1„Ty však, Betléme efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten, jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“2(Hospodin je tedy nechá napospas, jen dokud neporodí rodička.[1] Zbytek jeho bratří se pak vrátí zpět a připojí se k synům Izraele.)3On vstane a bude pást v síle Hospodinově, ve jménu Hospodina, svého Boha, které je vznešené. Tehdy budou žít v bezpečí, neboť on bude veliký až po nejzazší zemské končiny.4On bude naším pokojem. Až k nám do země vtrhnou Asyřané, až budou šlapat po našich palácích, sedm pastýřů proti nim postavíme, osm vojevůdců rozených,5aby Asýrii pásli mečem, Nimrodovu zemi mečem taseným! On nás vysvobodí, až k nám do země vtrhnou Asyřané, až budou šlapat po našich hranicích.
Vítězný pozůstatek
6Ti, kdo pozůstanou z Jákoba uprostřed mnohých národů, budou jak rosa od Hospodina, jak déšť padající na trávu, jenž ve smrtelníka nedoufá a nezávisí na člověku.7Ti, kdo pozůstanou z Jákoba mezi pohany, uprostřed mnohých národů, budou jak lev mezi lesní zvěří, jak mladý lev mezi stády ovcí; drtí a trhá je, kudy jde, a nikdo mu je nevyrve.8Tvá ruka se zvedne nad tvými nepřáteli, všichni tví protivníci budou vymýceni!9„Toho dne, praví Hospodin, vaše koně mezi vámi vymýtím a vaše vozy zničím.10Vymýtím města ve vaší zemi a zbořím všechny vaše pevnosti.11Vymýtím kouzla z vaší ruky a nezbudou vám už žádní věštci.12Vymýtím mezi vámi ty modly a sloupy, abyste se vlastnímu dílu klanět přestali.13Vyvrátím mezi vámi ty posvátné kůly a vaše města vyhladím.14Vykonám pomstu s hněvem a zuřením nad neposlušnými národy!“