Matouš 12 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Pán soboty

1 Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. 2 Když to uviděli farizeové, řekli mu: „Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“ 3 On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými muži dostal hlad? 4 Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? 5 A nečetli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují sobotu, a jsou nevinní? 6 Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám. 7 Kdybyste věděli, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti,‘^[1] neodsuzovali byste nevinné. 8 Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“ 9 Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. 10 Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli ho totiž z něčeho obvinit. 11 On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? 12 O co cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“ 13 Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu zdravá jako ta druhá. 14 Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.

Hle, můj služebník

15 Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je všechny uzdravil. 16 Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve známost. 17 Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: 18 „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil, můj milovaný, kterého jsem si oblíbil. Na něj položím svého Ducha, on oznámí spravedlnost národům. 19 Nebude se hádat ani křičet, jeho hlas na ulicích slyšet nebude. 20 Nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí, dokud nedovede spravedlnost k vítězství. 21 A v jeho jménu bude naděje národů.“^[2]

Ježíš a Belzebub

22 Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. 23 Všechny zástupy žasly: „Není snad tohle ten Syn Davidův?“ 24 Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než Belzebubem, knížetem démonů!“ 25 Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti sobě neobstojí. 26 Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak tedy obstojí jeho království? 27 A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 28 Vymítám-li však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. 29 Jak může někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 30 Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje. 31 Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. 32 Kdokoli by řekl slovo proti Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím. 33 Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. 34 Plemeno zmijí! Jak byste mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! 35 Dobrý člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze zlého pokladu zlé. 36 Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. 37 Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“

Zlé pokolení

38 Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme od tebe vidět nějaké znamení.“ 39 On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. 40 Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby,^[3] tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41 Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání,^[4] a hle, zde je někdo víc než Jonáš. 42 Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost,^[5] a hle, zde je někdo víc než Šalomoun. 43 Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech a hledá odpočinek, ale nenachází. 44 Tehdy si řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, 45 jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“

Ježíšova rodina

46 A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku, neboť s ním chtěli promluvit. 47 Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“ 48 On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 49 Ukázal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. 50 Kdokoli plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“