1Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat.[1] Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“2Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele!3Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.
Nevěrná manželka
4Žalujte matku svou, žalujte, neboť mi není manželkou a já nejsem jejím manželem! Ať očistí svou tvář od smilstva, cizoložství ať mezi prsy nechová –5jinak ji svléknu donaha, abych ji obnaženou ukázal jako v den, kdy se zrodila, a obrátím ji v poušť a suchopár, aby žízní zmírala.6Ani její děti nebudu milovat, protože jsou to děti ze smilstva.7Jejich matka totiž smilnila, nestydatá byla jejich rodička. Říkala: „Půjdu za svými milenci, kteří mi jídlo i vodu dávají, kteří mi dávají vlnu i len, olej i nápoje.“8Proto jí zatarasím cestu trním a zastavím ji zdí, aby netrefila svými stezkami.9Za svými milenci se požene, ale nedožene je, bude je hledat, ale nenajde. Tehdy si řekne: „Vrátím se zpátky za svým manželem, vždyť mi s ním bylo líp než teď!“10Až dosud ale uznat nechtěla, že jsem jí obilí, víno i olej dával já, že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata, které utráceli na Baala.11Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět a v době vinobraní víno své; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jimiž se přikrývala ve své nahotě.12Brzy odhalím její sprostotu před zraky jejích milenců a nikdo ji nezachrání přede mnou.13Ukončím veškeré její veselí, její svátky i její novoluní, její soboty i všechny její slavnosti.14Zpustoším její vinice i fíkové sady, o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“ a proměním je v lesní houštiny, kde budou požírány divokými zvířaty.15Potrestám ji za ty dny, ve kterých uctívá baaly kadidly a ozdobená náušnicemi a sponami chodí za svými milenci – na mě však vůbec nemyslí, praví Hospodin.
Zasnoubím si tě navěky
16Pak si ji ale znovu nakloním; povedu ji po poušti, kde k ní láskyplně promluvím.17Její vinice jí tehdy navrátím, Rokle neštěstí[2] se jí stane Bránou k naději, a tehdy mi odpoví jako zamlada, jako v den, kdy vyšla z Egypta.18Toho dne, praví Hospodin, mi budeš říkat: „Manželi“ – Baalem[3] mě nenazveš už nikdy víc.19Jména baalů totiž z tvých úst odstraním, aby už nebyli svým jménem vzýváni.20V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim s divokou zvěří a s ptáky na nebi i s havětí, co leze po zemi; luk, meč a válku ze země vymýtím, všem dám odpočinout v bezpečí.21Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě právem a spravedlností, láskou a milosrdenstvím.22Zasnoubím si tě také věrností, abys poznala, kdo je Hospodin.23V ten den odpovím, praví Hospodin, odpovím nebi a to odpoví zemi.24Země odpoví obilí, vínu i oleji a to vše odpoví Jizreeli.[4]25Do země si jej zaseji a nad Lo-ruchamou se smiluji.[5] Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“ a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“[6]