Jeremjáš 9 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

1 Kéž bych měl někde na poušti místo, kam se poutník uchýlí, abych mohl opustit svůj lid a odejít od nich pryč; vždyť jsou to samí cizoložníci, je to shromáždění nevěrných!

Neznají mě

2 „Ohýbají své jazyky jako luky, nevládnou v zemi pravdou, ale lží, ode zla ke zlu stále postupují, mě ale neznají, praví Hospodin. 3 Před bližním se měj na pozoru, vlastnímu bratru se nesvěřuj; všichni ti bratři jsou totiž podrazáci,^[1] všichni ti bližní roznášejí pomluvy. 4 Jeden druhého podvádějí, pravdu už vůbec nemluví; svůj jazyk naučili mluvit lži, pro zvrácenost by se ztrhali. 5 Žiješ uprostřed lsti a kvůli lsti mě znát odmítli, praví Hospodin.“ 6 Nuže, tak praví Hospodin zástupů: „Hle, budu je přetavovat a tříbit. Co si mám počít, když je můj lid takový? 7 Jejich jazyky jsou smrtící šípy, svými ústy vykládají lsti; s bližními mluví o pokoji, v srdci však léčky osnují. 8 Copak je mohu nechat bez trestu? praví Hospodin. Copak je nemám stihnout pomstou, když je ten národ takový?“^[2] 9 Pláču a běduji nad horami, nad stepními pastvinami zpívám žalozpěv, že jsou vypáleny a nikdo tudy nechodí, bučení dobytka se tu neozve; všichni ptáci odsud uletěli, utekla všechna zvěř. 10 „Obrátím Jeruzalém v hromady sutin, kde žijí jen šakali, obrátím judská města v trosky, kde nikdo nebydlí.“ 11 Kdo je tak moudrý, aby to pochopil? Ke komu promluvila ústa Hospodinova, aby to vysvětlil? Proč je ta země zničená? Proč je spálená jako poušť, přes kterou se nedá cestovat? 12 „Protože opustili můj Zákon, který jsem jim předložil, praví Hospodin. Protože mě neposlouchali a neřídili se mým Zákonem. 13 Řídili se svým zarputilým srdcem a následovali baaly, jak je to naučili jejich otcové. 14 Proto Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: Hle, nakrmím tento lid pelyňkem a k pití jim dám jed. 15 Rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové, a pošlu za nimi meč, abych je vyhladil.“

Přichází zúčtování

16 Tak praví Hospodin zástupů: „Pochopte to a zavolejte plačky, ať přijdou! Pošlete pro ty nejšikovnější, ať přijdou!“ 17 Ať si pospíší a bědují nad námi. Ať se nám z očí řinou slzy, zpod víček ať nám kanou. 18 Ze Sionu je slyšet bědování: Jaká zkáza nás to potkala, jak hrozná ostuda! Musíme opustit vlastní zemi, naše příbytky jsou zbořeny! 19 Proto slyšte, ženy, slovo Hospodinovo, slovům z jeho úst uši otevřete. Učte své dcery bědování, jedna druhou učte žalozpěv. 20 Vždyť se k nám smrt vyšplhala okny, vnikla do našich pevností, aby nám vzala děti z ulic a mládence z náměstí. 21 „Řekni – Tak praví Hospodin: Lidské mrtvoly leží jako hnůj na poli, jako za žencem padlé klasy, jež nikdo nesklidí.“ 22 Tak praví Hospodin: „Ať se mudrc nechlubí svou moudrostí ani hrdina svým hrdinstvím ani boháč svým bohatstvím. 23 Kdo se chce chlubit, ať se chlubí tím, že mě zná a že mi rozumí, neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství, právo i spravedlnost na zemi; ano, v tom mám zalíbení, praví Hospodin.“ 24 „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy zúčtuji se všemi, kdo jsou obřezáni na těle 25 – s Egyptem, Judou, Edomem, s Amonci, Moábem a se všemi obyvateli pouště, kteří si vyholují skráně.^[3] Všechny ty národy jsou totiž neobřezané a všechen dům Izraele má neobřezané srdce.“

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

1 O dass ich in der Wüste eine Herberge für Wanderer hätte, dass ich mein Volk verlassen und von ihm wegziehen könnte! Denn sie sind alle Ehebrecher und ein treuloser Haufen. (Ž 55,7; Jr 3,9; Jr 5,7; Jr 7,2)

Ž 55,7Jr 3,9Jr 5,7Jr 7,2

2 Sie haben ihre Zunge als ihren Bogen mit Lügen gespannt, und nicht durch Wahrheit sind sie mächtig geworden im Land; denn sie schreiten fort von Bosheit zu Bosheit; mich aber erkennen sie nicht!, spricht der HERR. (Ž 64,4; Iz 59,3; Jr 4,22; Jr 5,1; Jr 7,28; Jr 9,4; Jr 9,24; Jr 12,1; Jr 22,16; Jr 31,34; 1K 15,34; 2Tm 3,13)

Ž 64,4Iz 59,3Jr 4,22Jr 5,1Jr 7,28Jr 9,4Jr 9,24Jr 12,1Jr 22,16Jr 31,341K 15,342Tm 3,13

3 Jeder hüte sich vor seinem Freund, und keiner traue seinem Bruder! Denn jeder Bruder übt Hinterlist, und jeder Freund geht als Verleumder umher. (Lv 19,16; Př 26,25; Jr 6,28; Jr 12,6; Ez 22,9; Mi 7,5; 1P 2,1)

Lv 19,16Př 26,25Jr 6,28Jr 12,6Ez 22,9Mi 7,51P 2,1

4 Einer hintergeht den anderen, und die Wahrheit reden sie nicht; sie haben ihre Zungen das Lügen gelehrt; sie mühen sich ab mit Unrechttun. (Př 4,16; Iz 5,18; Iz 9,16) 5 Deine Wohnung ist mitten in Arglist; aus Arglist wollen sie mich nicht kennen!, spricht der HERR. (Jr 9,3; J 7,17; 2Te 2,10; Zj 2,13)

Jr 9,3J 7,172Te 2,10Zj 2,13

6 Darum spricht der HERR der Heerscharen so: Siehe, ich will sie schmelzen und läutern; denn wie sollte ich anders umgehen mit der Tochter meines Volkes? (Iz 1,25; Oz 6,4; Oz 11,8; Za 13,9)

Iz 1,25Oz 6,4Oz 11,8Za 13,9

7 Ihre Zunge ist ein tödlicher Pfeil, Lügen redet sie: Mit dem Mund redet man Frieden mit seinem Nächsten, aber im Herzen legt man ihm einen Hinterhalt. (Ž 55,22; Ž 109,3; Ž 120,2; Př 26,24; Jr 9,2)

Ž 55,22Ž 109,3Ž 120,2Př 26,24Jr 9,2

8 Sollte ich sie wegen dieser Dinge nicht strafen?, spricht der HERR, und sollte sich meine Seele an einem solchen Volk nicht rächen? (Iz 1,24; Jr 5,9; Jr 5,29) 9 Auf den Bergen will ich ein Weinen und Klagen anheben und auf den Auen der Steppe ein Trauerlied anstimmen, weil sie so verbrannt sind, dass niemand sie mehr durchwandert; man hört das Blöken der Herde nicht mehr; die Vögel des Himmels und das Vieh sind entflohen, weggezogen. (Jr 4,19; Jr 4,25; Jr 12,4; Jr 12,11; Jr 14,6; Oz 4,3)

Jr 4,19Jr 4,25Jr 12,4Jr 12,11Jr 14,6Oz 4,3

10 Ich will Jerusalem zu einem Steinhaufen machen, zu einer Wohnung für Schakale; und die Städte Judas will ich so wüst machen, dass niemand mehr darin wohnt. (Jr 4,7; Jr 10,22; Jr 34,22; Pl 5,18; Mi 3,12)

Jr 4,7Jr 10,22Jr 34,22Pl 5,18Mi 3,12

11 Wer ist so weise, dass er dies versteht? Und zu wem hat der Mund des HERRN geredet, dass er verkündet, weshalb das Land zugrunde geht und warum es verbrannt ist gleich einer Wüste, die niemand durchwandert? (Jr 8,22; Jr 23,18; Jr 23,28; Oz 14,10)

Jr 8,22Jr 23,18Jr 23,28Oz 14,10

12 Und der HERR spricht: Weil sie mein Gesetz verlassen haben, das ich ihnen gab, und meiner Stimme nicht gehorcht haben und nicht danach lebten, (Dt 31,16; Ezd 9,10; Př 28,4; Jr 5,19; Jr 13,1; Jr 22,9; Sf 3,1)

Dt 31,16Ezd 9,10Př 28,4Jr 5,19Jr 13,1Jr 22,9Sf 3,1

13 sondern dem Starrsinn ihres Herzens und den Baalen nachgelaufen sind, was ihre Väter sie gelehrt haben. (Dt 4,9; Jr 7,24; Jr 7,26; Jr 19,4)

Dt 4,9Jr 7,24Jr 7,26Jr 19,4

14 Darum, so spricht der HERR der Heerscharen, der Gott Israels: Siehe, ich will sie, dieses Volk, mit Wermut speisen und sie mit Giftwasser tränken; (Ž 80,6; Jr 8,14; Jr 23,15) 15 und ich will sie unter die Heidenvölker zerstreuen, die weder sie noch ihre Väter gekannt haben, und will das Schwert hinter ihnen herschicken, bis ich sie aufgerieben habe. (Dt 4,27; Dt 28,36; Dt 28,64; Jr 24,10; Jr 44,27)

Dt 4,27Dt 28,36Dt 28,64Jr 24,10Jr 44,27

16 So spricht der HERR der Heerscharen: Gebt acht, und ruft die Klageweiber herbei und lasst sie kommen, und schickt nach weisen Frauen und lasst sie kommen (Kaz 12,5; Am 5,1; Am 5,16; Mt 9,23)

Kaz 12,5Am 5,1Am 5,16Mt 9,23

17 und eilends ein Trauerlied über uns singen, dass Tränen aus unseren Augen rinnen und Wasser von unseren Wimpern fließt. (Iz 22,4; Jr 6,26; Jr 8,23; Pl 1,2; Pl 2,18; L 19,41)

Iz 22,4Jr 6,26Jr 8,23Pl 1,2Pl 2,18L 19,41

18 Denn man hört ein klägliches Geschrei von Zion: »Wie sind wir so verwüstet! Wie sind wir so jämmerlich geschändet! Wir mussten ja das Land verlassen; denn sie haben unsere Wohnungen niedergerissen!« (Lv 20,22; Jr 3,25; Jr 4,20; Jr 4,31; Jr 16,13; Jr 22,26; Jr 30,5)

Lv 20,22Jr 3,25Jr 4,20Jr 4,31Jr 16,13Jr 22,26Jr 30,5

19 So hört nun, ihr Frauen, das Wort des HERRN, und fasst zu Ohren das Wort seines Mundes, und lehrt eure Töchter Wehklage und jede ihre Nachbarin den Trauergesang! (Jb 22,22; Iz 32,9; Jr 9,16; L 23,27)

Jb 22,22Iz 32,9Jr 9,16L 23,27

20 Denn der Tod ist durch unsere Fenster hereingestiegen; er ist in unsere Paläste gekommen, um die Kinder von der Straße wegzuraffen und die jungen Männer von den Plätzen. (Jr 6,11; Jr 14,16; Jr 15,7; Pl 2,19)

Jr 6,11Jr 14,16Jr 15,7Pl 2,19

21 Sage: So spricht der HERR: Die Leichname der Menschen werden fallen wie Dünger auf dem freien Feld und wie Garben hinter dem Schnitter, die niemand sammelt. (Jr 7,33; Jr 8,2; Jr 25,33; Am 8,3)

Jr 7,33Jr 8,2Jr 25,33Am 8,3

22 So spricht der HERR: Der Weise rühme sich nicht seiner Weisheit und der Starke rühme sich nicht seiner Stärke, der Reiche rühme sich nicht seines Reichtums; (Dt 8,17; Jb 5,13; Ž 33,16; Ž 49,7; Kaz 9,11; Abk 1,11; L 12,16; 1K 3,18; 2K 12,9)

Dt 8,17Jb 5,13Ž 33,16Ž 49,7Kaz 9,11Abk 1,11L 12,161K 3,182K 12,9

23 sondern wer sich rühmen will, der rühme sich dessen, dass er Einsicht hat und mich erkennt, dass ich der HERR bin, der Barmherzigkeit, Recht und Gerechtigkeit übt auf Erden! Denn daran habe ich Wohlgefallen, spricht der HERR. (Ž 33,5; Ž 145,17; Jr 31,34; Mi 6,8; Mal 3,4; J 17,3; 1K 1,31; 2K 10,17)

Ž 33,5Ž 145,17Jr 31,34Mi 6,8Mal 3,4J 17,31K 1,312K 10,17

24 Siehe, es kommen Tage, spricht der HERR, da werde ich alle heimsuchen, die, obgleich beschnitten, doch unbeschnitten sind: (Lv 26,41; Dt 30,6; Jr 4,4; Ez 44,7; Ř 2,25)

Lv 26,41Dt 30,6Jr 4,4Ez 44,7Ř 2,25

25 die Ägypter, die Juden, die Edomiter, die Ammoniter, die Moabiter und alle mit gestutztem Bart, die in der Wüste wohnen; denn alle Heiden sind unbeschnitten, das ganze Haus Israel aber hat ein unbeschnittenes Herz. (Lv 19,27; Jr 25,23; Jr 49,32; Ř 2,28)

Lv 19,27Jr 25,23Jr 49,32Ř 2,28