1Z Jákoba pak nechal vzejít zbožného muže, který nalezl přízeň všech a Bohem i lidmi byl milován: byl to Mojžíš, požehnána buď jeho památka!2Dal mu slávu, kterou se rovná andělům,[1] a velikost, aby naháněl nepřátelům strach.3Na jeho slova Bůh zastavil[2] zlá znamení a oslavil ho před králi. Dal mu přikázání pro svůj lid a dal mu nahlédnout do své slávy.[3]4Za jeho věrnost a mírnost ho posvětil[4] a vyvolil ho mezi všemi živými.5Dal mu zaslechnout svůj hlas, zavedl ho do temného mračna[5] a předal mu přikázání tváří v tvář: zákon života a vědění, aby učil Jákoba jeho ustanovením a Izraele jeho rozhodnutím.
Áron
6Pozdvihl jeho bratra z kmene Levi – Árona, svatého jako Mojžíš.7Uzavřel s ním věčnou smlouvu a svěřil mu kněžství uprostřed lidu. Poctil ho skvostnými ozdobami a oděl ho slavnými rouchy.8Oblékl ho dokonalou nádherou a vystrojil ho odznaky moci: kalhotami, pláštěm a efodem.[6]9Šat mu olemoval granátovými jablíčky a dokola mnoha zlatými zvonky, aby zvonily při každém jeho kroku, aby byly slyšet v chrámu na připomínku synů jeho lidu.10Dal mu posvátný oděv vyšívaný zlatem, purpurem a nachem a náprsník soudu s losy pravdy,[7] utkaný tkalcem z šarlatové šňůry.11Dále pak drahokamy s vyrytými jmény zasazené do zlata jako pečeti, s vyrytým nápisem od kamenorytce na připomínku každého z kmenů Izraele.12Dále pak turban se zlatou ozdobou s vyrytým nápisem: SVATOST. Byla to chlouba úřadu, mistrovské dílo, nádherná pastva pro oko.13Nic tak nádherného předtím nebylo, nikdo cizí nebyl oblečen jako on – jen jeho synové a jeho potomci navždy a navěky.14Jeho zápalné oběti se budou obětovat bez přestání dvakrát denně.[8]15Mojžíš ho pověřil jeho úřadem a pomazal ho svatým olejem.[9] To se stalo věčnou smlouvou pro něj i pro jeho potomstvo, dokud potrvá nebe, že budou jako kněží sloužit Hospodinu a žehnat lidu v jeho jménu.[10]16Hospodin ho vyvolil mezi všemi živými, aby mu přinášel oběti – kadidlo a příjemnou památeční vůni – a aby konal smíření za lid.[11]17Udělil mu svá přikázání, dal mu moc uplatňovat právní předpisy, aby učil Jákoba Božím svědectvím a osvětloval Izrael jeho Zákonem.18Na poušti se proti němu srotili cizáci, protože na něj žárlili: Dátan, Abiram a jejich muži a Korachova tlupa v prudkém rozlícení.19Hospodin to však viděl a rozhořčil se, a tak zahynuli jeho prudkým hněvem. Zasáhl proti nim mocným divem a strávil je plamenem svého ohně.[12]20Áronovu slávu pak rozmnožil a daroval mu dědictví: přidělil mu prvotiny plodin[13] a především chleba do sytosti,21a tak jedí Hospodinovy oběti, neboť je určil pro něj a jeho potomky.22Nedal mu ale dědictví v zemi a mezi lidem nemá žádný podíl, neboť jeho podílem i dědictvím je Hospodin.
Pinchas
23Pinchas, syn Eleazarův, je třetí v řadě slavných mužů, neboť horlil v úctě k Hospodinu; postavil se vzpouře lidu s dobrým a odhodlaným srdcem, a dosáhl pro Izrael smíření.24Proto s ním Hospodin uzavřel smlouvu pokoje, aby spravoval svatyni a jeho lid a aby on i jeho potomci měli vznešené kněžství navěky.[14]25Podle smlouvy s Davidem, synem Jišajovým z kmene Juda, přešlo království pouze z otce na syna; dědictví Áronovo ale přechází na všechny jeho potomky.26Chvalte Hospodina, neboť je dobrý a dal vám korunu své slávy![15] Kéž vám Hospodin dá moudré srdce, abyste jeho lid soudili spravedlivě, aby se jejich blahobyt nikdy neztratil a jejich sláva přešla na jejich potomky!