1Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť.2Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když ty dny uplynuly, vyhladověl.3Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“4Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“[1]5Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa.6„Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci.7Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“8Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“[2]9Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů.10Je přece psáno: ‚Svým andělům přikáže o tobě, aby tě chránili,11a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou na kámen.‘“[3]12Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“[4]13Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další příležitost.
Duch je nade mnou
14Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po celém okolí.15Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.16Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl.17Podali mu knihu proroka Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:18„Duch Hospodinův je nade mnou, neboť mě pomazal nést evangelium chudým. Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým a prohlédnutí slepým, propustit soužené na svobodu19a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“[5]20Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.21Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo, když jste je slyšeli.“22Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“23Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“24Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.25Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho vdov,26ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty.[6]27A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“[7]28Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost.29Vstali a hnali ho ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli ho shodit dolů,30ale on prošel jejich středem a mířil dál.
Zázraky v Kafarnaum
31Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil,32lidé žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc.33V jejich synagoze byl člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl:34„Ach, co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“35„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.36Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“37A zpráva o něm se šířila po celém okolí.38Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili.39Postavil se nad ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.40Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.41Z mnohých vycházeli démoni s křikem: „Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.42Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel.43On jim však řekl: „Musím ohlašovat Boží království také jiným městům; to je mé poslání.“44Kázal tedy v judských[8] synagogách.