1Lysias, králův poručník, spřízněnec a říšský kancléř, nesl ty události velmi těžce. V kratičkém okamžiku2shromáždil na 80 000 pěších a veškerou jízdu a vytáhl proti Židům. Zamýšlel, že z jejich města učiní řecké sídlo,3z chrámu začne vybírat poplatky (tak jako to dělal s posvátnými okrsky ostatních národů), a úřad velekněze že vždy na rok pronajme.4Vůbec ovšem nepočítal s Boží mocí; pyšně spoléhal na desetitisíce svých pěších, tisíce jezdců a osmdesát slonů.5Vtrhl do Judska, přitáhl k Bet-curu (což je pevnost vzdálená asi pět stadií[1] od Jeruzaléma) a začal s obléháním.6Když Makabejský a jeho muži dostali zprávu, že Lysias obléhá pevnosti, s nářkem a slzami spolu prosili Hospodina, aby poslal dobrého anděla k záchraně Izraele.7Makabejský se pak sám jako první chopil zbraní a povzbuzoval ostatní, aby s ním podstoupili nebezpečí a vydali se na pomoc svým bratřím. A tak s ním ochotně vyrazili.8Přímo u Jeruzaléma se v jejich čele zjevil jezdec v bílém rouše máchající zlatou zbraní.9Všichni tedy chválili milosrdného Boha a osmělili se natolik, že byli připraveni napadnout nejen lidi, ale i nejdivočejší zvěř nebo třeba železné hradby.10Postupovali v bojovém šiku spolu se svým nebeským spojencem, neboť Hospodin se nad nimi smiloval.11Vrhli se na nepřátele jako lvi a skolili z nich 11 000 pěších a 1600 jezdců. Všechny ostatní zahnali na útěk;
Mírové dohody
12většinou vyvázli zranění a beze zbraní. Sám Lysias se zachránil potupným útěkem.13Protože však nebyl hloupý, přemýšlel o porážce, kterou utrpěl, a došlo mu, že Hebrejové jsou nepřemožitelní, jelikož jejich spojencem je mocný Bůh.14Poslal k nim proto posly, aby je přemluvili k dohodě o všech spravedlivých podmínkách. Dokonce prý bude i krále přemlouvat a nutit, aby se stal jejich přítelem.15Makabejský souhlasil se všemi Lysiovými návrhy, neboť mu ležel na srdci obecný prospěch, a král schválil všechny židovské podmínky, které Makabejský písemně předal Lysiovi.16Lysias napsal Židům list tohoto znění: Lysias zdraví židovský lid.17Vaši vyslanci Jan a Abšalom mi předali níže opsanou listinu a žádali o odpověď na návrhy v ní uvedené.18Vše, co bylo zapotřebí, jsem přednesl králi, a co bylo přípustné, to schválil.19Zachováte-li náklonnost vládě, pokusím se i nadále prosazovat váš prospěch.20Vaši i mí vyslanci mají ode mne příkaz, aby se s vámi domluvili na podrobnostech.21Buďte zdrávi! Čtyřiadvacátého dne čtvrtého dioskoru roku 148.[2]22Králův list zněl takto: Král Antiochos zdraví bratra Lysia.23Poté, co náš otec odešel k bohům, si přejeme, aby se obyvatelé říše mohli pokojně věnovat svým záležitostem.24Doslechli jsme se, že Židé nesouhlasí s tím, jak u nich otec zavedl řecké obyčeje, ale dávají přednost vlastnímu způsobu života a žádají, aby jim byly povoleny jejich vlastní zákony.25Protože si přejeme, aby i tento národ žil bez nepokojů, stanovujeme, aby jim byl navrácen chrám a aby se směli řídit zvyky svých předků.26Budeme rádi, když k nim vyšleš posly s nabídkou smíru, aby znali naše mínění, byli dobré mysli a s radostí se věnovali svým záležitostem.27Králův list k národu byl takovýto: Král Antiochos zdraví židovskou radu starších i ostatní Židy.28Daří-li se vám dobře, plní se mé přání. Také my jsme zdrávi.29Menelaos nám oznámil, že byste se rádi vrátili z boje domů a věnovali se svým záležitostem.30Nuže, všem, kdo se vrátí do třicátého xantiku, zaručuji plnou beztrestnost.31Židé nechť se řídí svými stravovacími předpisy i dalšími zákony tak jako dříve a nikdo z nich ať není žádným způsobem postihován kvůli přestupkům spáchaným v nevědomosti.32Posílám také Menelaa, aby vás povzbudil.33Buďte zdrávi! Patnáctého xantiku roku 148.34Také Římané jim poslali dopis, v němž stálo: Quintus Memmius a Titus Manilius, římští legáti, zdraví židovský lid.35Vše, co vám povolil králův spřízněnec Lysias, schvalujeme i my.36Zvažte podmínky, o kterých rozhodl, že se mají přednést králi. Potom k nám hned někoho pošlete, abychom navrhli, co pro vás bude přijatelné. Jsme totiž na cestě do Antiochie.37Pošlete někoho co nejdříve, abychom zjistili váš názor.38Buďte zdrávi! Patnáctého xantiku roku 148.