1Toto praví Hospodin: Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku. Kde mi to chcete stavět dům? Kde má být místo, kde bych spočinul?[1]2Vždyť jsem to všechno svou rukou učinil, a tak všechno vzniklo, praví Hospodin. Všímám si ale ztrápených a v duchu zkroušených, kteří se chvějí před slovem mým.3Kdo poráží býka, zabíjí člověka, kdo obětuje beránka, rdousí psa, kdo nese obětní dar, přináší krev prasat, kdo pálí kadidlo, modlu uctívá![2] Oni si sami zvolili své cesty, ve svých ohavnostech si z duše libují,4a tak pro ně zvolím kruté zacházení, přivedu na ně, čeho se strachují! Volal jsem totiž, ale neodpovídali, mluvil jsem, ale neposlouchali, ale páchali, co je zlé v mých očích; zvolili si, co se mi nelíbí.5Slyšte slovo Hospodinovo, vy, kdo se před jeho slovem chvějete: Vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás pro mé jméno zavrhli, říkají: „Ať už se Hospodin oslaví, ať vidíme to vaše veselí!“[3] – Takoví se však hanby dočkají.6Z města je slyšet hluk! Hlas je slyšet z chrámu! Hlas Hospodinův, který svým nepřátelům nese odplatu!
Rodící Jeruzalém
7Porodila dřív, než na ni přišly bolesti; dříve než zasténala, narodil se jí syn!8Kdo kdy slyšel co takového? Kdo kdy viděl co podobného? Vznikne snad země v jednom dni? Narodí se národ v jeden okamžik? Jakmile však Dcera sionská rodit začala, hned svoje děti na svět přivedla!9Copak já, který otevírám lůno, nepůsobím i porod? praví Hospodin. Copak já, který vedu k porodu, lůno uzavřu? praví tvůj Bůh.10S Dcerou jeruzalémskou se veselte, všichni, kdo ji milujete, jásejte! Radujte se, radujte spolu s ní, všichni, kdo jste nad ní truchlili!11Budete sát do sytosti z prsů její útěchy, zalykat se rozkoší v jejím kyprém náručí!12Neboť toto praví Hospodin: Hle – jako řekou zaplavím ji pokojem a slávou národů jako rozvodněným potokem. Budete se kojit v jejím náručí, na jejím klíně budete laskáni.13Jako když matka své dítě konejší, tak já vás potěším – v Jeruzalémě dojdete útěchy.14Až to uvidíte, vaše srdce zajásá a celí rozkvetete jako bylina. Hospodinovým služebníkům bude zjevná jeho ruka, na své nepřátele se však rozhněvá.
Hospodin přichází
15Hle – Hospodin přichází s ohněm, jeho vozy jsou jako vichřice! V zuřivosti vylije svůj hněv, své hrozby v plamenech.16Hospodin se bude soudit ohněm, svým mečem s každým člověkem; Hospodin mnohé pobije.17Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady[4] po vzoru toho, kdo je vprostřed nich, ti, kdo jedí maso prasat, krys a jiné havěti, zahynou spolu s ním, praví Hospodin.18Já však znám[5] jejich skutky i jejich smýšlení, a proto přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky; přijdou a moji slávu uvidí!19Vložím na ně znamení a ty, kteří vyváznou, pošlu mezi národy – do Taršiše, Libye[6] a Lydie, k těm slavným lučištníkům, do Tubalu a Řecka, ke vzdáleným ostrovům, kde o mně ještě nikdy neslyšeli a moji slávu nikdy neviděli. Budou zvěstovat mou slávu mezi národy!20Na koních, vozech a povozech, na mezcích a velbloudech pak přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na moji svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin. Přivedou je tak, jako když synové Izraele přinášejí svůj dar do Hospodinova domu v čistých nádobách.21A i z nich některé přijmu za kněží a levity, praví Hospodin.22Jako to nové nebe a nová zem, které učiním,[7] zůstanou přede mnou, praví Hospodin, tak zůstane i vaše jméno a vaši potomci.23Od novoluní do novoluní, od soboty do soboty přicházet budou všichni lidé, aby se mi klaněli, praví Hospodin.24Vyjdou a spatří mrtvoly těch, kdo se proti mně vzbouřili. Jejich červ totiž nehyne a jejich oheň nehasne – všem lidem budou k výstraze!
Der Herr wird die Gottesfürchtigen erhöhen, die Gesetzlosen aber im Zorn richten
1So spricht der HERR: Der Himmel ist mein Thron und die Erde der Schemel für meine Füße! Was für ein Haus wollt ihr mir denn bauen? Oder wo ist der Ort, an dem ich ruhen soll? (1Kr 8,27; Jr 23,24; Mt 5,34; J 4,20; Sk 7,50; Sk 17,24)2Denn dies alles hat meine Hand gemacht, und so ist dies alles geworden, spricht der HERR. Ich will aber den ansehen, der demütig und zerbrochenen Geistes ist und der zittert vor meinem Wort. (2Pa 34,27; Ezd 9,4; Ž 34,19; Př 28,14; Iz 41,20; Iz 57,15; Iz 61,1; Mal 3,16; L 18,14)3Wer einen Ochsen schächtet, [ist wie einer,] der einen Menschen erschlägt; wer ein Schaf opfert, [ist wie einer,] der einem Hund das Genick bricht; wer Speisopfer darbringt, [ist wie einer,] der Schweineblut [opfert]; wer Weihrauch anzündet, [ist wie einer,] der einen Götzen verehrt — sie alle erwählen ihre eigenen Wege, und ihre Seele hat Wohlgefallen an ihren Gräueln. (Př 15,8; Iz 1,11; Iz 53,6; Jr 7,8)4Darum will auch ich erwählen, was sie quält, und über sie bringen, wovor ihnen graut; denn als ich rief, gab mir niemand Antwort; als ich redete, wollten sie nicht hören, sondern taten, was böse ist in meinen Augen, und erwählten, was mir nicht gefiel! (Př 10,24; Iz 65,12; Mt 23,37)5Hört das Wort des HERRN, ihr, die ihr erzittert vor seinem Wort: Es sagen eure Brüder, die euch hassen und euch verstoßen um meines Namens willen: »Der HERR möge sich doch verherrlichen, damit wir eure Freude sehen können!« Aber sie werden sich schämen müssen! (Ž 35,26; Iz 5,19; Iz 26,11; Iz 66,2; Ez 36,32; Mt 27,41; L 6,22; J 15,18)6Eine Stimme des Getümmels erschallt von der Stadt her, eine Stimme aus dem Tempel! Das ist die Stimme des HERRN, der seinen Feinden bezahlt, was sie verdienen. (Ž 29,3; Iz 26,21; Jl 4,16; L 19,27)
Das Heil Jerusalems
7Ehe sie Wehen empfand, hat sie geboren; bevor die Kindesnot sie ankam, wurde sie von einem Knaben entbunden! (Iz 54,1; Iz 66,8; Zj 12,1)8Wer hat je so etwas gehört? Wer hat etwas Derartiges gesehen? Wurde je ein Land an einem Tag zur Welt gebracht? Ist je ein Volk auf einmal geboren worden? Denn Zion hat Wehen bekommen und zugleich ihre Kinder geboren. (Iz 60,22; Iz 64,3; Sk 2,41; Sk 2,47)9Sollte ich bis zum Durchbruch bringen und doch nicht gebären lassen?, spricht der HERR. Sollte ich, der ich gebären lasse, [die Geburt] verhindern?, spricht dein Gott. (Iz 37,3; Fp 1,6)10Freut euch mit Jerusalem und frohlockt über sie, ihr alle, die ihr sie liebt; frohlockt, teilt nun auch ihre Freude mit ihr, ihr alle, die ihr euch um sie betrübt habt, (Ž 26,8; Ž 122,1; Ž 122,6; Ž 137,6; Iz 61,2; Iz 65,18; Ř 15,9)11indem ihr euch satt trinkt an ihrer tröstenden Brust, indem ihr euch in vollen Zügen labt an der Fülle ihrer Herrlichkeit! (Iz 60,18; Jl 4,18; Zj 21,24)12Denn so spricht der HERR: Siehe, ich will den Frieden zu ihr hinleiten wie einen Strom und die Herrlichkeit der Heidenvölker wie einen überfließenden Bach; und ihr sollt gestillt werden. Man wird euch auf den Armen tragen und auf den Knien liebkosen. (Ž 87,3; Iz 49,22; Iz 57,19; Iz 60,5; Iz 60,16)13Wie einen, den seine Mutter tröstet, so will ich euch trösten; ja, in Jerusalem sollt ihr getröstet werden! (Ž 71,21; Iz 51,12; Iz 61,2; Iz 65,18)14Und wenn ihr dies seht, dann wird euer Herz sich freuen, und eure Gebeine werden sprossen wie grünes Gras. So wird sich die Hand des HERRN zu erkennen geben an seinen Knechten, sein Zorn aber an seinen Feinden. (Př 3,8; Iz 59,18; Iz 65,13; Oz 14,6; J 16,22; Sk 11,23)
Gericht und Gnade im kommenden Friedensreich des Messias
15Denn siehe, der HERR wird im Feuer kommen und seine Streitwagen wie der Sturmwind, um seinen Zorn in Glut zu verwandeln und seine Drohungen in Feuerflammen. (Ž 50,3; Ž 97,3; Iz 30,27; Iz 30,30; Mt 22,7; 2Te 1,8)16Denn mit Feuer und mit seinem Schwert wird der HERR alles Fleisch richten; und die vom HERRN Erschlagenen werden eine große Menge sein. (Iz 34,5; Ez 38,21; Zj 19,17)17Die sich heiligen und reinigen für die [Götzen-]Gärten und einer anderen nachlaufen, inmitten derer, welche Schweinefleisch, Mäuse und andere Gräuel essen — alle zusammen sollen sie weggerafft werden!, spricht der HERR. (Ž 104,35; Iz 65,3; Mal 3,19)18Ich aber [kenne] ihre Werke und Pläne. Es kommt die Zeit, alle Nationen und Sprachen zusammenzubringen, und sie werden kommen und meine Herrlichkeit sehen. (Ž 94,11; Iz 11,10; Iz 40,5; Iz 59,7; Iz 60,2; Jr 16,17; Zj 3,1)19Und ich will ein Zeichen an ihnen tun und aus ihrer Mitte Gerettete entsenden zu den Heidenvölkern nach Tarsis, Pul und Lud, die den Bogen spannen, nach Tubal und Jawan, nach den fernen Inseln, die noch nichts von mir gehört haben und meine Herrlichkeit nicht gesehen haben; und sie werden meine Herrlichkeit unter den Heidenvölkern verkündigen. (Iz 7,14; Iz 19,20; Iz 49,6; Sf 2,11; Mal 1,11; Mt 28,19; Mk 16,15; L 2,12; Ř 10,18)20Und sie werden alle eure Brüder aus allen Heidenvölkern dem HERRN als Opfergabe herbeibringen auf Pferden und auf Wagen und in Sänften, auf Maultieren und Dromedaren, zu meinem heiligen Berg, nach Jerusalem, spricht der HERR, gleichwie die Kinder Israels das Speisopfer in einem reinen Gefäß zum Haus des HERRN bringen. (Nu 7,13; Iz 49,12; Iz 49,22; Iz 56,7; Iz 60,4; Ř 15,16)21Und ich werde auch von ihnen welche als Priester und Leviten nehmen, spricht der HERR. (Ex 19,6; Iz 61,6; 1P 2,5; 1P 2,9; Zj 1,6)22Denn gleichwie der neue Himmel und die neue Erde, die ich mache, vor meinem Angesicht bleiben werden, spricht der HERR, so soll auch euer Same und euer Name bestehen bleiben. (Iz 59,21; Iz 65,17; Jr 33,20; 2P 3,13; Zj 21,1)23Und es wird geschehen, dass an jedem Neumond und an jedem Sabbat alles Fleisch sich einfinden wird, um vor mir anzubeten, spricht der HERR. (Ž 22,28; Za 14,16)24Und man wird hinausgehen und die Leichname der Leute anschauen, die von mir abgefallen sind; denn ihr Wurm wird nicht sterben und ihr Feuer nicht erlöschen; und sie werden ein Abscheu sein für alles Fleisch. (Iz 49,26; Iz 66,16; Jr 9,21; Ez 21,4; Ez 38,23; Ez 39,21; Am 8,3; Na 3,3)