1Z Jišajova pařezu vyrazí proutek, výhonek z jeho kořenů přinese ovoce.[1]2Duch Hospodinův na něm spočine – Duch moudrosti a chápání, Duch rozhodnutí a odvahy, Duch poznání a úcty k Hospodinu;3úctou k Hospodinu bude prostoupen. Nebude soudit podle zdání svých očí, nebude se řídit tím, co uslyší.4Spravedlivý soud přinese chudým, poníženým v zemi právo zajistí. Holí svých úst bude tlouci zemi, dechem svých rtů zničí ničemy.5Na bedrech přepáše se spravedlností, věrnost ponese jako pás na bocích.6Vlk bude bydlet s beránkem, leopard ulehne vedle kůzlete; tele se bude pást[2] spolu s lvíčetem a malé dítě je povede.7Kráva a medvědice budou na pastvě, jejich mláďata si lehnou společně a lev bude žrát slámu jako dobytče.8Nemluvně si bude hrát nad dírou zmije, batole sáhne do hadího doupěte.9Už žádná zloba, už žádná záhuba nikde na celé mé svaté hoře – země bude plná poznání Hospodina, tak jako vody naplňují moře!
Pán shromáždí Izrael
10V ten den bude kořen Jišajův vztyčen jako korouhev pro lidské zástupy a budou ho vyhledávat národy, neboť jeho odpočinutí bude slavné.11V ten den Pán podruhé vztáhne ruku,[3] aby vykoupil pozůstatek svého lidu z Asýrie, z Dolního i Horního Egypta, z Habeše, Elamu, Babylonie, Chamátu i z mořských ostrovů.12Před národy zvedne korouhev, shromáždí rozehnaný Izrael; rozptýleného Judu posbírá ze čtyř světových stran.13Efraimova[4] závist vymizí, Judova nevraživost bude skončena. Efraim už nebude závidět Judovi, Juda přestane Efraima napadat.14Vrhnou se na západ, na filištínské svahy, národy na východě spolu vyplení. Vztáhnou své ruce na Edom a Moáb, i Amonci je budou poslouchat.15Hospodin vysuší záliv Egyptského moře, na Eufrat máchne rukou své vichřice a rozdělí jej na sedm ramen, aby se dal přejít v sandálech.16Tak vznikne cesta pro jeho pozůstatek, pro lid, jenž bude v Asýrii zanechán, tak jako kdysi vznikla pro Izrael toho dne, kdy vyšel z Egypta.