1Je pravda, že kdo chce spravovat církev, má zájem o krásnou práci.2Správce však musí být bezúhonný: věrný manžel,[1] střídmý, rozvážný, pořádný, pohostinný a schopný učit.3Nesmí to být opilec ani hrubián, ale vlídný, snášenlivý a nezištný člověk,4který se dobře stará o rodinu a má poslušné a dobře vychované děti.5(Když se někdo neumí postarat o vlastní rodinu, jak by mohl pečovat o Boží církev?)6Nesmí to být nováček, aby nadut pýchou neupadl do ďáblova odsouzení.7Musí mít dobrou pověst i mimo církev, aby neupadl do pomluv a do ďáblovy pasti.8Diakoni[2] v církvi ať jsou právě tak ušlechtilí: žádní pokrytci, opilci nebo prospěcháři,9ale lidé, jejichž tajemství víry je v čistém svědomí.10Ať jsou také nejdříve vyzkoušeni, a když se osvědčí, ať potom slouží.11Jejich ženy[3] ať jsou právě tak ušlechtilé, ne klevetivé, ale střídmé a naprosto věrné.12Diakoni musí být věrní manželé, kteří se dobře starají o své děti a rodiny.13Ti, kdo se ve službě osvědčí, totiž získávají dobré postavení a významný hlas, pokud jde o víru v Krista Ježíše.
Tajemství zbožnosti
14Tyto věci ti píšu v naději, že k tobě brzy přijdu.15Kdybych se ale zdržel, chci, abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, což je církev živého Boha, pilíř a základna pravdy.16Tajemství zbožnosti je bezesporu veliké: On[4] byl zjeven v těle, ospravedlněn v Duchu, ukázán andělům, zvěstován pohanům, vírou přijat ve světě a vyzvednut do slávy.