1V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi.2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si, že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci?3Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.4Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma?5Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“6Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně.7Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘8Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím,9snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.‘“
Uzdravení v sobotu
10V sobotu pak učil v jedné synagoze.11A hle, byla tam žena postižená už osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat.12Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“ řekl jí.13Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.14Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“15„Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet?16A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu rozvázána ze svého pouta?“17Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se radoval ze všech slavných skutků, které dělal.
O hořčičném zrnku a kvasu
18Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám?19Je podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“20„K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval.21„Je podobné kvasu, který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,[1] až nakonec všechno zkvasilo.“
Těsné dveře
22Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil.23Někdo se ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“ Tehdy jim řekl:24„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci.25Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ‚Pane, otevři nám,‘ ale on vám odpoví: ‚Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘26Budete říkat: ‚Jedli jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘27On však odpoví: ‚Říkám vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo pácháte zlo!‘28Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven.29Mnozí přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat v Božím království.30A hle, někteří poslední budou první a někteří první budou poslední.“
Jeruzaléme, Jeruzaléme!
31V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi pryč, Herodes tě chce zabít!“32Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat démony a uzdravovat; třetího dne skončím.33Dnes, zítra i pozítří musím pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste.35Hle, váš dům se vám zanechává pustý.[2] Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde čas, kdy řeknete: ‚Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“[3]