1Což moudrost nevolá, nezvedá rozumnost svůj hlas?2Na vrcholech kopců, u cesty, u křižovatek postává.3Přímo před branami, u vstupu do města, v průchodu stojí a křičí tam:4„Na vás, ó lidé, volám, svůj hlas ke všemu lidstvu obracím.5Pochopte, prosťáčci, prozíravost, dospějte, tupci, k rozumu!6Slyšte, řeknu vám něco zásadního, co vyjde z mých rtů, slova ryzí jsou.7Má ústa mluví pouze pravdu, mým rtům se darebáctví oškliví.8Všechny mé výroky jsou spravedlivé, křivého, zvráceného v nich není nic.9Chápavému jsou všechny zřejmé, jasné jsou těm, kdo došli poznání.10Mé poučení berte raději než stříbro, mého vědění si važte nad zlato.11Daleko nad perly je moudrost nádherná, nic žádoucího se jí vůbec nerovná!12Já, Moudrost, spolu s rozvážností bydlím, s prozíravostí já se dobře znám.13Úcta k Hospodinu je nenávist ke zlu. Pýchu a povýšenost, zlé způsoby a pokrytecká ústa nesnáším.14U mne je rozvaha a jistý úspěch, já jsem rozumnost a sílu mám!15S mojí pomocí vládnou vladaři a panovníci právo určují.16S mojí pomocí vedou vůdci, velmoži a všichni, kdo rozhodují na zemi.[1]17Já miluji ty, kdo milují mne, ti, kdo mě hledají, mě jistě naleznou.18Bohatství a sláva se nachází u mě, trvalé jmění a pravý blahobyt.19Mé plody jsou nad zlato nejryzejší, výnosy mé nad stříbro nejčistší.20Stezkou spravedlnosti kráčím, pěšinami práva se ubírám,21abych své milovníky obdařila jměním, jejich pokladnice abych plnila!22Na počátku své cesty mne Hospodin zplodil, před všemi svými činy, před časem.23Od věků jsem byla ustavena, od počátku, dříve než začal svět.24Než vznikly propasti, zrodila jsem se, než vodou naplněny byly prameny.25Předtím než byly hory zapuštěny, dříve než pahorky jsem se zrodila,26ještě než učinil zemi a vše kolem, dříve než světa první prach.27Byla jsem při tom, když chystal nebesa, když nad propastí obzor vyměřil,28oblaka když ve výšinách věšel, propastné prameny když vytryskly.29Byla jsem tam, když oceán spoutal, na jeho rozkaz vody poslechly! Základy země když vyměřoval,30po jeho boku věrně stála jsem. Zůstávám jeho rozkoší den za dnem, svým hrám se před ním stále oddávám.31Na jeho zemi, na světě si hraji, lidští synové jsou mou rozkoší!32Proto, synové, poslyšte mne: Blaze těm, kdo drží se mých cest!33Slyšte poučení a naberte moudrost, nebuďte ke mně lhostejní.34Blaze tomu, kdo naslouchá mi, tomu, kdo v mých branách denně bdí, tomu, kdo čeká u mých veřejí!35Kdo mě nalezl, nalezl život, Hospodinovou přízní se nechal zahrnout.36Kdo však mě míjí, škodí své vlastní duši, kdo mě nenávidí, je smrti milencem.“
1Ruft nicht die Weisheit laut, und lässt nicht die Einsicht ihre Stimme vernehmen? (Př 1,20; Př 9,1; Př 9,3; L 7,35; 1K 1,24)2Oben auf den Höhen, draußen auf dem Weg, mitten auf den Plätzen hat sie sich aufgestellt; (Mt 22,9)3zur Seite der Tore, am Ausgang der Stadt, beim Eingang der Pforten ruft sie laut: (Př 1,21)4An euch, ihr Männer, ergeht mein Ruf, und meine Stimme an die Menschenkinder! (Ž 49,2; Mk 16,15)5Ihr Unverständigen, werdet klug, und ihr Toren, gebraucht den Verstand! (Iz 55,1)6Hört, denn ich habe Vortreffliches zu sagen, und meine Lippen öffnen sich für aufrichtige Rede. (Ž 19,8)7Denn mein Mund redet Wahrheit, und meine Lippen verabscheuen Gottlosigkeit. (Jb 36,4; J 18,37)8Alle Reden meines Mundes sind gerecht, es ist nichts Verkehrtes noch Verdrehtes darin. (J 7,46)9Den Verständigen sind sie alle klar, und wer Erkenntnis sucht, findet sie richtig. (Mt 13,12; 1K 2,14; 2K 4,3)10Nehmt meine Unterweisung an und nicht Silber, und Erkenntnis lieber als feines Gold! (Př 16,16)11Ja, Weisheit ist besser als Perlen, und alle Kostbarkeiten sind nicht zu vergleichen mit ihr. (Př 3,15)12Ich, die Weisheit, wohne bei der Klugheit und gewinne die Erkenntnis wohldurchdachter Pläne. (Jb 28,12)13Die Furcht des HERRN bedeutet, das Böse zu hassen; Stolz und Übermut, den Weg des Bösen und einen verkehrten Mund hasse ich. (Jb 28,28; Ž 97,10; Př 6,16; Ř 12,9; 2Tm 2,19)14Von mir kommt Rat und Tüchtigkeit; ich bin verständig, mein ist die Kraft. (Jb 12,13; Kaz 7,19)15Durch mich herrschen die Könige und erlassen die Fürsten gerechte Verordnungen. (Ž 72,1; Da 2,21; Ř 13,1; Zj 19,16)16Durch mich regieren die Herrscher und die Edlen, alle Richter auf Erden. (Ž 82,1)17Ich liebe, die mich lieben, und die mich eifrig suchen, finden mich. (1S 2,30; L 11,9; J 14,21; Jk 1,5)18Reichtum und Ehre kommen mit mir, bleibende Güter und Gerechtigkeit. (Př 3,16; Mt 6,20; 1Tm 4,8)19Meine Frucht ist besser als Gold, ja, feines Gold, und was ich einbringe, übertrifft auserlesenes Silber. (Př 8,10)20Ich wandle auf dem Weg der Gerechtigkeit, mitten auf den Pfaden des Rechts, (Př 4,11)21damit ich denen, die mich lieben, ein wirkliches Erbteil verschaffe und ihre Schatzkammern fülle. (Ko 2,3; Žd 10,34)
Die Selbstoffenbarung der Weisheit
22Der HERR besaß mich am Anfang seines Weges, ehe er etwas machte, vor aller Zeit. (Jb 40,14; J 1,1)23Ich war eingesetzt von Ewigkeit her, vor dem Anfang, vor den Ursprüngen der Erde. (Mi 5,1)24Als noch keine Fluten waren, wurde ich geboren, als die wasserreichen Quellen noch nicht flossen.25Ehe die Berge eingesenkt wurden, vor den Hügeln wurde ich geboren. (Ž 90,2; Ko 1,15)26Als er die Erde noch nicht gemacht hatte und die Fluren, die ganze Summe des Erdenstaubes,27als er den Himmel gründete, war ich dabei; als er einen Kreis abmaß auf der Oberfläche der Meerestiefe, (Gn 1,1; Gn 1,6; Ž 33,9; Ž 136,5)28als er die Wolken droben befestigte und Festigkeit gab den Quellen der Meerestiefe; (Př 8,27)29als er dem Meer seine Schranke setzte, damit die Wasser seinen Befehl nicht überschritten, als er den Grund der Erde legte, (Gn 1,9; Jb 38,4; Jb 38,8)30da war ich Werkmeister bei ihm, war Tag für Tag seine Wonne und freute mich vor seinem Angesicht allezeit; (Ž 36,9; Ž 43,4; Iz 65,18; L 1,14; J 5,17)31ich freute mich auf seinem Erdkreis und hatte meine Wonne an den Menschenkindern. (J 1,14)32Und nun, ihr Söhne, hört auf mich! Wohl denen, die meine Wege bewahren! (Ž 119,1; Ž 128,1; L 11,28)33Hört auf Unterweisung, damit ihr weise werdet, und verwerft sie nicht! (Př 1,2; Př 4,1)34Wohl dem Menschen, der auf mich hört, indem er täglich an meiner Pforte wacht und die Pfosten meiner Türen hütet! (Ž 1,1; Iz 48,18)35Denn wer mich findet, der findet das Leben und erlangt Wohlgefallen von dem HERRN; (Ž 44,4; Ž 149,4; Př 4,13; Př 4,22; Př 11,20; Iz 42,1; Mt 3,17; Mt 17,5; J 14,6)36wer mich aber verfehlt, tut seiner Seele Gewalt an; alle, die mich hassen, lieben den Tod! (Př 1,32; Př 8,17; Př 9,18; 1K 16,22)