1A Elihu mluvil dál:2„Myslíš si, že máš právo říkat: ‚Jsem spravedlivější než Bůh‘?[1]3Říkáš totiž, co prý tím získáš: ‚Co z toho mám, být bez hříchu?‘[2]4Na tyhle řeči ti tedy odpovídám a s tebou i tvým přátelům:5Podívej se k nebi, jen pohlédni, pozoruj mraky – jsou vyšší, než jsi ty.6Když budeš hřešit, co mu způsobíš? Když rozmnožíš své viny, jak mu ublížíš?7Když budeš spravedlivý, jak ho tím obdaříš? Co by si od tebe mohl vzít?8Tvá ničemnost škodí člověku jako ty, tvou spravedlnost pocítí jen smrtelník!9Lidé úpějí pod hrozným útlakem, pod vládou mocných křičí o pomoc.10Nikdo však neptá se: ‚Co Bůh, můj Stvořitel, který písněmi rozeznívá noc,11který nás vyučuje i skrze dobytek a který nám na ptácích ukazuje moudrost?‘12Když tedy volají a on se nehlásí, je to pro zpupnost těch lidí zlých.13Je to marné, Bůh je neslyší, Všemohoucí je pomíjí!14Co teprve, říkáš-li, že ho nikde nevnímáš, že tvá pře leží u něj a ty na něj čekáš,[3]15že prý ve svém hněvu nikdy netrestá a že se o ničemnost vůbec nestará![4]16Job si tu však otevírá ústa naprázdno – mluví dál a dál, a přitom neví co!“