1Chlouba výšin je jasná obloha – jak slavná podívaná jsou nebesa!2Slunce, když vychází, už za úsvitu hlásá: dílo Nejvyššího, podivuhodná krása!3V poledne vysušuje celý kraj – kdo jeho žáru odolá?4Člověk rozdmýchává pec, aby ji rozžhavil, slunce však rozpaluje kopce třikrát víc. Jeho ohnivým dechem se vzduch tetelí, zář jeho paprsků oslepuje oči.5Veliký je Hospodin, který stvořil slunce, a to na jeho povel spěchá po své dráze.6Měsíc je všude v pravou chvíli, ukazuje čas, je věčným znamením.[1]7Měsíc vyznačuje doby pravidelných slavností:[2] když dospěje k úplňku, ubývá jeho svit,8a než uplyne „měsíc“ (to proto se tak jmenuje), zas podivuhodně doroste. Jako korouhev vojsku vysoko nahoře září na klenbě nebeské.9Hvězdy svou slávou krášlí nebesa, ozdobně září na Hospodinových výšinách.10Na povel Svatého se staví na místa, nikdy neochabují, když drží stráž.11Pohleď na duhu a jejího Stvořitele chval – jak nesmírně krásný je její jas!12Obloukem své slávy objímá nebesa – Nejvyšší ji napjal vlastníma rukama!
Divy přírody
13Na jeho rozkaz padá sníh, jeho rozhodnutím blesky šlehají.14Když se otevřou dveře jeho pokladnic, mraky se odtud jak ptáci rozletí.15Svou velikou mocí hromadí mraky a ty pak rozbíjí v lední tříšť.16a když se ukáže, chvějí se hory. Na jeho přání se zvedá jižní vítr,17Hlas jeho hromu otřásá zemí, stejně i vichřice a prudký severák.[3]18Sněhové vločky sype jak třepetavé ptáčky, jako když se snášejí hejna kobylek; bělostně září, až oči přecházejí, nad jejich chumelením se tají dech!19Jinovatkou jako by solil zem, její střípky se ježí v námraze.20Studený severák zaduje a na vodě ztvrdne led – rozprostře se po každé hladině a pokryje vodu krunýřem.21Polyká hory a rozpaluje pouště, svým žárem hubí všechnu zeleň.22Potom zas mlha vše rychle uzdraví a rosa po vedru přinese osvěžení.23Hospodin svou myšlenkou zkrotil mořské hlubiny a zasadil v nich ostrovy.24Lodníci vyprávějí o nebezpečích na moři a my jen žasneme nad jejich zprávami:25Jsou tam zvláštní a divná stvoření, rozmanití živočichové a mořské obludy.26Díky Bohu jeho posel k cíli dorazí, díky jeho slovu vše drží pospolu.
On je všechno
27Dalo by se toho ještě říci mnoho, a stejně by to nestačilo, závěrem zbývá říci jen: On je všechno!28Kde najdeme sílu, jak ho oslavit? On přesahuje vše, co učinil!29Hrozný je Hospodin a nesmírně veliký, jeho moc budí zděšení.30Oslavujte Hospodina, vyvyšujte jej, jak umíte, on to vše ale stejně přesáhne. Vyvyšujte ho bez ustání ze všech sil, stejně to ale nestačí.31Kdo ho kdy viděl, aby jej vylíčil?[4] Kdo ho umí velebit, jak náleží?32Ještě je mnoho tajemství a větších než tato, vždyť z jeho díla jsme zahlédli jen málo.33Hospodin stvořil všechno a zbožným daroval moudrost.