1V té době onemocněl Jeroboámův syn Abiáš.2Jeroboám řekl své ženě: „Jdi, převlékni se, aby nepoznali, že jsi moje žena, a vydej se do Šíla. Tam je totiž prorok Achiáš, který mi předpověděl, že budu králem tohoto lidu.3Vezmi s sebou deset chlebů, koláče a džbán medu a jdi za ním. On ti oznámí, co bude s chlapcem.“4Jeroboámova žena udělala, jak řekl. Vypravila se do Šíla a přišla k Achiášovu domu. Achiáš už neviděl, oči mu pro stáří nesloužily.5Hospodin mu ale řekl: „Hle, přichází Jeroboámova žena, aby se u tebe vyptala na svého syna. Je nemocný. Řekneš jí to a to. Až přijde, bude se vydávat za někoho jiného.“6Jakmile pak Achiáš zaslechl zvuk jejích kroků u dveří, řekl: „Pojď dál, ženo Jeroboámova. Proč se vydáváš za někoho jiného? Mám pro tebe špatnou zprávu.7Jdi a řekni Jeroboámovi: Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Pozvedl jsem tě z lidu a učinil tě vůdcem svému lidu Izraele.8Odtrhl jsem království od domu Davidova a dal je tobě, ale tys nebyl jako můj služebník David. On dodržoval má přikázání, následoval mě celým srdcem a konal jen to, co je v mých očích správné.9Tys ale jednal hůře než všichni před tebou! Zašels tak daleko, že sis vyrobil cizí bohy, odlitky, jimiž jsi mě popouzel. Protožes mě zahodil za hlavu,10hle, já uvedu na dům Jeroboámův zlé věci: Vyhladím Jeroboámovi v Izraeli pána i kmána až do posledního pacholka. Jako se od hnoje zametá brána, vymetu jeho dům dočista.11Kdo Jeroboámovi zemře ve městě, toho psi sežerou; kdo mu zemře venku na cestě, toho ptáci rozklovou! Tak promluvil Hospodin.‘12Teď vstaň a jdi domů. Jakmile vkročíš do města, dítě zemře.13Celý Izrael ho bude oplakávat, až ho budou pohřbívat. On bude z Jeroboámova domu jediný, kdo bude pochován v hrobě, neboť je jediný, na kom Hospodin, Bůh Izraele, nalezl něco dobrého.14Hospodin nad Izraelem pozvedne krále, který vyhladí dům Jeroboámův, a to ještě dnes. Co dnes, právě teď!15Hospodin udeří na Izrael, až se rozkýve jako rákosí ve vodě, vyrve Izrael z této krásné země, kterou dal jejich otcům, a rozptýlí je až za Eufrat, protože si nadělali posvátné kůly, a tak popudili Hospodina.16Proto se Hospodin Izraele vzdá – kvůli hříchům, které spáchal Jeroboám a ke kterým svedl Izrael.“17Jeroboámova žena tedy vstala a vrátila se do Tirsy. Jakmile vkročila na práh domu, chlapec zemřel.18Pohřbili ho a celý Izrael ho oplakával, jak řekl Hospodin skrze svého služebníka, proroka Achiáše.19Ostatní Jeroboámovy skutky – jak válčil a kraloval – o tom se píše v Kronice izraelských králů.20Jeroboám kraloval dvacet dva let. Potom ulehl ke svým otcům a místo něj začal kralovat jeho syn Nádab.
Rechoboám, král Judský
21V Judsku kraloval Rechoboám, syn Šalomounův. Stal se králem v jedenačtyřiceti letech a sedmnáct let kraloval v Jeruzalémě, ve městě, které Hospodin vyvolil ze všech izraelských kmenů, aby tam zůstávalo jeho jméno. Jeho matka, Amonka, se jmenovala Naama.22Juda páchal, co je v Hospodinových očích zlé. Svými hříchy a vším, co páchali, ho popouzeli k žárlivosti víc než jejich otcové.23Na kdejakém vyšším návrší a pod kdejakým košatým stromem si nastavěli obětní výšiny, sloupy a posvátné kůly.24V zemi se dokonce objevila i modlářská prostituce.[1] Dopouštěli se všech ohavností těch národů, které Hospodin před Izraelem vyhnal.25Pátého roku Rechoboámova kralování přitáhl k Jeruzalému egyptský vládce Šišak26a pobral poklady Hospodinova chrámu i poklady královského paláce. Vzal všechno; vzal i všechny zlaté štíty, které zhotovil Šalomoun.27Místo nich potom král Rechoboám zhotovil bronzové štíty a svěřil je velitelům stráže, která hlídala vchod do královského paláce.28Kdykoli král chodíval do Hospodinova chrámu, stráže je vynášely a pak opět vracely do strážní komory.29Ostatní Rechoboámovy skutky – co všechno vykonal – o tom se, jak známo, píše v Kronice judských králů.30Mezi Rechoboámem a Jeroboámem po celou tu dobu trvala válka.31Rechoboám pak ulehl ke svým otcům a byl pohřben mezi svými předky ve Městě Davidově. Jeho amonská matka se jmenovala Naama. Na jeho místě začal kralovat jeho syn Abiáš.[2]
1Zu jener Zeit wurde Abija, der Sohn Jerobeams, krank. (Dt 32,35; 1Kr 13,33; 1Kr 14,12)2Und Jerobeam sprach zu seiner Frau: Mache dich doch auf und verstelle dich, damit niemand erkennt, dass du Jerobeams Frau bist, und geh nach Silo; siehe, dort ist der Prophet Achija, der von mir geredet hat, dass ich König über dieses Volk sein sollte; (1Kr 11,29; 1Kr 14,5; 1Kr 22,30)3und nimm mit dir zehn Brote und Kuchen und einen Krug Honig und geh zu ihm; er wird dir verkünden, wie es dem Knaben gehen wird! (1S 9,7; 1Kr 8,8; 2Kr 1,2; 2Kr 4,42; L 7,2)4Und die Frau Jerobeams tat dies und machte sich auf und ging hin nach Silo und kam in das Haus Achijas. Achija aber konnte nicht sehen, denn seine Augen waren starr geworden wegen seines Alters. (Gn 27,1; 1S 4,15)5Aber der HERR hatte zu Achija gesprochen: Siehe, die Frau Jerobeams kommt, um von dir ein Wort zu erlangen wegen ihres Sohnes; denn er ist krank. So rede nun mit ihr so und so! Es wird aber geschehen, wenn sie hereinkommt, wird sie sich verstellen. (Sk 10,19)6Und es geschah, als Achija das Geräusch ihrer Füße hörte, wie sie zur Tür hereinkam, da sprach er: Komm herein, du Frau Jerobeams! Warum verstellst du dich? Ich bin mit einer harten Botschaft an dich beauftragt! (1S 15,16; Ž 94,8; Ž 139,1; Př 21,30; Iz 37,28; Am 3,7)7Geh hin, sage Jerobeam: »So spricht der HERR, der Gott Israels: Weil ich dich aus der Mitte des Volkes erhöht und zum Fürsten über mein Volk Israel gesetzt habe, (2S 12,7; 1Kr 12,24; 1Kr 16,2)8sodass ich das Königreich dem Haus Davids entrissen und es dir gegeben habe, weil du aber nicht gewesen bist wie mein Knecht David, der meine Gebote befolgte und mir nachfolgte von ganzem Herzen, sodass er nur tat, was in meinen Augen recht ist; (1Kr 11,31; 1Kr 11,35; 1Kr 11,38)9sondern weil du mehr Böses getan hast als alle, die vor dir gewesen sind; weil du hingegangen bist und dir andere Götter und gegossene Bilder gemacht hast, sodass du mich zum Zorn reiztest und mich verworfen hast; (Dt 30,15; Dt 32,16; Neh 9,26; Ž 7,15; Ž 50,17; Ž 78,58; Př 17,13; Ez 23,35; Mt 12,35)10darum, siehe, bringe ich Unheil über das Haus Jerobeams, und ich will ausrotten von Jerobeam, was männlich ist, Mündige und Unmündige in Israel, und ich will die Nachkommen des Hauses Jerobeams ausfegen, wie man Kot ausfegt, bis es ganz aus ist mit ihm. (1Kr 15,29; 1Kr 21,21; Oz 13,11)11Wer von Jerobeam in der Stadt stirbt, den sollen die Hunde fressen; wer aber auf dem Feld stirbt, den sollen die Vögel des Himmels fressen; denn der HERR hat es gesagt! (Nu 23,19; 1Kr 16,4; Ž 33,9; Iz 40,5; Iz 40,8)12So mache dich nun auf und geh heim, und wenn dein Fuß die Stadt betritt, wird der Knabe sterben! (1Kr 14,1; 1Kr 14,17; 2Kr 1,6; 2Kr 1,16; J 4,50)13Und ganz Israel wird ihn beklagen, und sie werden ihn begraben; denn von Jerobeam wird dieser allein in ein Grab kommen, weil an ihm vor dem HERRN, dem Gott Israels, etwas Gutes gefunden worden ist im Haus Jerobeams. (1Kr 14,18; Ez 18,14)14Der HERR aber wird einen König über Israel erwecken, der das Haus Jerobeams ausrotten soll an jenem Tag. Und was? Schon jetzt [hat er ihn erweckt]! (1Kr 15,27; Ž 52,7; Př 2,22; Mt 15,13)15Und der HERR wird Israel schlagen, dass es schwankt wie ein Rohr im Wasser; und er wird Israel ausreißen aus diesem guten Land, das er ihren Vätern gegeben hat, und wird sie zerstreuen jenseits des Stromes [Euphrat], weil sie ihre Aschera- Standbilder gemacht haben, um den HERRN zu erzürnen. (Dt 29,27; 1Kr 5,1; 1Kr 14,23; 1Kr 15,13; 1Kr 16,33; 1Kr 18,19; 2Kr 13,6; 2Kr 17,6; Am 5,27)16Und er wird Israel dahingeben um der Sünde Jerobeams willen, die er beging und zu der er Israel verführt hat!« (Dt 32,30; Oz 9,17; Mt 18,7)17Da machte sich die Frau Jerobeams auf, ging hin und kam nach Tirza. Und als sie die Schwelle des Hauses betrat, da starb der Knabe. (Jz 12,24; 1Kr 15,21; 1Kr 15,33; Jb 5,16; Pís 6,4)18Und sie begruben ihn, und ganz Israel beklagte ihn nach dem Wort des HERRN, das er durch seinen Knecht, den Propheten Achija, geredet hatte. (1Kr 14,13)19Was aber mehr von Jerobeam zu sagen ist, wie er gekämpft und wie er regiert hat, siehe, das ist geschrieben im Buch der Chronik der Könige von Israel. (2Pa 13,13; Mt 10,26)20Die Zeit aber, die Jerobeam regierte, betrug 22 Jahre. Und er legte sich zu seinen Vätern. Und sein Sohn Nadab wurde König an seiner Stelle. (1S 2,6; 1Kr 15,25; 2Pa 13,20; Jb 14,10; Ž 49,9)
Die Abgötterei Judas unter Rehabeam und Gottes Strafgericht
21Rehabeam aber, der Sohn Salomos, regierte in Juda. Rehabeam war 41 Jahre alt, als er König wurde, und er regierte 17 Jahre lang in Jerusalem, in der Stadt, die der HERR aus allen Stämmen Israels erwählt hatte, um seinen Namen dort wohnen zu lassen. Und der Name seiner Mutter war Naama, eine Ammoniterin. (Dt 23,3; 1Kr 11,1; 1Kr 11,7; 1Kr 11,36; 2Pa 12,13)22Und Juda tat, was böse war in den Augen des HERRN, und sie reizten ihn zur Eifersucht durch ihre Sünden, die sie begingen, mehr als alles, was ihre Väter getan hatten. (Dt 32,16; Sd 2,12; 2Kr 17,19; 2Pa 12,1; Ž 78,58; 1K 10,22)23Denn sie bauten auch Höhen und Gedenksteine und Aschera-Standbilder auf allen hohen Hügeln und unter allen grünen Bäumen. (Dt 12,2; 2Kr 17,10; 2Pa 28,4; Iz 57,5; Jr 17,2; Ez 6,3; Ez 16,24)24Und es gab auch Tempelhurer im Land; die taten es allen Gräueln der Heidenvölker gleich, die der HERR vor den Kindern Israels vertrieben hatte. (Lv 18,26; Dt 23,17; 1Kr 15,12)25Es geschah aber im fünften Jahr [der Regierung] des Königs Rehabeam, dass Sisak, der König von Ägypten, gegen Jerusalem heraufzog. (2Pa 12,2)26Und er nahm die Schätze des Hauses des HERRN und die Schätze des königlichen Hauses, alles nahm er weg, auch alle goldenen Schilde, die Salomo hatte machen lassen. (1Kr 10,16; Kaz 5,12)27An ihrer Stelle ließ der König Rehabeam eherne Schilde machen und übergab sie den Obersten der Leibwächter, welche die Tür am Haus des Königs hüteten. (2Kr 11,19)28Und es geschah, sooft der König in das Haus des HERRN ging, trugen sie die Leibwächter und brachten sie danach wieder in die Kammer der Leibwächter. (2Kr 11,19)29Was aber mehr von Rehabeam zu sagen ist, und alles, was er getan hat, ist das nicht geschrieben im Buch der Chronik der Könige von Juda? (1Kr 11,41; 1Kr 14,19; 2Pa 12,15)30Und es war Krieg zwischen Rehabeam und Jerobeam ihr Leben lang. (1Kr 12,24; 1Kr 14,19; 1Kr 15,6)31Und Rehabeam legte sich zu seinen Vätern und wurde begraben bei seinen Vätern in der Stadt Davids; der Name seiner Mutter aber war Naama, eine Ammoniterin. Und sein Sohn Abija wurde König an seiner Stelle. (1Kr 14,21; 1Kr 15,1; 2Pa 12,16; Mt 1,7; Žd 9,27)