1Šalomoun vládl nade všemi královstvími od řeky Eufrat po filištínskou zem až k hranici s Egyptem. Ti všichni Šalomounovi přinášeli dary a sloužili mu po celý jeho život.2Denní dávka potravin pro Šalomounův dvůr představovala: 30 korů jemné mouky, 60 korů hrubé mouky,[1]310 kusů krmného dobytka, 20 kusů dobytka z pastvin, 100 kusů bravu a mimo to jelení, gazelí a srnčí maso a tu nejlepší drůbež.4Panoval totiž nad celým územím a nad všemi králi na západ od Eufratu od Tifsachu po Gazu a se všemi okolními zeměmi žil v míru.5Po celý Šalomounův život žil Juda a Izrael od Danu až po Beer-šebu v bezpečí, každý ve stínu své révy a svého fíkoví.6Šalomoun měl také 4000[2] stájí pro koně ke svým vozům a 12 000 jezdců.7Správcové se střídali po měsíci v zásobování krále Šalomouna i všech, kdo byli pozváni k jeho stolu, a starali se o to, aby nic nechybělo.8Každý ve svém pořadí také dodávali ječmen a slámu pro tažné a jezdecké koně, kdekoli byli rozmístěni.9Bůh obdařil Šalomouna nesmírnou moudrostí a důvtipem a dal mu tolik rozumu, jako je písku na břehu moře.10Šalomounova moudrost převyšovala moudrost všech východních národů i veškerou moudrost Egypta.11Moudrostí předčil všechny lidi, dokonce i Etana Ezrachejského a Macholovy syny Hemana, Kalkola a Dardu. Jeho jméno proslulo po všech okolních národech.12Složil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět.13Hovořil o rostlinách od cedru v libanonském pohoří po yzop u zdi nádvoří. Hovořil o zvěři a ptácích, o rybách a také o broucích.14Králové všech zemí slyšeli o jeho moudrosti, a tak přicházeli vyslanci ze všech národů, aby si poslechli Šalomounovu moudrost.
Přípravy na stavbu chrámu
15Také týrský král Chíram poslal své služebníky k Šalomounovi, jakmile uslyšel, že byl pomazán za krále po svém otci. Chíram byl totiž vždy Davidovým přítelem.16Šalomoun pak Chíramovi poslal zprávu:17„Jak sám víš, můj otec David nemohl postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha. Musel bojovat s nepřáteli na všech stranách, dokud mu je Hospodin nepoložil pod nohy.18Mně ale Hospodin, můj Bůh, dal odpočinutí ze všech stran. Nezbyl žádný protivník, žádná hrozba.19Proto mám teď v úmyslu postavit chrám jménu Hospodina, svého Boha, jak to Hospodin pověděl mému otci Davidovi: ‚Tvůj syn, jehož dosadím na tvůj trůn po tobě, ten postaví chrám mému jménu.‘[3]20Prosím, nech tedy pro mě v Libanonu kácet cedry. Moji služebníci budou pomáhat tvým a mzdu tvých služebníků ti uhradím, jak si řekneš. Jak sám víš, nikdo u nás neumí kácet stromy tak jako Sidonci.“21Když Chíram uslyšel Šalomounova slova, byl velmi potěšen a prohlásil: „Ať je dnes požehnán Hospodin, který dal Davidovi moudrého syna, aby vládl tomuto velikému lidu.“22Potom poslal Šalomounovi tuto odpověď: „Tvou zprávu jsem dostal. Postarám se o všechno cedrové i cypřišové dříví podle tvého přání.23Mí služebníci je z Libanonu svezou ke Středozemnímu moři, kde z něj nadělám vory a přepravím je, kam mi určíš. Tam je dám rozebrat a ty si je vyzvedneš. Jistě také vyhovíš mému přání a postaráš se o stravu pro můj dvůr.“24Tak tedy Chíram dodal Šalomounovi veškeré cedrové a cypřišové dřevo podle jeho přání.25Šalomoun dal Chíramovi na oplátku 20 000 korů[4] pšenice jako stravu pro jeho dvůr a 20 000 batů[5] panenského oleje. To pak Šalomoun dával Chíramovi rok co rok.26Hospodin dal Šalomounovi moudrost, jak mu slíbil. Mezi Chíramem a Šalomounem vládl mír a stali se spojenci.27Král Šalomoun zavedl v celém Izraeli nucené práce. Nasazených bylo celkem 30 00028a do Libanonu jich posílal 10 000 v měsíčních směnách; měsíc bývali v Libanonu, dva měsíce doma. Nuceným pracím velel Adoniram.29Šalomoun měl v horách 70 000 nosičů a 80 000 lamačů kamene.30Kromě toho Šalomoun ustanovil 3300 dozorců, kteří veleli pracím a dohlíželi na dělníky.31Král nechal navézt veliké ušlechtilé kameny, neboť chtěl, aby chrám měl základy z otesaných kvádrů.32Šalomounovi kameníci je otesávali spolu s kameníky od Chírama a z Byblosu. Tak tedy bylo připraveno dřevo i kameny ke stavbě chrámu.
1So war Salomo Herrscher über alle Königreiche, vom [Euphrat-]Strom bis zum Philisterland und bis an die Grenze Ägyptens; sie brachten ihm Abgaben und dienten ihm sein Leben lang. (Gn 15,18; Jz 1,4; 2Pa 9,26; Ž 72,8; Ž 72,10; Mt 2,11)2Salomo aber brauchte zum Unterhalt täglich 30 Kor Feinmehl und 60 Kor anderes Mehl; (1Kr 10,5)3zehn gemästete Rinder und 20 Weiderinder und 100 Schafe, außer den Hirschen und Gazellen und Damhirschen und dem gemästeten Geflügel. (Neh 5,17)4Denn er herrschte im ganzen Land diesseits des [Euphrat-]Stromes, von Tiphsach bis nach Gaza, über alle Könige diesseits des Stromes; und er hatte Frieden auf allen Seiten ringsum. (Jz 15,47; 1Kr 5,18; 1Pa 22,9; Ž 72,8; Ž 72,11)5Und Juda und Israel wohnten sicher, jeder unter seinem Weinstock und unter seinem Feigenbaum, von Dan bis Beerscheba, solange Salomo lebte. (Jr 23,6; Mi 4,4; Za 3,10)6Und Salomo hatte 40 000 Stallplätze für die Pferde seiner Streitwagen und 12 000 Reiter. (Dt 17,16; 2S 8,4; 2Pa 1,14; 2Pa 9,25)7Und jene Aufseher versorgten den König Salomo und alle, die zum Tisch des Königs Salomo kamen, mit Speise, jeder in seinem Monat; sie ließen es an nichts mangeln. (1Kr 4,7)8Auch die Gerste und das Stroh für die Kampfpferde und die Wagenpferde brachten sie an den Ort, wo es nötig war, jeder nach seiner Ordnung. (Est 8,10; Est 8,14; Mi 1,13; 1K 4,2)
Salomos Weisheit und Ruhm
9Und Gott gab Salomo Weisheit und sehr viel Verstand und Weite des Herzens, wie der Sand, der am Meeresufer liegt. (1Kr 3,12; 1Kr 5,26; Kaz 1,16)10Und die Weisheit Salomos war größer als die Weisheit aller Söhne des Ostens und als alle Weisheit der Ägypter. (Jb 1,3; Iz 19,11; Jr 49,28; Da 1,20; Mt 2,1; Sk 7,22)11Ja, er war weiser als alle Menschen, auch weiser als Etan, der Esrachiter, und Heman und Kalkol und Darda, die Söhne Machols; und er wurde berühmt unter allen Völkern ringsum. (1Pa 2,6; J 7,46; Ko 1,19; Ko 2,3)12Und er redete 3 000 Sprüche; und die Zahl seiner Lieder war 1 005. (Ž 127,1; Př 1,1; Kaz 12,11; Pís 1,1)13Er redete auch von den Bäumen, von der Zeder auf dem Libanon bis zum Ysop, der aus der Mauer wächst. Auch redete er vom Vieh, von den Vögeln, vom Gewürm und von den Fischen. (Ž 104,24; Ž 111,2)14Und sie kamen aus allen Völkern, um Salomos Weisheit zu hören, von allen Königen auf Erden, die von seiner Weisheit gehört hatten. (2Pa 9,1; 2Pa 9,23)
Vorbereitungen zum Bau des Tempels
15Und Hiram, der König von Tyrus, sandte seine Knechte zu Salomo, denn er hatte gehört, dass man ihn anstelle seines Vaters zum König gesalbt hatte; Hiram war nämlich allezeit ein Freund Davids gewesen. (2S 5,11; 1Pa 14,1; Ž 45,13)16Und Salomo sandte zu Hiram und ließ ihm sagen: (2Pa 2,3)17Du weißt, dass mein Vater David dem Namen des HERRN, seines Gottes, kein Haus bauen konnte wegen der Kriege, in die [seine Feinde ] ihn verwickelten, bis der HERR sie unter seine Fußsohlen legte. (2S 22,1; 2S 22,38; 1Pa 22,7; 1Pa 28,2)18Nun aber hat mir der HERR, mein Gott, ringsum Ruhe verschafft, sodass kein Widersacher, noch ein bösartiger Angriff mehr [zu erwarten] ist. (1Kr 5,4; Ž 72,7; Iz 9,5; Mi 5,4; 2Te 3,16)19Siehe, nun gedenke ich dem Namen des HERRN, meines Gottes, ein Haus zu bauen, so wie der HERR zu meinem Vater David geredet hat, indem er sprach: Dein Sohn, den ich an deiner Stelle auf den Thron setzen werde, der soll meinem Namen ein Haus bauen! (2S 7,12; 1Pa 22,9; 2Pa 2,1; 2Pa 2,3; 2Pa 2,4)20So gebiete nun, dass man mir Zedern vom Libanon haut; und meine Knechte sollen mit deinen Knechten sein, und den Lohn deiner Knechte will ich dir geben, so viel du verlangst; denn dir ist bekannt, dass niemand unter uns ist, der Holz zu hauen versteht wie die Zidonier! (Dt 24,15; 1Kr 5,13; 2Pa 2,3; 2Pa 2,8; L 6,23; L 10,7; 1Tm 5,18)21Als nun Hiram die Worte Salomos hörte, da freute er sich sehr und sprach: Der HERR sei heute gelobt, der David einen weisen Sohn gegeben hat über dieses große Volk! (1Kr 10,9; 2Pa 2,11; Př 13,1; Da 2,21; Mt 5,16)22Und Hiram sandte zu Salomo und ließ ihm sagen: Ich habe [die Botschaft] gehört, die du mir gesandt hast; ich will nach all deinem Begehren handeln betreffs des Zedern- und Zypressenholzes. (1Kr 6,15; 1Kr 6,34; 2Pa 3,5)23Meine Knechte sollen [die Stämme] vom Libanon an das Meer hinabbringen; darauf will ich sie als Flöße auf dem Meer bis an den Ort bringen, den du mir angeben wirst, und ich will sie wieder zerlegen lassen, und du sollst sie holen lassen. Aber du sollst auch mein Begehren erfüllen und mir geben, was mein Haus an Speise braucht! (2Pa 2,16; Ž 105,17; Ž 145,15; Mt 10,10)24So gab Hiram dem Salomo Zedern- und Zypressenholz nach all seinem Begehren. (1Kr 5,20)25Salomo aber gab dem Hiram 20 000 Kor Weizen zur Speise für sein Haus und 20 Kor feines Olivenöl. Dies gab Salomo dem Hiram alljährlich. (2Pa 2,10; Ezd 3,7; Ez 27,17)26Und der HERR gab Salomo Weisheit, wie er ihm verheißen hatte; und es war Friede zwischen Hiram und Salomo; und die beiden machten einen Bund miteinander. (1Kr 3,12; 1Kr 5,9; 2Pa 1,11; Jk 1,5)27Der König Salomo rekrutierte auch Fronarbeiter aus ganz Israel; und die Zahl der Fronarbeiter betrug 30 000 Mann. (1Kr 4,6; 1Kr 9,15)28Und er sandte sie abwechselnd auf den Libanon, jeden Monat 10 000 Mann, sodass sie einen Monat auf dem Libanon waren und zwei Monate daheim. Und Adoniram war über die Fronarbeiter gesetzt. (1Kr 4,6)29Und Salomo hatte 70 000 Lastträger und 80 000 Steinhauer im Gebirge, (2Pa 2,17; 2Pa 8,7)30ohne die Oberaufseher Salomos, die über das Werk gesetzt waren, nämlich 3 300, die über das Volk, das am Werk arbeitete, zu gebieten hatten. (1Kr 9,23; 2Pa 2,2)31Und der König gebot, und sie brachen große Steine aus, kostbare Steine, um den Grund[1] des Hauses mit Quadersteinen zu legen. (Iz 28,16; 1P 2,4)32Und die Bauleute Salomos und die Bauleute Hirams und die Gibliter behauten sie und bereiteten das Holz und die Steine für den Bau des Hauses. (Jz 13,5; 1Kr 6,7; 1Kr 7,9; Ž 83,8; Ez 27,9)