1Approchez, ô nations, ╵pour écouter, vous peuples, prêtez attention! Oui, que la terre entière ╵et tout ce qui l’emplit, oui, que le monde ╵et tout ce qu’il produit ╵se mettent à l’écoute!2Car l’Eternel est en colère contre l’ensemble des nations, il est furieux ╵contre toutes leurs troupes, il les voue à lui-même: il les livre au massacre.3Leurs victimes seront jetées, l’odeur de leurs cadavres ╵se répandra, leur sang ruissellera ╵sur les montagnes.4Toute l’armée du ciel ╵en pourriture tombera; le ciel s’enroulera ╵comme on enroule un livre, tous les astres se décomposeront comme se décomposent ╵les feuilles de la vigne ou celles du figuier[1]. (Mt 24:29; Mc 13:25; Ap 6:13)5Dans le ciel, mon épée est ivre[2], et la voici qui s’abat sur Edom, oui, sur ce peuple ╵que j’ai voué au jugement.6L’épée de l’Eternel ╵est saturée de sang ╵et couverte de graisse, du sang des boucs ╵et des agneaux, des parties grasses ╵des rognons de béliers. Car pour l’Eternel est prévu ╵un sacrifice dans Botsra et un grand carnage en Edom.7En même temps, les buffles tomberont, avec les bœufs et les taureaux, le pays tout entier ╵est abreuvé de sang, la poussière du sol ╵est imprégnée de graisse,8car il y a un jour ╵où l’Eternel rétribuera, et une année ╵où il fera rendre des comptes ╵pour défendre la cause de Sion.9Les rivières d’Edom ╵seront changées en poix et sa poussière en soufre, et tout son territoire ╵deviendra de la poix brûlante.10Ni la nuit ni le jour, ╵elle ne s’éteindra, sa fumée montera ╵à perpétuité et, pour toujours[3], ╵Edom restera ravagé: personne n’y passera plus. (Ap 14:11; Ap 19:3)11Le hibou et le hérisson ╵en prendront possession, la chouette et le corbeau ╵en feront leur demeure, et l’Eternel y étendra ╵le cordeau du chaos, le fil à plomb du vide.12Ses nobles ne pourront ╵plus proclamer de roi[4], et tous ses grands ╵seront réduits à rien.13Les épineux croîtront ╵dans ses palais, les orties et les ronces ╵dans ses fortins. Ce sera un repaire ╵pour les chacals, un domaine pour les autruches:14les bêtes du désert ╵y trouveront les hyènes, les boucs sauvages ╵s’y héleront l’un l’autre. La chouette nocturne ╵viendra s’y reposer car elle y trouvera ╵un endroit bien tranquille.15Le serpent y fera son nid ╵et y pondra ses œufs, il les y couvera ╵et les fera éclore sous son ombre. Là, les vautours ╵se rassembleront tous, chacun avec son compagnon.
Le nouvel exode
16Consultez et lisez le livre ╵de l’Eternel: aucun des membres de son peuple, ╵ne manquera, aucun d’eux n’aura à chercher[5] ╵en vain son compagnon, car l’Eternel, ╵de sa bouche, en a donné l’ordre, c’est son Esprit ╵qui les a rassemblées.17Il a lui-même ╵tiré au sort ╵pour assigner ╵à chacun d’eux son lot, il leur a partagé ╵le pays au cordeau: ils l’auront en partage ╵à tout jamais, ils y habiteront toujours.
EDÓM A SIJÓN - — Velké krveprolití v Edómu - Na Edóm, stižený klatbou, dolehne Boží soud.
1 Přistupte, pronárody, a slyšte, národy, pozorně poslouchejte! Ať to slyší země se vším, co je na ní, svět i vše, co na něm vzchází! 2 Hospodin je rozlícen na všechny pronárody, rozhořčen na všechny jejich zástupy. Zničí je jako klaté, vydá je na porážku. 3 Jejich skolení budou pohozeni, bude se táhnout puch z jejich mrtvol, hory se rozplynou v jejich krvi. 4 Rozkladu propadne všechen nebeský zástup: nebesa se svinou jako kniha a všechen jejich zástup bude padat, jako opadává listí z vinné révy a padavče z fíkovníku. 5 Můj meč na nebi je zpit hněvem. Hle, sestupuje vykonat soud nad Edómem, nad lidem, nad nímž jsem vyhlásil klatbu. 6 Hospodinův meč je samá krev a od tuku je mastný, je od krve jehněčí a kozlí, od tuku z beraních ledvin. Neboť Hospodin má obětní hod v Bosře, v zemi edómské veliké obětní porážení. 7 Klesnou zároveň jednorožci i býci a tuři, jejich země bude zpita krví, jejich prach nasákne tukem. 8 Je to den Hospodinovy pomsty, rok odplaty v soudní při Sijónu.
— Zpustošení země - Země, která nechtěla uctívat Hospodina, bude dána v plen různým škůdcům.
9 Potoky Edómu se změní v smůlu a jeho prach v síru, jeho země se stane hořící smolou. 10 Nevyhasne v noci ani ve dne, kouř z ní bude stoupat věčně. Po všechna pokolení zůstane v troskách, nikdo už nikdy skrze ni neprojde. 11 Obsadí ji sova a sýček, výr a krkavec v ní budou bydlet. Bude nad ní natažena měřicí šňůra pustoty a spuštěna olovnice prázdnoty. 12 Její šlechtici tam nebudou povoláváni ke královské hodnosti, všichni její velmožové nebudou ničím. 13 V jejích palácích poroste hloží, na jejích pevnostech bodláčí a trní. Budou tam nivy šakalů a tráva pro pštrosy. 14 Bude se tam setkávat divá sběř s hyenami a běsové budou na sebe pokřikovat. Bude si tam hovět upír a najde si odpočinek. 15 Uhnízdí se tam zmije šípová a naklade vejce, když se háďata vylíhnou, bude je chovat ve svém stínu. Také supi se tam shromáždí, sup vedle supa. 16 Hledejte v knize Hospodinově a čtěte: „Jediná z těch příšer tam nebude chybět, ani jedna z nich nebude scházet, neboť ústa Boží to přikázala a jeho duch je shromáždí.“ 17 On sám tento los jim nechal padnout, jeho ruka jim měřicí šňůrou přidělila tuto zemi. Obsadí ji navěky, budou v ní bydlet po všechna pokolení.