2. Samuelova 5 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

David králem celého Izraele

1 Všechny izraelské kmeny přišly za Davidem do Hebronu se slovy: „Hle, jsme tvá krev a tělo! 2 Už za časů našeho krále Saula jsi vodíval Izrael do boje a znovu jej přiváděl. Tobě Hospodin řekl: ‚Ty budeš pastýřem mého lidu Izraele, ty budeš Izraeli vůdcem.‘“ 3 Když tehdy za králem do Hebronu přišli všichni stařešinové Izraele, král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem a oni Davida pomazali za krále nad Izraelem. 4 Davidovi bylo třicet let, když se stal králem, a kraloval čtyřicet let. 5 Sedm let a šest měsíců kraloval v Hebronu nad Judou a dalších třiatřicet let kraloval v Jeruzalémě nad celým Izraelem i Judou. 6 Král pak se svými muži vytáhl na Jeruzalém, totiž na Jebusejce, kteří v tom kraji bydleli. Ti Davidovi řekli: „Sem se nedostaneš – i slepci a mrzáci tě odrazí!“ Prohlašovali, že se tam David nedostane. 7 David ale pevnost Sion dobyl. Teď je to Město Davidovo. 8 David toho dne prohlásil: „Kdo chce zaútočit na Jebusejce, ten ať na ty mrzáky a slepce udeří vodním tunelem!“ Velice totiž Davida popudili. Proto se začalo říkat: „Slepec ani mrzák nesmí do paláce.“ 9 David se pak v té pevnosti usadil, a tak dostala jméno Město Davidovo. Vystavěl město okolo ní od terasy Milo až k paláci. 10 Tak se David stále více vzmáhal a Hospodin, Bůh zástupů, byl s ním. 11 Chíram, král Týru, pak vyslal k Davidovi posly s cedrovým dřevem a také tesaře a kameníky, aby Davidovi postavili palác. 12 Tehdy David poznal, že jej Hospodin potvrdil za krále nad Izraelem a že vyzdvihl jeho království ve prospěch jeho lidu, Izraele. 13 Když David přišel z Hebronu, vzal si v Jeruzalémě další konkubíny a manželky, a tak se Davidovi narodili další synové a dcery. 14 Toto jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šamua, Šobab, Nátan, Šalomoun, 15 Jibchar, Elišua, Nefeg, Jafia, 16 Elišama, Eliada a Elifelet. 17 Jakmile Filištíni uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem, všichni se ho vypravili hledat. David se o tom doslechl a uchýlil se do pevnosti. 18 Když Filištíni přitáhli a rozložili se v údolí Refaim, 19 David se ptal Hospodina: „Mám na Filištíny zaútočit? Vydáš mi je do rukou?“ „Zaútoč!“ odpověděl mu Hospodin. „Filištíny ti jistě vydám do rukou.“ 20 David tedy přitáhl do Baal-peracimu a porazil je tam. Tehdy řekl: „Jako proráží vodní proud, tak přede mnou Hospodin prolomil řady mých nepřátel.“ To místo pak nazval Baal-peracim, Pán průlomů. 21 Filištíni tam nechali své modly a David je se svými muži odnesl. 22 Filištíni později znovu vytáhli a rozložili se v údolí Refaim. 23 David se ptal Hospodina, a ten mu řekl: „Neútoč. Obejdi je zezadu a napadni je od moruší. 24 Až v korunách moruší uslyšíš šelest šlépějí, vyrazíš, neboť tehdy před tebou vytáhl Hospodin, aby porazil vojsko Filištínů.“ 25 David udělal, co mu Hospodin přikázal, a porážel Filištíny od Gibeonu^[1] až po Gezer.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

David wird König von ganz Israel und zieht nach Jerusalem

1 Und alle Stämme Israels kamen zu David nach Hebron und sprachen: Siehe, wir sind dein Gebein und dein Fleisch! (Dt 17,15; Sd 9,2; 2S 19,13; 1Pa 11,1; 1Pa 12,23; Ž 18,44; Př 16,7)

Dt 17,15Sd 9,22S 19,131Pa 11,11Pa 12,23Ž 18,44Př 16,7

2 Schon früher, als Saul noch König über uns war, warst du es, der Israel aus- und einführte. Und der HERR hat zu dir gesagt: Du sollst mein Volk Israel weiden, und du sollst Fürst sein über Israel! (1S 13,14; 1S 18,16; 2S 7,8; Ž 78,71; Iz 55,4)

1S 13,141S 18,162S 7,8Ž 78,71Iz 55,4

3 Und alle Ältesten Israels kamen zu dem König nach Hebron. Und der König David machte mit ihnen einen Bund in Hebron vor dem HERRN. Und sie salbten David zum König über Israel. (1S 16,3; 1S 16,13; 1S 23,18; 2S 2,4; 2Kr 11,17; Ž 2,6)

1S 16,31S 16,131S 23,182S 2,42Kr 11,17Ž 2,6

4 David war 30 Jahre alt, als er König wurde, und er regierte 40 Jahre lang. (1Pa 29,27; L 3,23) 5 In Hebron regierte er über Juda sieben Jahre und sechs Monate; aber in Jerusalem regierte er über ganz Israel und Juda 33 Jahre. (2S 2,11; 1Kr 2,11; 1Pa 3,4) 6 Und der König zog mit seinen Männern nach Jerusalem gegen die Jebusiter, die im Land wohnten. Die aber sprachen zu David und sagten: Du wirst hier nicht hereinkommen, sondern die Blinden und die Lahmen werden dich vertreiben! Denn sie dachten: David kann nicht hier hereinkommen! (Jz 15,63; Sd 1,21; Mt 12,22) 7 Aber David nahm die Burg Zion ein; das ist die Stadt Davids. (2S 6,10; 1Kr 2,10; 1Kr 8,1; 1Kr 11,43)

2S 6,101Kr 2,101Kr 8,11Kr 11,43

8 Und David sprach an jenem Tag: Wer die Jebusiter schlägt und die Wasserleitung erreicht und die Lahmen und Blinden, denen die Seele Davids feind ist, [dem wird eine Belohnung zuteil].^[1] Daher sagt man: »Es darf kein Blinder oder Lahmer ins Haus kommen!« (Lv 21,18; 1Pa 11,6; Mt 21,14) 9 Und David wohnte in der Burg und nannte sie »Stadt Davids«. Und David baute ringsum vom Millo an einwärts. (2S 5,7; 1Kr 9,15; 2Pa 32,5) 10 Und David wurde immer mächtiger, und der HERR, der Gott der Heerscharen, war mit ihm. (Gn 39,2; Gn 39,21; Gn 39,23; 1S 18,14; 1S 18,28; 2Kr 18,7; Jb 17,9; Př 4,18)

Gn 39,2Gn 39,21Gn 39,231S 18,141S 18,282Kr 18,7Jb 17,9Př 4,18

11 Und Hiram, der König von Tyrus, sandte Boten zu David und Zedernstämme und Zimmerleute und Maurer, und sie bauten David ein Haus. (1Kr 5,1; 1Pa 14,1) 12 Und David erkannte, dass der HERR ihn zum König über Israel bestätigt und sein Königreich zu Ansehen gebracht hatte um seines Volkes Israel willen. (2S 7,16; 1Kr 10,9; 1Pa 14,2; Est 4,14)

2S 7,161Kr 10,91Pa 14,2Est 4,14

13 Und David nahm sich noch mehr Nebenfrauen und Frauen aus Jerusalem, nachdem er von Hebron gekommen war, und es wurden ihm noch mehr Söhne und Töchter geboren. (Dt 17,17) 14 Und dies sind die Namen derer, die ihm in Jerusalem geboren wurden: Schammua, Schobab, Nathan und Salomo; (2S 12,24; 1Pa 3,5; 1Pa 14,4; Mt 1,6; L 3,31)

2S 12,241Pa 3,51Pa 14,4Mt 1,6L 3,31

15 Jibschar, Elischua, Nepheg und Japhija; (1Pa 3,6; 1Pa 14,6) 16 Elischama, Eljada und Eliphelet. (1Pa 3,7; 1Pa 14,7)

Doppelter Sieg Davids über die Philister

17 Als aber die Philister hörten, dass man David zum König über Israel gesalbt hatte, da zogen sie alle herauf, um David herauszufordern. Als David dies erfuhr, zog er zur Bergfeste hinab. (1S 22,1; 2S 23,14; Ž 91,2) 18 Die Philister aber waren gekommen und breiteten sich aus im Tal der Rephaiter. (Jz 15,8; 1Pa 11,15) 19 Und David befragte den HERRN und sprach: Soll ich gegen die Philister hinaufziehen? Und willst du sie in meine Hand geben? Und der HERR sprach zu David: Ziehe hinauf, denn ich werde die Philister gewiss in deine Hand geben! (1S 28,6; 1S 30,8; 2S 2,1; Př 3,6; Ř 12,2; Ef 5,17)

1S 28,61S 30,82S 2,1Př 3,6Ř 12,2Ef 5,17

20 Und David kam nach Baal-Perazim; und David schlug sie dort und sprach: Der HERR hat meine Feinde vor mir zerrissen, wie das Wasser [einen Damm] zerreißt! Daher nannte man jenen Ort Baal-Perazim. (Dt 7,5; Dt 7,25; 1Pa 14,12; Ž 58,8; Iz 28,21)

Dt 7,5Dt 7,251Pa 14,12Ž 58,8Iz 28,21

21 Und sie ließen ihre Götzen dort; David aber und seine Männer nahmen sie weg. (Dt 7,5; Dt 7,25; 1Pa 14,12; Jr 43,12)

Dt 7,5Dt 7,251Pa 14,12Jr 43,12

22 Aber die Philister zogen nochmals herauf und breiteten sich aus im Tal der Rephaiter. (1Kr 20,22; 1Pa 14,13) 23 Und David befragte den HERRN. Da sprach er: Ziehe nicht hinauf, sondern umgehe sie und falle ihnen in den Rücken, dass du von den Balsambäumen her an sie herankommst. (Jz 8,2; Jz 8,7; 2S 5,19) 24 Und wenn du in den Wipfeln der Balsambäume das Geräusch eines Einherschreitens hören wirst, dann beeile dich; denn dann ist der HERR vor dir hergezogen, um das Heer der Philister zu schlagen! (Sd 4,14; 2Kr 7,6; 1Pa 14,14) 25 Und David machte es so, wie es der HERR ihm geboten hatte, und er schlug die Philister von Geba an bis man nach Geser kommt. (Jz 10,32; Jz 18,24; Ž 32,8)