1Voici que l’Eternel, le Seigneur des armées célestes, va vous priver, Jérusalem, ╵et toi, royaume de Juda, de tout ce qui vous sert d’appui: il vous enlèvera ╵toutes vos réserves de pain et toutes vos réserves d’eau,2les hommes forts et les guerriers, les juges, les prophètes, les devins et les dirigeants,3les capitaines, et les dignitaires, les conseillers, les artisans habiles, les spécialistes de magie,4et je vous donnerai ╵des enfants comme chefs et des gamins ╵qui régneront sur vous.5On se maltraitera l’un l’autre, compagnon contre compagnon, ╵au sein du peuple, les jeunes gens se dresseront ╵contre les gens âgés, les gens de rien ╵contre les dignitaires.6Un homme empoignera son frère dans sa famille et lui dira: « Toi qui as un habit, ╵tu seras notre chef, prends cette maison chancelante ╵sous ton autorité! »7Mais alors l’autre s’écriera: « Je ne suis pas un médecin, je n’ai dans ma maison ╵ni pain ni vêtement. Ne faites pas de moi ╵un chef du peuple! »8Jérusalem chancelle, et Juda est tombé, parce qu’ils se révoltent ╵contre la gloire ╵de l’Eternel par leurs paroles ╵et leurs actions ╵à son égard.9L’aspect de leur visage ╵a témoigné contre eux. Ils publient leurs péchés ╵comme le fit Sodome, ils ne s’en cachent pas. Malheur à eux! Car ils préparent ╵le malheur pour eux-mêmes.10Proclamez donc au juste ╵qu’il aura du bonheur, car il profitera ╵du fruit de ses actions.11Mais, malheur au méchant, cela tournera mal pour lui: il lui sera rendu ╵selon ce qu’il a fait.12Mon peuple est opprimé ╵par de jeunes enfants, des femmes le dominent. Tous ceux qui te dirigent, ╵ô toi, mon peuple, ╵ne font que t’égarer. Ils embrouillent la route ╵que tu dois emprunter.13L’Eternel s’est levé, ╵il intente un procès, il se tient là, ╵prêt à juger son peuple[1].14Il traduit en justice les responsables de son peuple ╵avec ses dirigeants: Vous avez dévasté la vigne. Vous avez entassé ╵dans vos maisons ╵ce que vous avez pris aux pauvres.15Pourquoi donc ╵écrasez-vous mon peuple et foulez-vous aux pieds ╵la dignité du pauvre? c’est l’Eternel qui le demande, ╵le Seigneur des armées célestes.
Sur les femmes de Jérusalem
16L’Eternel dit encore: ╵Les filles de Sion ╵se sont enorgueillies, regardez-les qui marchent ╵en redressant la tête, le regard provocant; elles s’avancent ╵à petits pas, en faisant résonner ╵les anneaux de leurs pieds.17L’Eternel rendra chauve ╵le sommet de la tête ╵des filles de Sion et le mettra à nu.18En ce jour-là, le Seigneur les dépouillera de leurs parures: les anneaux des chevilles, les bijoux luxueux, en formes de soleil et de croissant[2],19les pendentifs, les bracelets, les voiles,20les turbans, les chaînettes, les ceintures tressées, les flacons de parfum, les amulettes,21les bagues, les anneaux du nez,22les toilettes de fête et les amples tuniques, les manteaux, les sacoches,23les miroirs, les fines mousselines, les bandeaux et les châles.24Il adviendra, ╵qu’au lieu de leurs parfums, ╵ce sera la mauvaise odeur ╵émanant de la pourriture; au lieu de leurs ceintures, ╵ce sera une corde; au lieu de leurs cheveux ╵artistement tressés, ╵ce sera une tête chauve; au lieu de linge fin, ╵un habit de toile de sac; au lieu de la beauté, ╵une marque infamante[3].25Tes soldats tomberont ╵sous les coups de l’épée et tes vaillants guerriers ╵mourront dans la bataille.26Les portes de Sion, ╵ce jour-là, gémiront ╵et seront dans le deuil. La ville dévastée ╵restera assise par terre.
— Bezvládí v Jeruzalémě - Lidská svévole povede k naprostému rozkladu společnosti; vůdcové lidu budou jeho svůdci.
1 Hle, Pán, Hospodin zástupů, již odnímá Jeruzalému a Judsku oporu i podpěru, všechnu oporu chleba i všechnu oporu vody, 2 bohatýra i bojovníka, soudce i proroka, věštce i starce, 3 velitele i vznešeného, rádce i zručného řemeslníka a zkušeného zaříkávače. 4 Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové. 5 V lidu bude popohánět jeden druhého, druh druha, chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého. 6 Člověk uchopí svého bratra z otcovského domu a řekne: „Máš plášť, buď naším náčelníkem! Měj si tyto rozvaliny v moci.“ 7 On se však v onen den ohradí: „Nebudu ranhojičem, nemám doma ani chléb ani plášť. Nečiňte mě náčelníkem lidu!“ 8 Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo; jejich jazyk a jejich skutky byly proti Hospodinu a do očí vzdorovali jeho slávě. 9 Nestoudnost jejich tváře proti nim svědčí, jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu. 10 Řekněte: „Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků.“ 11 Běda, zle bude svévolníku, tomu se dostane odplaty za to, co páchal. 12 A můj lid – pacholata jsou jeho poháněči a vládnou mu ženy. Můj lide, ti, kdo řídí tvé kroky, jsou svůdci a matou cestu tvého putování. 13 Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy. 14 Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho: „Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného. 15 Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?“ je výrok Panovníka, Hospodina zástupů.
— Pýcha dcer sijónských - Co napohled vypadá jako rozmařilost, má hlubší kořeny. Různým šperkům a ozdobám se přisuzovala i magická moc.
16 I řekl Hospodin: „Dcery sijónské se vypínají, chodí s pozdviženou šíjí, svůdně hledí, cupitavě chodí, na nohou jim chřestí nákotníky.“ 17 Panovník proto zachvátí témě dcer sijónských prašivinou, Hospodin obnaží jejich spánky. 18 V onen den odejme Panovník okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky,19 náušnice, náramky a závojíčky,20 čelenky a řetízky, stužky, talismany a amulety,21 prsteny a nosní kroužky,22 slavnostní roucha a přehozy, šátky a váčky,23 zrcátka i košilky, turbany a řízy.
— Úděl vdov - Až padnou muži v boji, bude úděl vdov truchlivý a potupný.
24 A stane se, že bude namísto balzámu hnis a místo pásu smyčka, místo pracných účesů lysina, místo skvostného roucha žíněný pás a vypálené znamení na místě krásy. 25 Tvoji muži, Sijóne, padnou mečem a bohatýři v boji. 26 Rmoutit se a truchlit budou brány Sijónu; o vše připravený bude sedět na zemi.