1Potom mě ten anděl mluvící se mnou znovu probudil, jako se probouzí ten, kdo spí.2„Co vidíš?“ zeptal se mě. „Vidím svícen,“ odpověděl jsem, „celý ze zlata. Na vrcholu má mísu se sedmi kahany a k těm sedmi kahanům na vrcholu svícnu vede po sedmi hubicích.3A u něj stojí dvě olivy, jedna vpravo od mísy a druhá vlevo.“4Tehdy jsem se zeptal anděla mluvícího se mnou: „Co to znamená, pane?“5„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi anděl mluvící se mnou. „Ne, pane,“ odpověděl jsem.6Řekl mi: „Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou ani mocí, ale mým Duchem! praví Hospodin zástupů.7Co jsi, ty veliká horo? Před Zerubábelem jsi rovinou! Osadí totiž vrcholový kámen za hlučného křiku: ‚Milost, milost jemu!‘“8Dostal jsem slovo Hospodinovo:9„Zerubábelovy ruce tento chrám založily a jeho ruce ho dokončí. Tehdy poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.10Kdo by pohrdal dnem malých začátků? Takoví se zaradují, až uvidí ten znamenitý kámen v ruce Zerubábelově.“[1] „Těch sedm, to jsou oči Hospodinovy, jež procházejí všechnu zemi.“[2]11Zeptal jsem se ho: „A co znamenají ty dvě olivy vpravo a vlevo od svícnu?“12Zeptal jsem se znovu: „Co znamenají ty dvě olivové ratolesti, ze kterých dvěma zlatými trubicemi proudí zlatý olej?“13„Ty nevíš, co to znamená?“ řekl mi. „Ne, pane,“ odpověděl jsem.14Tehdy mi řekl: „To jsou ti dva pomazaní olejem, kteří slouží Pánu vší země.“