Lukáš 15,7 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

O ztracené ovci

1 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. 2 Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ 3 Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 6 přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

O ztracené minci

8 „Kdyby nějaká žena měla deset mincí^[1] a jednu minci ztratila, nerozsvítí lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9 Jakmile ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našla svou ztracenou minci!‘ 10 Říkám vám, že právě tak je radost před Božími anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“

O ztraceném synu

11 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. 12 Ten mladší řekl otci: ‚Otče, dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění. 13 Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj majetek promrhal rozmařilým životem. 14 Když všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. 15 Později se uchytil u jednoho občana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. 16 Toužil se najíst aspoň lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to. 17 Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ‚Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! 18 Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i proti tobě! 19 Už si nezasloužím být považován za tvého syna. Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20 A tak vstal a vydal se ke svému otci. Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu kolem krku a zasypal ho polibky. 21 ‚Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím být považován za tvého syna.‘ 22 Otec však nařídil svým služebníkům: ‚Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. 23 Přiveďte vykrmené tele a porazte je. Jezme a oslavujme, 24 neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat. 25 Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27 Ten mu řekl: ‚Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého a zdravého.‘ 28 Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho otec a prosil ho, 29 odpověděl mu: ‚Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil s přáteli. 30 Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘ 31 ‚Synku,‘ řekl otec, ‚ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32 Ale oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil, byl ztracen a je nalezen.‘“