1Hospodin však zařídil, aby Jonáše spolkla jedna veliká ryba, a Jonáš v jejím břiše strávil tři dny a tři noci.2V břiše té ryby se Jonáš modlil k Hospodinu, svému Bohu,3a řekl toto: „Volal jsem ve své úzkosti k Hospodinu, ať mi odpoví. Křičel jsem z útrob záhrobí, abys vyslyšel mé volání.4Uvrhl jsi mě do hlubin, doprostřed moře mě strhl vír. Pohřben jsem tvými příboji, zavalen tvými vlnami.5Myslel jsem, že jsem odehnán, že na mě nespočineš očima. Jak bych se ještě mohl podívat na tvůj svatý chrám?6Voda mě obklopila ze všech stran, kolem dokola je hlubina, má hlava tone v chaluhách.7Ke kořenům hor se propadám, závora země za mnou navždy zapadla. Tys mě však z propasti vyzvedl, Hospodine, Bože můj!8Když už mě život opouštěl, na Hospodina jsem se rozpomněl. Má modlitba k tobě dolehla, našla tvůj svatý chrám.9Ti, kdo marné nicotnosti ctí, sami se zbavují věrnosti.10Já ti však s vděčným voláním přinášet budu oběti. Co slíbil jsem, to vyplním. U Hospodina je spasení!“11Hospodin pak té rybě přikázal, ať Jonáše vyvrhne na pevninu.
Jona im Bauch eines großen Fisches – sein Gebet und seine Rettung
1Und der HERR entsandte einen großen Fisch, der Jona verschlingen sollte; und Jona war im Bauch des Fisches drei Tage und drei Nächte lang. (Jon 1,4; Jon 4,6; Mt 12,40; Mt 26,61; J 2,19)2Und Jona betete aus dem Bauch des Fisches zu dem HERRN, seinem Gott, und sprach: (2Pa 33,12; Ž 50,15)3Aus meiner Drangsal rief ich zu dem HERRN, und er erhörte mich; aus dem Schoß des Totenreiches schrie ich, und du hörtest meine Stimme! (Ž 116,3; Pl 3,55)4Denn du hattest mich in die Tiefe geschleudert, mitten ins Meer, dass mich die Strömung umspülte; alle deine Wogen und Wellen gingen über mich. (Ž 42,8; Ž 88,5; Jon 2,6)5Und ich sprach: Ich bin von deinen Augen verstoßen; dennoch will ich fortfahren, nach deinem heiligen Tempel zu schauen! (Ž 5,8; Ž 27,4; Ž 31,23)6Die Wasser umringten mich bis an die Seele, die Tiefe umgab mich, Meergras umschlang mein Haupt. (Ž 69,2; Pl 3,54)7Zu den Gründen der Berge sank ich hinunter; die Erde war auf ewig hinter mir verriegelt — da hast du, HERR, mein Gott, mein Leben aus dem Grab heraufgeführt! (Jb 38,16; Ž 31,15; Ž 103,4; Př 8,28; Iz 38,17)8Als meine Seele in mir verschmachtete, gedachte ich an den HERRN, und mein Gebet kam zu dir in deinen heiligen Tempel. (Ž 6,10; Ž 143,4; Iz 38,5; L 15,17; Sk 10,4; Zj 8,3)9Die Verehrer nichtiger Götzen verlassen ihre Gnade[1]; (Dt 32,21; Ž 31,7)10ich aber will dir mit lauter Stimme Lob opfern; was ich gelobt habe, das will ich bezahlen. Die Rettung kommt von dem HERRN! (Jb 22,26; Ž 3,9; Ž 50,14; Ž 116,14; Iz 38,20; Iz 43,11; Zj 7,10)11Und der HERR gebot dem Fisch; und der spie Jona ans Land. (Jon 2,1)