1Oracle sur Moab: En une nuit, ╵la voilà dévastée. Oui, c’en est fait d’Ar en Moab. En une nuit, ╵la voilà dévastée, c’en est fait de Qir en Moab[1]. (Is 16:1; Jr 48:1)2Le peuple de Dibôn ╵monte à ses sanctuaires, à ses hauts lieux, ╵afin d’y mener deuil, tout Moab se lamente ╵sur Nébo et sur Médeba[2]: toutes les têtes sont rasées, toutes les barbes sont coupées. (Dt 34:1; 2R 3:4)3Dans les rues, on revêt ╵les habits de toile de sac; sur les toits en terrasse ╵et sur les places de la ville, tout le monde soupire ╵et se répand en larmes.4A Heshbôn, à Elealé, ╵les gens poussent des cris, on les entend jusqu’à Yahats[3]. Aussi les soldats de Moab ╵se mettent à crier et ils sont tout tremblants. (Nb 21:26)5J’appelle à l’aide ╵au sujet de Moab: ses fugitifs se sauvent ╵jusqu’à Tsoar, jusqu’à Eglath-Shelishiya, et ils gravissent en pleurant ╵la montée de Louhith. Sur le chemin d’Horonaïm, ╵ils poussent des cris déchirants:6les eaux de Nimrim ont tari et l’herbe est desséchée, la végétation dépérit, toute verdure a disparu[4].7Aussi emportent-ils ╵ce qu’ils ont pu sauver et leurs objets précieux ╵au-delà du torrent des Saules.8Car la clameur a fait le tour ╵du territoire de Moab et les lamentations ╵sont entendues à Eglaïm, jusqu’à Beer-Elim[5] ╵retentissent ses hurlements:9les eaux de Dimôn[6] sont pleines de sang. Oui, j’infligerai à Dimôn ╵un surcroît de malheur et un lion fondra ╵sur les survivants de Moab, sur ceux qui resteront ╵dans le pays.
— Proti Moábu - Všeobecný nářek v Moábu je předzvěstí jeho konce.
1 Výnos o Moábovi: Přes noc zajisté bude vyhuben Ar Moábský, zajde! Přes noc zajisté bude vyhuben Kír Moábský, zajde! 2 Vystoupí v Dibónu do domu, na posvátná návrší, aby plakal. Nad Nebó, nad Médebou bude Moáb kvílet. Na každé hlavě lysina, každá brada ostříhána. 3 V jeho ulicích se opasují žíněnými suknicemi, na jeho střechách a náměstích vše kvílí, rozplývá se v pláči. 4 Úpí Chešbón i Eleále, jejich hlas až v Jahasu je slyšet. Proto křičí na poplach moábští ozbrojenci, jejich duše je poplašená. 5 Moje srdce úpí nad Moábem. Jeho uprchlíci jsou až u Sóaru, v Eglat-šelišiji. Po lúchítském svahu vystupují s pláčem. Na cestě do Chóronajimu propukají v úpění nad zkázou. 6 Po nimrímských vodách zbude zpustošení, uschne tráva, bude po rostlinách, nezbude nic zeleného. 7 Proto zbytek toho, na čem pracovali, co si uchovali, přenesou přes Topolový úval. 8 Úpění obchází územím Moába, jeho kvílení zní až do Eglajimu, jeho kvílení zní až do Beer-élímu. 9 Vždyť dímónské vody jsou plné krve. Proto ještě více dopustím na Dímón: lva na Moábce, kteří vyvázli, i na ty, kteří zůstali v zemi.