tohoto města nevejde, je výrok Hospodinův. 35 Budu štítem tomuto městu, zachráním je kvůli sobě a kvůli Davidovi, svému služebníku.“
— Sancheríbova smrt - Sancheríb náhle opustí obležený Jeruzalém a je doma zavražděn.
36 Tu vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře sto osmdesát pět tisíc. Za časného jitra, hle, všichni byli mrtví, všude mrtvá těla.37 Sancheríb, král asyrský, odtáhl pryč a vrátil se do Ninive a usadil se tam.38 Když se klaněl v chrámu svého boha Nisroka, Adramelek a Sareser, jeho synové, ho zabili mečem a unikli do země Araratu. Po něm se stal králem jeho syn Esarchadón.