1Když Jonatan viděl, že je příhodná chvíle, poslal vybrané vyslance do Říma, aby s Římany obnovil a upevnil přátelství.2Obdobné listy rozeslal také do Sparty a do dalších míst.3Poslové se vydali do Říma, vešli do senátu a promluvili: „Velekněz Jonatan a židovský národ nás poslali obnovit naše dřívější přátelství a spojenectví.“4Senát jim pak vystavil průvodní listy pro příslušné místní úřady k zajištění bezpečného návratu do Judska.5Zde je znění listu, který Jonatan napsal Sparťanům:6Velekněz Jonatan, národní rada starších, kněží a ostatní židovský lid zdraví své bratry Sparťany.7Váš král Areios kdysi poslal našemu veleknězi Oniášovi list,[1] v němž zmiňuje naše bratrství, jak dokládá přiložený opis.8Oniáš přijal vašeho vyslance s poctami a převzal list, v němž se výslovně mluví o našem spojenectví a přátelství.9Nemáme to sice zapotřebí, jelikož nacházíme posilu ve svých svatých knihách,10přesto jsme se ale rozhodli obnovit s vámi tímto listem bratrství a přátelství, abychom se vám neodcizili. Vždyť od doby, kdy jste nám svůj list poslali, už uplynul dlouhý čas.[2]11Vždy a stále na vás pamatujeme při obětech, které přinášíme o svátcích i ostatních stanovených dnech, a také při modlitbách, neboť se sluší a patří pamatovat na bratry.12Radujeme se z vaší slávy,13na nás však ze všech stran dolehla mnohá soužení a četné války, když na nás útočili králové z našeho okolí.14Nechtěli jsme ale vás ani ostatní spojence a přátele kvůli těmto válkám obtěžovat.15Máme přece nebeskou pomoc, jejímž přispěním jsme byli osvobozeni od nepřátel a naši nepřátelé byli pokořeni.16Vybrali jsme proto Numenia, syna Antiochova, a Antipatra, syna Jásonova, a poslali je k Římanům, aby obnovili naše dřívější přátelství a spojenectví s nimi.17Uložili jsme jim, aby se vypravili také k vám, vyřídili vám pozdravy a předali vám náš dopis o obnově našeho bratrství.18Budeme tedy rádi, když nám na to odpovíte.19Zde je znění listu, který kdysi Sparťané poslali Oniášovi:20Spartský král Areios zdraví velikého kněze Oniáše.21V jednom spisu se našla zmínka, že Sparťané a Židé jsou bratři a že společně pocházíme z rodu Abrahamova.[3]22Nyní, když jsme se to dozvěděli, budeme rádi, když nám napíšete, jak se vám daří.23My vám píšeme toto: vaše stáda a vaše majetky jsou naše a naše zase vaše. Ukládáme svým vyslancům, aby vám toto vyřídili.
Další Jonatanovy a Šimonovy úspěchy
24Jonatan dostal zprávu, že Demetriovi velitelé přitáhli znovu – s ještě větším vojskem než dříve – a chtějí s ním válčit.25Vyrazil tedy z Jeruzaléma a táhl jim naproti do chamátského kraje, aby jim zabránil ve vpádu na své území.26Vyslal do jejich tábora zvědy a ti mu po návratu oznámili, že se ho nepřátelé chystají v noci napadnout.27Po západu slunce proto Jonatan vydal svým mužům rozkaz, aby bděli ve zbrani a celou noc drželi bojovou pohotovost. Kolem tábora také rozestavěl stráže.28Když se nepřátelé dozvěděli, že Jonatan je se svými muži připraven k boji, zachvátil je strach a hrůza. Nechali ve svém táboře hořet ohně a vytratili se.[4]29Jonatan a jeho muži o tom až do rána nevěděli, protože viděli hořící ohně.30Pustili se za nimi, ale už je nedostihli, protože nepřátelé mezitím překročili řeku Eleuteros.[5]31Jonatan se tedy obrátil proti arabskému kmeni Zabadejců, porazil je a obral o kořist.32Potom táhl dál až do Damašku, odkud procházel celý ten kraj.33Šimon mezitím také podnikl tažení. Postoupil až k Aškelonu a okolním pevnostem, načež se obrátil k Joppě a dobyl ji.34Dozvěděl se totiž, že místní chtějí pevnost vydat Demetriovým mužům. Zřídil tam tedy posádku, aby město hlídala.35Když se Jonatan vrátil, svolal starší lidu a radil se s nimi, že je potřeba vystavět v Judsku pevnosti,36zvýšit jeruzalémské hradby a vztyčit vysokou zeď mezi hradem a zbytkem města. Hrad měl být od města oddělen a odloučen, aby jeho posádka nemohla nic nakupovat ani prodávat.37Sešli se tedy, aby opevnili město, a Jonatan dal u potoka na východní straně opravit zřícenou část hradeb, která se jmenuje Chafenata.38Šimon pak vystavěl Chadídu v podhůří, opevnil ji a opatřil branami a závorami.
Jonatan zajat
39Tryfon toužil stát se vládcem Sýrie[6] a nosit královskou korunu. Chystal se proto vztáhnout ruku na krále Antiocha,40ale bál se, že mu v tom Jonatan zabrání a vyhlásí mu válku. Vypravil se tedy a přitáhl do Bet-šeanu, aby ho zajal a zabil.41Jonatan mu ale vytáhl k Bet-šeanu naproti se 40 000 vybranými bojovníky.42Když Tryfon uviděl, s jak velikým vojskem dorazil, neodvážil se na něj vztáhnout ruku,43ale přijal ho s poctami, představil ho všem svým důvěrníkům, předal mu dary a nařídil všem svým pobočníkům i vojsku, ať ho poslouchají jako jeho samého.44Jonatanovi pak řekl: „Proč plýtváš silami celého vojska, když spolu neválčíme?45Pošli je hned domů a vezmi si k sobě jen malou družinu, se kterou mě doprovodíš do Ptolemaidy. Chci ti to město i ostatní pevnosti předat včetně zbytku vojska a všech úředníků; potom se hned vrátím domů. Proto tu přece jsem.“46Jonatan mu uvěřil a udělal, co řekl. Rozpustil své jednotky a ty se vrátily do Judska .47Vzal s sebou jen 3000 mužů, z nichž ještě 2000 nechal v Galileji, a tak jich s ním šlo jen 1000.48Jakmile Jonatan vstoupil do Ptolemaidy, místní zavřeli brány, zajali ho a všechny, kdo ho doprovázeli, pobili mečem.49Tryfon zatím poslal vojska a jízdu do Galileje a na Velkou pláň,[7] aby pobili všechny ostatní Jonatanovy muže.50Ti usoudili, že Jonatan byl zajat a zahynul spolu se svým doprovodem, a tak si navzájem dodali odvahy a vytáhli v sevřeném šiku do boje.51Když pronásledovatelé viděli, že Židé jsou připraveni bojovat o život, raději se vrátili.52Všichni v pořádku dorazili do Judska a oplakávali Jonatana i jeho muže. Velice se báli a celý Izrael hluboce truchlil.53Všichni pohané z okolí je chtěli zničit, protože si řekli: „Teď nemají vůdce ani zastánce. Pojďme s nimi bojovat a vyhladit jejich památku ze světa!“