Izajáš 38 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Ezechiášova nemoc

1 V té době Ezechiáš na smrt onemocněl. Prorok Izaiáš, syn Amosův, jej navštívil a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Dej své věci do pořádku, protože umřeš; neuzdravíš se.“ 2 Ezechiáš se obrátil tváří ke zdi a modlil se k Hospodinu: 3 „Ach Hospodine, pamatuj prosím, že jsem před tebou žil oddaně a s upřímným srdcem a že jsem dělal, co je v tvých očích správné.“ A Ezechiáš plakal a plakal. 4 Tehdy Izaiáš dostal slovo Hospodinovo: 5 „Jdi a řekni Ezechiášovi: Toto praví Hospodin, Bůh tvého otce Davida: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Hle, přidám ti patnáct let života. 6 Kromě toho vysvobodím tebe i toto město z rukou asyrského krále a budu to město bránit. 7 Toto je znamení od Hospodina, že vykoná, co ti slíbil: 8 Hle, vrátím stín sestupující po Achazově schodišti o deset stupňů zpět.“ A slunce se na schodišti vrátilo o deset stupňů, po kterých předtím sestoupilo dolů. 9 Toto napsal judský král Ezechiáš poté, co se uzdravil ze své nemoci: 10 Říkal jsem si: Uprostřed života musím odejít, svá léta strávím v branách podsvětí! 11 Říkal jsem si: Hospodina už nespatřím na zemi mezi živými; neuvidím se s žádným člověkem, s nikým, kdo žije na světě. 12 Už je strženo mé obydlí, jako stan kočovníků stěhuje se pryč; jako tkadlec jsem svůj život zavinul, když odstřihls mě od stavu – než uplyne den s večerem, se mnou skoncuješ! 13 Do rána jsem křičel v bolestech, drtils mi kosti jako lev – než uplyne den s večerem, se mnou skoncuješ! 14 Kvílím jako drozd anebo rorejs, naříkám jako holubice, oči mi slábnou, jak vzhůru vyhlížím, stůj při mně, Pane, jsem sevřen úzkostí! 15 Co ale mohu říct? Co o mně řekl, učiní. Svá léta projdu krokem pomalým a s duší plnou hořkosti. 16 Člověk však přesto, Pane, může žít, pořád mi zůstal život a dýchání – ty jsi mě uzdravil a oživil! 17 Hle, ta má hořkost nejprudší se proměnila ve zdraví! Vytrhl jsi mě z jámy nicoty, všechny mé hříchy zahodil jsi pryč. 18 Není to hrob, kdo tě velebí, ani smrt tě chválit neumí; ti, kteří padli do jámy, nevzhlížejí k tvé věrnosti. 19 Živý, jen živý tě může velebit tak jako já v dnešním dni; otec své děti poučí o tvé věrnosti. 20 Hospodin je připraven k mé záchraně – zpívejme a hrajme na strunné nástroje po všechny dny, kdy žijeme, v Domě Hospodinově! 21 (Izaiáš tenkrát řekl: „Přineste hroudu fíků, přiložte ji na vřed, a bude uzdraven.“ 22 Ezechiáš se ptal: „Jaké dostanu znamení, že znovu vejdu do Hospodinova domu?“)^[1]

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Hiskias Krankheit und Genesung

1 In jenen Tagen wurde Hiskia todkrank. Da kam der Prophet Jesaja, der Sohn des Amoz, zu ihm und sprach zu ihm: So spricht der HERR: Bestelle dein Haus; denn du sollst sterben und nicht am Leben bleiben! (Dt 32,39; 2S 17,23; 2Kr 20,1; Kaz 9,10; Iz 1,1; Iz 37,21; Iz 39,3)

Dt 32,392S 17,232Kr 20,1Kaz 9,10Iz 1,1Iz 37,21Iz 39,3

2 Da wandte Hiskia sein Angesicht gegen die Wand und betete zum HERRN; (1Kr 8,30; Ž 50,15; Ž 91,15) 3 und er sprach: Ach, HERR, gedenke doch daran, dass ich in Wahrheit und mit ganzem Herzen vor dir gewandelt bin und getan habe, was gut ist in deinen Augen! Und Hiskia weinte sehr. (Jz 22,5; 1S 12,20; 1Kr 15,14; Ezd 10,1; Neh 1,4; Neh 13,22; Neh 13,31; Ž 101,2; Ž 119,80; Žd 6,10)

Jz 22,51S 12,201Kr 15,14Ezd 10,1Neh 1,4Neh 13,22Neh 13,31Ž 101,2Ž 119,80Žd 6,10

4 Da erging das Wort des HERRN folgendermaßen an Jesaja: (2Kr 20,5; Iz 1,1; Iz 2,1) 5 Geh hin und sage zu Hiskia: So spricht der HERR, der Gott deines Vaters David: Ich habe dein Gebet erhört und deine Tränen angesehen. Siehe, ich will zu deinen Lebenstagen noch 15 Jahre hinzufügen; (Jb 14,5; Ž 34,5; Ž 116,15; Mk 9,24; L 1,13; L 7,38; Sk 27,24; 1J 5,14; Zj 7,17)

Jb 14,5Ž 34,5Ž 116,15Mk 9,24L 1,13L 7,38Sk 27,241J 5,14Zj 7,17

6 und ich will dich und diese Stadt aus der Hand des Königs von Assyrien erretten; und ich will diese Stadt beschirmen. (2Pa 32,22; Iz 37,35) 7 Und das sei dir das Zeichen von dem HERRN, dass der HERR das Wort erfüllen wird, das er gesprochen hat: (2Pa 32,24; Iz 7,11; Iz 37,30; Iz 38,22)

2Pa 32,24Iz 7,11Iz 37,30Iz 38,22

8 Siehe, ich lasse den Schatten an der Sonnenuhr des Ahas um zehn Stufen zurückkehren, [nämlich um so viel], wie die Sonne ihn bereits an der Sonnenuhr hatte abwärtsgehen lassen! So ging die Sonne an der Sonnenuhr um zehn Stufen zurück, die sie abwärtsgegangen war. (Jz 10,12; 2Kr 20,9) 9 Eine Aufzeichnung Hiskias, des Königs von Juda, als er krank gewesen und von seiner Krankheit wieder genesen war: (Dt 32,1; Ž 18,1) 10 Ich sprach: In meinen besten Jahren muss ich zu den Toren des Totenreichs eingehen! Ich bin des Rests meiner Jahre beraubt. (Jb 7,7; Jb 17,11) 11 Ich sprach: Ich werde den HERRN nicht mehr sehen, den HERRN im Land der Lebendigen; bei den Abgeschiedenen werde ich keinen Menschen mehr erblicken. (Ž 27,13; Ž 31,23; Kaz 9,5) 12 Meine Wohnung wird abgebrochen und wie ein Hirtenzelt von mir weggeführt. Ich habe mein Leben ausgewoben wie ein Weber; er wird mich vom Kettgarn abschneiden. Ehe der Tag zur Nacht wird, machst du ein Ende mit mir! (Jb 7,6; Jb 9,25; Jb 14,1; Ž 90,3)

Jb 7,6Jb 9,25Jb 14,1Ž 90,3

13 Ich lag da bis zum Morgen [und dachte]: Einem Löwen gleich, so wird er mir alle meine Gebeine zermalmen. Ehe der Tag zur Nacht wird, machst du ein Ende mit mir! (Jb 6,11; Jb 10,16; Jb 16,12; Ž 32,3; Ž 39,5; Ž 39,10; Ž 40,4; Ž 51,10; Iz 38,12; Oz 5,14)

Jb 6,11Jb 10,16Jb 16,12Ž 32,3Ž 39,5Ž 39,10Ž 40,4Ž 51,10Iz 38,12Oz 5,14

14 Ich zwitscherte wie eine Schwalbe, wie eine Drossel, und gurrte wie eine Taube. Meine Augen blickten schmachtend zur Höhe: Ach, Herr, ich bin bedrängt; tritt als Bürge für mich ein! (Ž 121,1; Ž 123,1; Iz 59,11; Ez 7,16; Na 2,8)

Ž 121,1Ž 123,1Iz 59,11Ez 7,16Na 2,8

15 Was [anderes] sollte ich sagen? Er aber redete zu mir und führte es auch aus! Ich will nun mein Leben lang vorsichtig wandeln wegen dieser Bekümmernis meiner Seele. (Neh 8,10; Ž 101,2; Ž 116,1; Ž 119,67; Př 1,4; Ef 5,14)

Neh 8,10Ž 101,2Ž 116,1Ž 119,67Př 1,4Ef 5,14

16 O Herr, dadurch lebt man, und in all diesem besteht das Leben meines Geistes! So wirst du mich gesund machen und aufleben lassen. (Ž 30,3; Ž 36,8; Ž 71,20; Oz 6,2)

Ž 30,3Ž 36,8Ž 71,20Oz 6,2

17 Siehe, zum Frieden diente mir bitteres Leid; du hast ja meine Seele liebevoll umfangen und sie aus der Grube des Verderbens herausgezogen; denn du hast alle meine Sünden hinter deinen Rücken geworfen! (Ž 103,3; Ž 119,75; Žd 12,11; 1P 4,19)

Ž 103,3Ž 119,75Žd 12,111P 4,19

18 Denn das Totenreich kann dich nicht loben, noch der Tod dich preisen; und die in die Grube fahren, können nicht auf deine Treue hoffen; (Ž 6,6; Ž 30,10; Ž 88,11; Ž 115,17; Kaz 9,10)

Ž 6,6Ž 30,10Ž 88,11Ž 115,17Kaz 9,10

19 sondern der Lebendige, ja, der Lebendige lobt dich, wie ich es heute tue. Der Vater erzählt den Kindern von deiner Treue. (Dt 4,9; Dt 6,6; Ž 78,3; Ž 119,175; Ž 146,2)

Dt 4,9Dt 6,6Ž 78,3Ž 119,175Ž 146,2

20 HERR! Dafür, dass du mich gerettet hast, wollen wir alle Tage unseres Lebens unser Saitenspiel erklingen lassen im Haus des HERRN! (Ž 145,1; Ž 150,4; Iz 12,2; Abk 3,19)

Ž 145,1Ž 150,4Iz 12,2Abk 3,19

21 Denn Jesaja hatte gesagt: Man bringe eine Feigenmasse und streiche sie ihm als Salbe auf das Geschwür, so wird er gesund werden! (2Kr 20,7) 22 Da hatte Hiskia gefragt: Welches ist das Zeichen, dass ich in das Haus des HERRN hinaufgehen werde? (2Kr 20,8; Ž 118,18; Ž 122,1)