1Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy[1] Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba.2Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.3Pro milost, jíž se mi dostalo, říkám každému z vás, ať si o sobě nemyslí více, než by měl. Každý ať smýšlí střízlivě, v souladu s mírou víry, kterou mu Bůh udělil.4Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale všechny údy nemají stejný úkol,5tak i nás je mnoho, ale v Kristu jsme jedno tělo a jako jednotlivé údy patříme k sobě navzájem.6Podle milosti, jíž se nám dostalo, máme rozdílné dary: kdo má proroctví, ať je užívá v souladu s vírou;7kdo má službu, ať slouží; kdo je učitel, ať učí;8kdo umí povzbuzovat, ať povzbuzuje; kdo rozdává, ať je štědrý; kdo vede druhé, ať je pilný; kdo pomáhá potřebným, ať to dělá s radostí.
Přemáhej zlo dobrem
9Láska ať je bez přetvářky. Mějte odpor ke zlu, tíhněte k dobru.10Milujte se navzájem bratrskou láskou, projevujte si navzájem uctivost.11V pilnosti buďte vytrvalí, ve službě Pánu horliví,12v naději radostní, v soužení trpěliví, v modlitbě vytrvalí,13přispívejte svatým v nouzi, věnujte se pohostinnosti.14Dobrořečte těm, kdo vás pronásledují – nezlořečte, ale dobrořečte.15Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.16Berte na sebe navzájem ohled, nebuďte domýšliví, ale mějte sounáležitost s obyčejnými. Nespoléhejte na vlastní moudrost.17Nikomu neodplácejte zlo zlem. Ať všichni vidí, že vám jde o dobro.18Pokud záleží na vás, mějte se všemi lidmi pokoj.19Nemstěte se sami, milovaní, ale dejte místo Božímu hněvu – je přece psáno: „Má je pomsta, já zjednám odplatu, praví Hospodin.“[2]20Právě naopak: „Hladoví-li tvůj nepřítel, dej mu jíst, a pokud žízní, dej mu pít. Tím, že to učiníš, shrneš mu na hlavu žhavé uhlí.“[3]21Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.