Lukáš 10 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Beránci mezi vlky

1 Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát^[1] a vyslal je před sebou po dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. 2 Řekl jim: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vypudí dělníky na svou žeň. 3 Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky. 4 Neberte s sebou měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte. 5 Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ‚Pokoj tomuto domu.‘ 6 Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí se k vám. 7 V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu. 8 V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou. 9 Uzdravujte v tom městě nemocné a říkejte jim: ‚Přišlo k vám Boží království.‘ 10 Když ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice a řekněte: 11 ‚Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘ 12 Říkám vám, že v onen den bude lehčeji Sodomě než takovému městu. 13 Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. 14 Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. 15 A ty, Kafarnaum, které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo. 16 Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“

Vaše jména jsou v nebesích

17 Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu!“ 18 Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. 19 Hle, uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele a vůbec nic vám neublíží. 20 Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ 21 V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo. 22 Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec, a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“ 23 V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které vidí, co vy vidíte. 24 Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“

Kdo je můj bližní?

25 A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“ 26 Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ 27 Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘^[2] a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“^[3] 28 „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“ 29 On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ 30 Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a odešli. 31 Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 32 Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. 33 Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34 Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o něj. 35 Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: ‚Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘ 36 Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“ 37 „Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona. „Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.

Jen jedno je potřeba

38 Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. 39 Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. 40 Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ 41 Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. 42 Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“