1Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky2a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi. Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně.3Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje‘ a hned je pošle.“4To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:5„Povězte Dceři sionské: Hle, tvůj král přichází k tobě, mírný, sedící na oslu, na oslíku, osličím hříbátku.“[1]6Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal.7Přivedli oslici s oslátkem, položili na ně pláště a posadili ho na ně.8Veliký zástup pak prostíral své pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu.9Zástupy, které šly zepředu i zezadu, volaly: „Hosana,[2] Synu Davidův!“ „Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“[3] „Hosana na výsostech!“10Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se ptali: „Kdo to je?“11„Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Doupě lupičů
12Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic13se slovy: „Je psáno: ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“[4]14V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil.15Když ale vrchní kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí: „Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se.16„Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho. „Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ‚Z úst nemluvňátek a kojenců sis připravil chválu‘?“[5]17Potom je opustil a odešel z města do Betanie, kde přenocoval.
Uschlý fíkovník
18Za svítání cestou zpět do města dostal hlad.19Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.20Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle uschl?“21Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to.22Když budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“
Jakým právem
23Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“24„Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte, i já vám odpovím, jakým právem to dělám.25Odkud se vzal Janův křest? Z nebe, nebo z lidí?“ Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne: ‚Tak proč jste mu nevěřili?‘26Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu, protože všichni mají Jana za proroka.“27Nakonec mu řekli: „Nevíme.“ „Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O dvou synech
28„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ‚Synu, jdi dnes pracovat na vinici.‘29Odpověděl: ‚Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel.30Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ‚Ano, pane, půjdu,‘ ale nešel.31Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“ „Ten první,“ řekli. Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou do Božího království před vámi.32Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
O zlých vinařích
33„Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž.[6] Pak ji pronajal vinařům a vydal se na cestu.34Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své služebníky, aby převzali její úrodu.35Vinaři se těch služebníků chopili a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali.36Poslal tedy ještě jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.37Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ‚Před mým synem se zastydí.‘38Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ‚Tohle je dědic. Pojďme ho zabít a zmocnit se dědictví!‘39Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.40Co tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“41Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“42Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech? ‚Kámen staviteli zavržený stal se kamenem úhelným. Sám Hospodin to učinil a v našich očích je to div.‘[7]43Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce.44Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“[8]45Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich,46a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.