1Saul byl už mrtev, když se David po porážce Amalekovců vrátil do Ciklagu, kde strávil dva dny.2Třetího dne dorazil nějaký muž ze Saulova tábora. Měl roztržený oděv a na hlavě hlínu. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.3„Odkud jdeš?“ zeptal se David. „Unikl jsem z izraelského tábora,“ zněla odpověď.4„Pověz mi, co se stalo?“ ptal se David. „Muži utekli z boje. Mnoho jich padlo a zemřelo. Také Saul a jeho syn Jonatan zemřeli,“ odpověděl muž.5„Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ zeptal se David mladíka, který mu to oznamoval.6Mladík odpověděl: „Náhodou jsem byl v pohoří Gilboa, když vtom jsem uviděl Saula, jak se opírá o kopí. Vozy a jezdci už ho doháněli,7a tak se rozhlédl, a když mě uviděl, zavolal na mě. ‚Ano, pane?‘ odpověděl jsem8a on se mě zeptal: ‚Kdo jsi?‘ Odpověděl jsem: ‚Amalekovec‘9a on mi řekl: ‚Pojď sem a dobij mě. Smrt mě má ve spárech, ale život mě ještě neopouští.‘10A tak jsem šel k němu a zabil ho. Bylo mi jasné, že své zranění nepřežije. Vzal jsem mu z hlavy korunu a z paže náramek a přinesl jsem ti to sem, můj pane.“11David vzal své roucho a roztrhl je, stejně jako všichni, kdo byli s ním.12Truchlili, naříkali a postili se až do večera kvůli Saulovi a jeho synu Jonatanovi, kvůli Hospodinovu vojsku a kvůli domu Izraele, že padli mečem.13Potom se David mladíka, který mu přinesl tu zprávu, zeptal: „Odkud že jsi?“ „Jsem syn jednoho amalekovského přistěhovalce,“ odpověděl.14„A to ses nebál vztáhnout ruku a zabít Hospodinova pomazaného?!“ řekl mu na to David.15Tehdy zavolal na jednoho z mládenců: „Pojď sem, zabij ho!“ A tak ho udeřil, až zemřel.16Ještě předtím mu David řekl: „Tvá krev na tvou hlavu! Vlastními ústy jsi na sebe řekl: To já jsem zabil Hospodinova pomazaného.“
Jak padli hrdinové
17David pak nad Saulem a jeho synem Jonatanem zpíval tento žalozpěv18a přikázal, aby se synové Judy učili tuto Píseň luku. Takto je zapsána v Knize Upřímného:19Ach, Izraeli, tvá ozdoba zabita leží na tvých výšinách! Jak padli hrdinové!20Ať se to v Gatu nikdo nedozví, ať to neohlašují v aškelonských ulicích, ať se neradují filištínské dcery, ať nejásají dcery neobřezaných!21Svahy Gilboa, ano, vy – deště a rosy buďte zbaveny! Ať už se nenajde pole úrodné tam, kde štít hrdinů byl pohaněn, štít Saulův, již nepomazán olejem!22Bez krve raněných, bez tuku udatných luk Jonatanův se nevracel, ani meč Saulův, než býval nasycen.23Saule a Jonatane, v životě druhové milí, ve smrti nejste rozloučeni, rychlejší než orli, silnější než lvi!24Dcery izraelské, oplakávejte Saula – šatil vás vzácným šarlatem a krášlil šperky ze zlata.25Jak padli hrdinové vprostřed boje! Na tvých výšinách proboden Jonatan!26Teskním po tobě, Jonatane, bratře – jak jsem tě miloval! Tvá láska ke mně byla úžasná, vzácnější nežli láska žen.27Jak padli hrdinové, jak zmařena zbroj válečná!
1Und es geschah nach dem Tod Sauls, als David von der Schlacht gegen die Amalekiter zurückgekommen und zwei Tage lang in Ziklag geblieben war; (1S 30,16; 1S 30,26)2und es geschah am dritten Tag, siehe, da kam einer aus dem Heer Sauls, mit zerrissenen Kleidern und Erde auf dem Haupt. Und als er zu David kam, warf er sich zur Erde und verbeugte sich. (1S 4,12; 1S 4,16; 1S 31,7)3David aber sprach zu ihm: Wo kommst du her? Er sprach zu ihm: Ich bin aus dem Heer Israels entflohen! (Gn 16,8; 2Kr 5,25; Jb 1,15)4Und David sprach zu ihm: Wie steht die Sache? Berichte mir doch! Er sprach: Das Volk ist aus der Schlacht geflohen, auch sind viele von dem Volk gefallen und umgekommen; auch Saul und sein Sohn Jonathan sind tot! (1S 4,16; 1S 31,1; 1Pa 10,1)5David aber sprach zu dem jungen Mann, der ihm berichtete: Woher weißt du, dass Saul und sein Sohn Jonathan tot sind? (Př 25,2)6Und der junge Mann, der ihm dies sagte, sprach: Ich kam zufällig auf das Bergland von Gilboa, und siehe, Saul lehnte sich auf seinen Speer, und siehe, Streitwagen und Reiter jagten hinter ihm her. (1S 28,4; 1S 31,1; 2S 1,21)7Und er wandte sich um und sah mich und rief mich. Und ich sprach: Hier bin ich! (1S 22,12; 2S 9,6; Iz 65,1)8Und er sprach zu mir: Wer bist du? Ich antwortete ihm: Ich bin ein Amalekiter! (Gn 14,7; Ex 17,8; 1S 15,3; 1S 27,8)9Da sprach er zu mir: Tritt doch her zu mir und töte mich; denn Verwirrung hat mich ergriffen, während ich noch bei vollem Bewusstsein bin! (Sd 9,54)10Da trat ich auf ihn zu und tötete ihn; denn ich wusste wohl, dass er seinen Fall nicht überleben würde. Und ich nahm die Krone von seinem Haupt und die Spange von seinem Arm; und ich habe sie hergebracht zu dir, meinem Herrn! (Sd 1,7; 1S 22,18; 1S 31,4; 2S 12,30; Pl 5,16)11Da fasste David seine Kleider und zerriss sie, und ebenso alle Männer, die bei ihm waren; (2S 3,31; 2S 13,31; Ž 35,13; Př 24,17; Mt 5,44; 2K 11,29)12und sie stimmten die Totenklage an und weinten und fasteten bis zum Abend um Saul und um seinen Sohn Jonathan und um das Volk des HERRN und um das Haus Israel, weil sie durch das Schwert gefallen waren. (Gn 50,11; Ez 24,17; L 6,21; Ř 12,15)13Und David sprach zu dem jungen Mann, der ihm dies berichtet hatte: Wo bist du her? Er sprach: Ich bin der Sohn eines Fremdlings, eines Amalekiters. (2S 1,8)14Und David sprach zu ihm: Wie? Du hast dich nicht gefürchtet, deine Hand an den Gesalbten des HERRN zu legen, um ihn zu verderben? (1S 24,7; 1S 26,9; Ž 105,15)15Und David rief einen seiner jungen Männer und sprach: Tritt herzu und erschlage ihn! Und er schlug ihn, dass er starb. (1S 15,9; 2S 4,9)16Da sprach David zu ihm: Dein Blut sei auf deinem Haupt! Denn dein Mund hat gegen dich selbst gezeugt und gesprochen: Ich habe den Gesalbten des HERRN getötet! (Lv 20,9; 1Kr 2,32; 1Kr 2,37; Př 18,7; Mt 27,24; L 19,22)
Davids Klage um Saul und Jonathan
17Und David stimmte dieses Klagelied an über Saul und seinen Sohn Jonathan, (2S 3,33; 2Pa 35,25)18und er befahl, dass man die Kinder Judas [das Lied von] dem Bogen lehren solle. Siehe, es steht geschrieben im Buch des Rechtschaffenen: (Jz 10,13; 2S 1,22; Iz 31,3)19»Deine Zierde, Israel, liegt auf deinen Höhen erschlagen. Wie sind die Helden gefallen! (2S 1,25; 2S 1,27; Ž 76,6; Ez 32,20)20Berichtet es nicht in Gat, verkündet es nicht auf den Straßen Askalons, Dass sich nicht freuen die Töchter der Philister, Dass nicht frohlocken die Töchter der Unbeschnittenen! (1S 6,17; 1S 31,9; Mi 1,10)21Ihr Berge von Gilboa, es soll weder Tau noch Regen auf euch fallen, noch mögen Felder da sein, von denen Hebopfer kommen; denn dort ist der Schild der Helden schmählich hingeworfen worden, der Schild Sauls, als wäre er nicht mit Öl gesalbt! (1S 31,1; 1S 31,8; Jb 3,3; Iz 21,5; Jr 20,14)22Vom Blut der Erschlagenen, vom Fett der Helden ist Jonathans Bogen nie zurückgewichen, und das Schwert Sauls ist nie leer wiedergekommen. (1S 14,47; 1S 18,4; 1S 20,35)23Saul und Jonathan, geliebt und lieblich im Leben, sind auch im Tod nicht geschieden; sie waren schneller als Adler, stärker als Löwen! (Dt 28,49; Sd 14,18; Př 30,30; Jr 4,13; Pl 4,19)24Ihr Töchter Israels, weint über Saul, der euch köstlich in Karmesin kleidete, der eure Kleider mit goldenem Schmuck verzierte! (Sd 5,30; Sd 11,38; 1P 3,3)25Wie sind doch die Helden gefallen mitten im Kampf! Jonathan liegt erschlagen auf deinen Höhen! (2S 1,19; 2S 1,27)26Es ist mir leid um dich, mein Bruder Jonathan; du bist mir sehr lieb gewesen! Wunderbar war mir deine Liebe, mehr als Frauenliebe! (1S 18,1; 1S 18,3; 1S 20,17; 1S 20,41)27Wie sind die Helden gefallen und verloren die Waffen des Krieges!« (2S 1,19; 2Kr 2,12; Ž 46,10; Ez 39,9)