Ozeáš 2 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Přesto však synů Izraele bude jako mořského písku, který se nedá změřit ani spočítat.^[1] Tam, kde slyšeli: „Nejste můj lid,“ jim budou říkat: „Synové živého Boha.“ 2 Synové Judy a synové Izraele se sjednotí pod jediným vůdcem a povstanou ze země. Ano, veliký bude den Jizreele! 3 Říkejte svým bratrům: „Ami, Můj lid“ a svým sestrám: „Ruchama, Milovaná“.

Nevěrná manželka

4 Žalujte matku svou, žalujte, neboť mi není manželkou a já nejsem jejím manželem! Ať očistí svou tvář od smilstva, cizoložství ať mezi prsy nechová – 5 jinak ji svléknu donaha, abych ji obnaženou ukázal jako v den, kdy se zrodila, a obrátím ji v poušť a suchopár, aby žízní zmírala. 6 Ani její děti nebudu milovat, protože jsou to děti ze smilstva. 7 Jejich matka totiž smilnila, nestydatá byla jejich rodička. Říkala: „Půjdu za svými milenci, kteří mi jídlo i vodu dávají, kteří mi dávají vlnu i len, olej i nápoje.“ 8 Proto jí zatarasím cestu trním a zastavím ji zdí, aby netrefila svými stezkami. 9 Za svými milenci se požene, ale nedožene je, bude je hledat, ale nenajde. Tehdy si řekne: „Vrátím se zpátky za svým manželem, vždyť mi s ním bylo líp než teď!“ 10 Až dosud ale uznat nechtěla, že jsem jí obilí, víno i olej dával já, že jsem jí dával hojnost stříbra i zlata, které utráceli na Baala. 11 Své obilí si proto v čas sklizně vezmu zpět a v době vinobraní víno své; strhnu z ní svou vlnu i svůj len, jimiž se přikrývala ve své nahotě. 12 Brzy odhalím její sprostotu před zraky jejích milenců a nikdo ji nezachrání přede mnou. 13 Ukončím veškeré její veselí, její svátky i její novoluní, její soboty i všechny její slavnosti. 14 Zpustoším její vinice i fíkové sady, o kterých říká: „Tím mi zaplatili moji milenci,“ a proměním je v lesní houštiny, kde budou požírány divokými zvířaty. 15 Potrestám ji za ty dny, ve kterých uctívá baaly kadidly a ozdobená náušnicemi a sponami chodí za svými milenci – na mě však vůbec nemyslí, praví Hospodin.

Zasnoubím si tě navěky

16 Pak si ji ale znovu nakloním; povedu ji po poušti, kde k ní láskyplně promluvím. 17 Její vinice jí tehdy navrátím, Rokle neštěstí^[2] se jí stane Bránou k naději, a tehdy mi odpoví jako zamlada, jako v den, kdy vyšla z Egypta. 18 Toho dne, praví Hospodin, mi budeš říkat: „Manželi“ – Baalem^[3] mě nenazveš už nikdy víc. 19 Jména baalů totiž z tvých úst odstraním, aby už nebyli svým jménem vzýváni. 20 V ten den uzavřu smlouvu kvůli nim s divokou zvěří a s ptáky na nebi i s havětí, co leze po zemi; luk, meč a válku ze země vymýtím, všem dám odpočinout v bezpečí. 21 Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě právem a spravedlností, láskou a milosrdenstvím. 22 Zasnoubím si tě také věrností, abys poznala, kdo je Hospodin. 23 V ten den odpovím, praví Hospodin, odpovím nebi a to odpoví zemi. 24 Země odpoví obilí, vínu i oleji a to vše odpoví Jizreeli.^[4] 25 Do země si jej zaseji a nad Lo-ruchamou se smiluji.^[5] Lo-amiho oslovím: „Jsi můj lid,“ a on mi odpoví: „Můj Bůh jsi ty!“^[6]