1Ortel nad Pustinou u moře:[1] Jako se na jihu prohání vichřice, útočník přijde z pouště, ze země strašlivé.2Bylo mi zjeveno kruté vidění: Zrádce zrazuje, zhoubce hubí. Přitáhni, Elame; Méde, oblehni! Všemu úpění konec učiním.3Proto se mi břicho svírá úzkostí, jako by mě zachvátily porodní bolesti. Skličuje mě to, co slyším, to, co vidím, mě děsí!4Srdce se mi chvěje v hrudi, celý se třesu strachy. Vytoužený noční klid proměnil se mi v zděšení!5Plné stoly. Prostřené ubrusy. Jídlo. Pití. – Vstávejte, velitelé! Chystejte štíty do války![2]6Toto mi řekl Pán: „Jdi hlídku postavit, ať ohlásí, co uvidí!7Spatří-li jezdce, jak po dvou blíží se, jezdce na oslech, jezdce na velbloudech – ať je sleduje pozorně, velmi pozorně!“8A strážný[3] zvolal: „Na stráži, pane, stojím den co den, každičkou noc jsem na hlídce.9Hle, vidím jezdce přijíždět, dvojice mužů blíží se!“ Pak přišel se zprávou: „Padl, padl Babylon! Všechny sochy jeho bohů leží roztříštěné v prachu!“10Můj lide drcený jako zrno na mlatu, ohlásil jsem vám, co jsem uslyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele.
Ortel nad Edomem
11Ortel nad Dumou:[4] Ze Seíru slyším volání: „Strážný, jak dlouho bude noc? Strážný, jak dlouho bude noc?“12A strážný odpoví: „Přichází ráno, ale také noc. Chcete-li se ptát, ptejte se, vraťte se a přijďte sem!“
Ortel nad Arábií
13Ortel nad Arábií: Vy karavany dedanské, jež nocujete v arabské pustině,14žíznivým vodu přineste! Vy, kteří žijete v Temě, vítejte uprchlíky chlebem!15Prchají přece před mečem, před taseným mečem, před napjatým lukem, před ukrutným bojem!16Toto mi řekl Pán: „Po roce, jako by ten rok počítal nádeník, všechna sláva Kedaru zanikne17a z celého množství hrdinných kedarských lučištníků zbude jen nepatrný pozůstatek.“ Tak promluvil Hospodin, Bůh Izraele.