1Toto jsou jména Izraelitů, kteří s Jákobem přišli do Egypta, každý se svou rodinou:2Ruben, Šimeon, Levi a Juda,3Isachar, Zabulon a Benjamín,4Dan a Neftalí, Gád a Ašer.5Celkem vyšlo z Jákobových beder sedmdesát osob. Josef už byl v Egyptě.6Josef pak zemřel a také všichni jeho bratři a celé to pokolení.7Synové Izraele však byli plodní a nesmírně se rozrůstali, množili a rozmáhali, takže se jimi naplnila země.8Později ale v Egyptě nastoupil nový král, který nezažil Josefa.9Ten řekl svému lidu: „Izraelský lid je pro nás příliš veliký a mocný!10Pojďme si rozmyslet, co s nimi, aby se nerozmnožili ještě více! Kdyby vypukla válka, mohli by se přidat k našim nepřátelům a odejít ze země!“11Ustanovili tedy nad nimi dozorce, aby je utiskovali robotou, a izraelský lid pro faraona vystavěl zásobovací města Pitom a Rameses.12Čím více jej však utiskovali, tím více rostl a tím více se rozmáhal. Egypťany jímala z Izraelitů hrůza,13a tak je začali nemilosrdně zotročovat.14Ztrpčovali jim život těžkou dřinou s hliněnými cihlami i všemožnou dřinou na poli. Do vší té dřiny je nemilosrdně nutili.15Egyptský král tehdy řekl hebrejským porodním bábám (z nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua):16„Až budete Hebrejkám pomáhat při porodu, dávejte pozor, jakého jsou pohlaví: když to bude syn, zabijte ho, když to bude dcera, nechte ji žít.“17Ty porodní báby se ale bály Boha, a tak nejednaly, jak jim řekl egyptský král, a nechávaly chlapce naživu.18Egyptský král si ty porodní báby dal předvolat. „Co to provádíte?“ láteřil. „Necháváte chlapce naživu!“19Porodní báby faraonovi odpověděly: „Hebrejky nejsou jako egyptské ženy – kypí životem! Než k nim porodní bába dorazí, už mají po porodu.“20Bůh pak ty porodní báby odměnil a lid se množil a velmi se rozmáhal.21A že se ty porodní báby bály Boha, dal jim rodiny.22Farao nakonec přikázal všemu svému lidu: „Každého syna, který se Hebrejům narodí, hoďte do Nilu; každou dceru můžete nechat žít!“
1Und dies sind die Namen der Söhne Israels, die nach Ägypten gekommen waren; sie kamen mit Jakob, jeder mit seinem Haus[1]: (Gn 49,3; Ex 6,14; Zj 7,4)2Ruben, Simeon, Levi und Juda; (Gn 35,23)3Issaschar, Sebulon und Benjamin; (Gn 35,23)4Dan und Naphtali, Gad und Asser. (Gn 35,26)5Und die ganze Nachkommenschaft Jakobs betrug damals 70 Seelen. Joseph aber war schon [vorher] in Ägypten. (Dt 10,22; Sk 7,14)6Und Joseph starb und alle seine Brüder und jene ganze Generation. (Gn 50,26; Kaz 1,4; 1P 1,24)7Aber die Kinder Israels waren fruchtbar, regten und mehrten sich und wurden so zahlreich, dass das Land von ihnen voll wurde. (Gn 46,3; Dt 26,5; Neh 9,23; Ž 105,24)8Da kam ein neuer König auf über Ägypten, der nichts von Joseph wusste. (Sd 2,10; Da 2,21)9Der sprach zu seinem Volk: Siehe, das Volk der Kinder Israels ist zahlreicher und stärker als wir. (Nu 22,4; Ž 105,25; Kaz 4,4; Jk 3,14)10Wohlan, lasst uns kluge Maßnahmen gegen sie ergreifen, dass sie nicht zu viele werden; sie könnten sonst, wenn sich ein Krieg erhebt, womöglich zu unseren Feinden übergehen und gegen uns kämpfen und aus dem Land ziehen! (Nu 22,6; Ž 83,4; Př 16,25; Př 19,21; Př 21,30)11Darum setzte man Sklaventreiber über sie, um sie durch Lasten[2] zu bedrücken; und sie bauten dem Pharao die Vorratsstädte Pitom und Ramses. (Gn 15,13; Gn 47,11; Ex 3,7; Ex 5,9; Dt 26,6)12Je mehr sie aber [das Volk] bedrückten, desto zahlreicher wurde es, und desto mehr breitete es sich aus, sodass ihnen vor den Kindern Israels graute. (Nu 22,3; Ž 105,24; Ez 32,10)13Darum zwangen die Ägypter die Kinder Israels mit Gewalt zum Dienst, (Lv 25,43; Lv 25,46; Lv 25,53)14und sie machten ihnen das Leben bitter mit harter Zwangsarbeit an Lehm und Ziegeln und mit allerlei Feldarbeit, lauter Arbeiten, zu denen man sie mit Gewalt zwang. (Ex 2,23; Ex 6,9; Dt 15,15; Dt 16,12)15Und der König von Ägypten redete mit den hebräischen Hebammen, von denen die eine Schiphra, die andere Pua hieß, (Gn 35,17; Ex 1,17)16und er sprach: Wenn ihr die Hebräerinnen entbindet, so seht auf der Stelle nach; wenn es ein Sohn ist, so tötet ihn, ist es aber eine Tochter, so lasst sie leben! (Ex 1,22; Mt 2,16; Sk 7,19; Zj 12,4)17Aber die Hebammen fürchteten Gott und taten nicht, was ihnen der König von Ägypten befohlen hatte, sondern sie ließen die Knaben leben. (Neh 5,15; Př 8,13; Př 16,6; Da 6,11; Sk 5,29)18Da ließ der König von Ägypten die Hebammen rufen und fragte sie: Warum tut ihr das, dass ihr die Knaben leben lasst? (Kaz 8,4)19Da antworteten die Hebammen dem Pharao: Nun, die hebräischen Frauen sind nicht wie die ägyptischen; sie sind lebhafter; ehe die Hebamme zu ihnen kommt, haben sie geboren! (Jz 2,4; 2S 17,19)20Und Gott segnete die Hebammen; das Volk aber vermehrte sich und nahm gewaltig zu. (Ex 1,21; Ž 41,2; Ž 111,5; Kaz 8,12; Žd 6,10)21Und es geschah, weil die Hebammen Gott fürchteten, baute er ihnen Häuser.[3] (1S 25,28; 2S 7,11; 2S 7,27; Ž 112,1; Ž 128,1; Př 11,18)22Da gebot der Pharao seinem ganzen Volk und sprach: Werft alle Söhne, die [ihnen] geboren werden, in den Nil; aber alle Töchter lasst leben! (Iz 49,15; Pl 4,2; Mal 3,6)