1. Královská 1 | Bible, překlad 21. století

Bible, překlad 21. století

Boj o trůn

1 Král David byl už stařec v pokročilém věku. Nemohl se zahřát, ani když ho přikrývali plášti. 2 Jeho dvořané mu navrhli: „Když dovolíš, necháme pro pana krále vyhledat nějakou mladou pannu, aby byla králi k službám a pečovala o něj. Bude léhat ve tvé náruči, aby se pan král zahřál.“ 3 A tak po všech izraelských končinách hledali nejkrásnější dívku, až nalezli Šunemitku Abišag, a přivedli ji ke králi. 4 Byla to překrásná dívka. Obsluhovala krále, pečovala o něj, ale král s ní nic neměl. 5 Tehdy se začal pozvedat Chagitin syn Adoniáš. „Kralovat budu já,“ prohlašoval. Opatřil si vozy a jízdu a běhalo před ním padesát mužů. 6 Jeho otec ho ale nikdy nepokáral, neptal se: „Co to provádíš?“ Adoniáš se narodil hned po Abšalomovi a byl velmi krásný, podobně jako on.^[1] 7 Domlouval se s Joábem, synem Ceruji, a s knězem Abiatarem. Ti Adoniáše podporovali. 8 Kněz Sádok, Jojadův syn Benajáš, prorok Nátan a Šimei, Rei ani Davidovi přední bojovníci ale za Adoniášem nestáli. 9 Adoniáš odešel obětovat ovce, býky a vykrmená telata ke kameni Zochelet nedaleko pramene En-rogel a sezval tam všechny své bratry, královské syny, i všechny královské dvořany z kmene Juda. 10 Proroka Nátana, Benajáše, přední bojovníky, ba ani svého bratra Šalomouna ale nepozval. 11 Nátan tehdy promluvil s Šalomounovou matkou Batšebou: „Už jsi to slyšela? Chagitin syn Adoniáš kraluje, a náš pán David o tom ani neví! 12 Pojď tedy, poradím ti, jak zachráníš život sobě i svému synu Šalomounovi. 13 Jdi hned ke králi Davidovi a řekni: ‚Můj pane a králi, nepřísahal jsi své služebnici: „Po mně bude kralovat tvůj syn Šalomoun; na můj trůn usedne on“? Jak to, že tedy kraluje Adoniáš?‘ 14 Zatímco budeš mluvit s králem, přijdu tam za tebou a tvá slova potvrdím.“ 15 Batšeba tedy vešla ke králi do ložnice. Král už byl velmi starý a pečovala o něj Šunemitka Abišag. 16 Batšeba padla na kolena a poklonila se králi. „Co si přeješ?“ zeptal se. 17 „Pane můj,“ odpověděla mu, „ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun. Na můj trůn usedne on.‘ 18 A hle, teď kraluje Adoniáš, a ty, můj královský pane, o tom ani nevíš. 19 Obětoval ovce, vykrmená telata a množství skotu a sezval tam všechny královské syny i kněze Abiatara a velitele vojska Joába, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. 20 Oči celého Izraele teď vzhlíží k tobě, můj pane a králi, abys jim oznámil, kdo usedne na královský trůn po mém pánovi. 21 Jinak, až můj královský pán ulehne ke svým otcům, já i můj syn Šalomoun dopadneme jako zločinci.“ 22 Ještě hovořila s králem, když vtom přišel prorok Nátan. 23 „Je zde prorok Nátan,“ ohlásili králi. Když Nátan předstoupil před krále, poklonil se mu tváří k zemi 24 a řekl: „Můj pane a králi, prohlásil jsi snad: ‚Po mně bude kralovat Adoniáš; na můj trůn usedne on‘? 25 Dnes totiž odešel obětovat skot, vykrmená telata a množství ovcí a sezval všechny královské syny i vojenské velitele a také kněze Abiatara. Ti s ním hodují, pijí a volají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ 26 Mě, tvého služebníka, ani kněze Sádoka, ani Benajáše, syna Jojadova, ba ani tvého služebníka Šalomouna ale nepozval. 27 Je to snad nařízení od mého královského pána? Můj pán a král nesdělil svému služebníkovi, kdo usedne na trůn po něm.“

Šalomoun králem

28 „Zavolejte mi Batšebu,“ odpověděl král David. Když přišla ke králi a postavila se před ním, 29 král jí přísahal: „Jakože je živ Hospodin, který vykoupil můj život z každého soužení, 30 dnes ti splním, co jsem přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele: Po mně bude králem tvůj syn Šalomoun; po mně na můj trůn usedne on.“ 31 Batšeba padla na kolena a poklonila se králi tváří k zemi se slovy: „David, můj pán a král, ať žije navěky!“ 32 Král David potom řekl: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova.“ Když přišli ke králi, 33 řekl jim: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na moji mulu a dovezte ho k prameni Gíchon. 34 Tam ať ho kněz Sádok a prorok Nátan prohlásí za krále nad Izraelem. Potom trubte na beraní roh a volejte: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ 35 Pak ho doprovodíte zpět. Až přijde, usedne na můj trůn a bude kralovat místo mě. Jeho určuji za vůdce nad Izraelem i Judou.“ 36 „Amen,“ odpověděl králi Benajáš, syn Jojadův. „Tak promluvil Hospodin, Bůh mého pána a krále. 37 Jako býval Hospodin s mým královským pánem, tak ať je i s Šalomounem. Ať jeho trůn zvelebí ještě více než trůn mého pána, krále Davida!“ 38 Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jojadův, se tedy vydali s gardou Kréťanů a Pléťanů na cestu. Šalomouna posadili na mulu krále Davida a odvedli ho ke Gíchonu. 39 Kněz Sádok vzal z Hospodinova stánku roh s olejem a pomazal Šalomouna. Pak zatroubili na beraní roh a všichni přítomní zvolali: „Ať žije král Šalomoun!“ 40 Celý ten zástup ho pak doprovázel zpět, pískali na píšťaly a radovali se tak nadšeně, až se tím hlukem otřásala zem. 41 Zaslechl to Adoniáš i všichni jeho hosté. Právě když končili hostinu, Joáb uslyšel zvuk beraního rohu. „Co je to ve městě za hluk?“ ptal se. 42 Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jonatan, syn kněze Abiatara. Adoniáš ho vyzval: „Pojď blíž. Jsi ctihodný muž, jistě neseš dobré zprávy.“ 43 „Nenesu,“ odpověděl mu Jonatan. „Náš pán, král David, ustanovil za krále Šalomouna. 44 Poslal s ním kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jojadova, s gardou Kréťanů a Pléťanů. Posadili ho na královu mulu 45 a kněz Sádok s prorokem Nátanem ho u Gíchonu pomazali za krále. Vraceli se odtamtud s veselím a celé město teď oslavuje. To byl ten hluk, který jste slyšeli. 46 Šalomoun usedl na královský trůn. 47 Královi dvořané přišli našemu pánu a králi Davidovi blahopřát. Říkali: ‚Kéž tvůj Bůh zvelebí Šalomounovo jméno ještě více než tvé a kéž jeho trůn pozvedne ještě více než tvůj.‘ Nato se král na loži poklonil 48 a řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, který dnes před mýma očima dosadil následníka na můj trůn.‘“ 49 Mezi Adoniášovými hosty zavládlo zděšení. Všichni přítomní se zvedli a rozprchli se každý svou cestou. 50 Adoniáš vstal a ze strachu před Šalomounem se běžel chytit rohů oltáře. 51 Šalomounovi bylo oznámeno: „Hle, Adoniáš má z krále Šalomouna strach. Drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka nenechá popravit!‘“ 52 „Ukáže-li se jako čestný muž,“ prohlásil Šalomoun, „nespadne mu z hlavy ani vlásek. Zjistí-li se však na něm něco zlého, zemře.“ 53 S tím ho Šalomoun nechal odvést od oltáře. Adoniáš pak přišel a poklonil se Šalomounovi jakožto králi. „Jdi domů,“ řekl mu na to Šalomoun.

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft

Davids Altersschwäche. Adonija greift nach der Herrschaft

1 Als aber der König David alt und hochbetagt war, konnte er nicht warm werden, obgleich man ihn mit Kleidern bedeckte. (2S 5,4; 1Pa 23,1; Ž 90,10) 2 Da sprachen seine Knechte zu ihm: Man sollte unserem Herrn, dem König, ein Mädchen suchen, eine Jungfrau; und sie soll vor dem König stehen und ihn pflegen und in seinen Armen schlafen, damit unserem Herrn, dem König, warm wird! (Dt 10,8; 1S 16,21; 2Pa 29,11; Kaz 4,11)

Dt 10,81S 16,212Pa 29,11Kaz 4,11

3 Und sie suchten ein schönes Mädchen im ganzen Gebiet von Israel, und sie fanden Abischag, die Schunamitin; die brachten sie zum König. (Jz 19,18; 2Kr 4,8; 2Kr 4,25) 4 Sie war aber ein sehr schönes Mädchen; und sie pflegte den König und diente ihm; aber der König hatte keinen ehelichen Umgang mit ihr.^[1] (1Kr 2,17; Mt 1,24) 5 Adonija aber, der Sohn der Haggit, erhob sich und sprach: Ich will König werden! Und er verschaffte sich Wagen und Reiter und 50 Mann, die vor ihm herliefen. (Sd 9,1; 2S 3,4; 2S 15,1; Př 18,12; L 14,11)

Sd 9,12S 3,42S 15,1Př 18,12L 14,11

6 Aber sein Vater hatte ihn nie betrübt zeit seines Lebens, sodass er gesagt hätte: Warum tust du so etwas? Auch war er sehr schön von Gestalt; und [seine Mutter] hatte ihn nach Absalom geboren. (1S 3,13; 1Pa 3,2; Př 29,15) 7 Und er traf Absprachen mit Joab, dem Sohn der Zeruja, und mit Abjatar, dem Priester; die unterstützten Adonija. (2S 20,23; 1Kr 2,22; 1Kr 2,26; 1Kr 2,28)

2S 20,231Kr 2,221Kr 2,261Kr 2,28

8 Aber der Priester Zadok und Benaja, der Sohn Jojadas, und der Prophet Nathan und Simei und Rei und die Helden Davids hielten nicht zu Adonija. (2S 7,2; 2S 12,25; 2S 23,8; 1Kr 1,32; 1Kr 4,18)

2S 7,22S 12,252S 23,81Kr 1,321Kr 4,18

9 Und als Adonija Schafe und Rinder und Mastvieh opferte bei dem Stein Sochelet, der neben der Quelle Rogel liegt, lud er alle seine Brüder ein, die Söhne des Königs, und alle Männer Judas, die Knechte des Königs. (2S 17,17) 10 Aber den Propheten Nathan und Benaja und die Helden und seinen Bruder Salomo^[2] lud er nicht ein. (1Kr 1,8; 1Kr 1,19)

Bathseba und Nathan beim König

11 Da redete Nathan mit Bathseba, der Mutter Salomos, und sagte: Hast du nicht gehört, dass Adonija, der Sohn der Haggit, König geworden ist, ohne dass David, unser Herr, etwas davon weiß? (2S 12,24; 1Pa 22,9; 1Pa 29,1) 12 Komm nun, ich will dir doch einen Rat geben, damit du dein Leben und das Leben deines Sohnes Salomo rettest. (2S 17,14; Ž 73,24; Př 2,10; Př 12,15; Př 27,9; Iz 28,29; Jr 32,19)

2S 17,14Ž 73,24Př 2,10Př 12,15Př 27,9Iz 28,29Jr 32,19

13 Komm und geh hinein zum König David und sprich zu ihm: »Hast du, mein Herr und König, nicht deiner Magd geschworen und gesagt: Dein Sohn Salomo soll König sein nach mir, und er soll auf meinem Thron sitzen? Warum ist dann Adonija König geworden?« (1Kr 1,30; 1Kr 1,43; 1Pa 22,6; 1Pa 28,6)

1Kr 1,301Kr 1,431Pa 22,61Pa 28,6

14 Siehe, während du noch dort bist und mit dem König redest, will ich nach dir hineinkommen und deine Worte bestätigen! (1Kr 1,22) 15 Da ging Bathseba zum König in die Kammer hinein. Der König aber war sehr alt, und Abischag, die Schunamitin, diente dem König. (1Kr 1,2) 16 Und Bathseba neigte und verbeugte sich vor dem König. Der König aber sprach: Was willst du? (1S 25,23; 1Kr 1,23) 17 Sie sprach zu ihm: Mein Herr, du hast deiner Magd bei dem HERRN, deinem Gott, geschworen: »Dein Sohn Salomo soll König sein nach mir, und er soll auf meinem Thron sitzen!« (Gn 18,12; 1S 24,7; 1Kr 1,3; 1P 3,6)

Gn 18,121S 24,71Kr 1,31P 3,6

18 Nun aber, siehe, ist Adonija König geworden; und du, mein Herr und König, weißt nichts davon. (1Kr 1,11; 1Kr 1,24; 1Kr 1,27) 19 Er hat Stiere und Mastvieh und viele Schafe geopfert und hat alle Söhne des Königs eingeladen, dazu Abjatar, den Priester, und Joab, den Heerführer. Aber deinen Knecht Salomo hat er nicht eingeladen. (1Kr 1,7; 1Kr 1,25) 20 Du bist es aber, mein Herr und König, auf den die Augen von ganz Israel sehen, dass du ihnen verkündest, wer nach meinem Herrn und König auf seinem Thron sitzen soll! (2Pa 20,12; Ž 25,15; Ž 123,2) 21 Und es wird geschehen, wenn mein Herr und König bei seinen Vätern liegt, so werden ich und mein Sohn Salomo es büßen müssen! (Gn 15,15; Dt 31,16; 1Kr 2,10) 22 Während sie noch mit dem König redete, siehe, da kam der Prophet Nathan. (Gn 24,15; Jb 1,16; Da 9,20) 23 Da meldete man dem König und sprach: Siehe, der Prophet Nathan ist da! Und als er vor den König hineinkam, verneigte er sich vor dem König mit dem Angesicht zur Erde. (Ř 13,7; 1P 2,17) 24 Und Nathan sprach: Mein Herr und König, hast du gesagt: »Adonija soll nach mir König sein, und er soll auf meinem Thron sitzen«? (1Kr 1,11; 1Kr 1,18) 25 Denn er ist heute hinabgegangen und hat Stiere und Mastvieh und viele Schafe geopfert und hat alle Söhne des Königs eingeladen und die Heerführer, dazu den Priester Abjatar. Und siehe, sie essen und trinken vor ihm und sagen: Es lebe der König Adonija! (1S 10,24; 2S 16,16; 1Kr 1,34; 2Kr 11,12)

1S 10,242S 16,161Kr 1,342Kr 11,12

26 Aber mich, deinen Knecht, und Zadok, den Priester, und Benaja, den Sohn Jojadas, und deinen Knecht Salomo hat er nicht eingeladen. (1Kr 1,8; 1Kr 1,19) 27 Ist diese Sache von meinem Herrn, dem König, aus geschehen? Und hast du deinen Knecht nicht wissen lassen, wer auf dem Thron meines Herrn, des Königs, nach ihm sitzen soll? (1Pa 22,9; Ž 15,4; Mt 5,33)

Salomo wird zum König gesalbt

28 Der König David antwortete und sprach: Ruft mir Bathseba! Und sie kam hinein vor den König; und als sie vor dem König stand, (1Kr 1,15; 1Kr 1,23) 29 da schwor der König und sprach: So wahr der HERR lebt, der meine Seele aus aller Not erlöst hat, (Gn 48,16; 2S 4,9; 2S 22,47; 1Kr 2,24; Ž 34,5; Ž 34,7; Ž 34,18; Ž 138,7)

Gn 48,162S 4,92S 22,471Kr 2,24Ž 34,5Ž 34,7Ž 34,18Ž 138,7

30 ich will heute so handeln, wie ich es dir bei dem HERRN, dem Gott Israels, geschworen habe, indem ich sprach: Salomo, dein Sohn, soll König nach mir sein, und er soll an meiner Stelle auf meinem Thron sitzen! (2K 1,18; Jk 1,17) 31 Da verneigte sich Bathseba mit ihrem Angesicht zur Erde und warf sich vor dem König nieder und sprach: Mein Herr, der König David, lebe ewiglich! (Neh 2,3; Ž 16,10; Ž 118,17; J 11,25)

Neh 2,3Ž 16,10Ž 118,17J 11,25

32 Und der König David sprach: Ruft mir den Priester Zadok und den Propheten Nathan und Benaja, den Sohn Jojadas! Und als sie vor den König hineinkamen, (2S 8,17; 1Kr 1,8; 1Kr 1,26; 1Kr 1,38)

2S 8,171Kr 1,81Kr 1,261Kr 1,38

33 da sprach der König zu ihnen: Nehmt die Knechte eures Herrn mit euch und setzt meinen Sohn Salomo auf mein Maultier und führt ihn hinab zur Gihon[-Quelle]! (2S 20,6; 1Kr 1,38; 2Pa 32,30; 2Pa 33,14)

2S 20,61Kr 1,382Pa 32,302Pa 33,14

34 Und der Priester Zadok und der Prophet Nathan sollen ihn dort zum König über Israel salben; und stoßt in das Schopharhorn und ruft: Es lebe der König Salomo! (1S 10,1; 1S 16,3; 1S 16,12; 1Kr 1,25; 1Kr 1,31; 1Kr 19,16; 2Kr 9,3; 2Kr 11,12)

1S 10,11S 16,31S 16,121Kr 1,251Kr 1,311Kr 19,162Kr 9,32Kr 11,12

35 Und zieht hinter ihm herauf, und er soll kommen und auf meinem Thron sitzen und König sein an meiner Stelle; denn ich habe ihn dazu bestimmt, dass er Fürst über Israel und Juda sein soll! (1Kr 2,15; 1Pa 23,1; 1Pa 28,4; Ž 2,6)

1Kr 2,151Pa 23,11Pa 28,4Ž 2,6

36 Da antwortete Benaja, der Sohn Jojadas, dem König und sprach: Amen! So spreche auch der HERR, der Gott meines Herrn, des Königs! (Ž 31,15; Jr 28,6; 1K 14,16; Zj 5,14; Zj 19,4)

Ž 31,15Jr 28,61K 14,16Zj 5,14Zj 19,4

37 Wie der HERR mit meinem Herrn, dem König, gewesen ist, so sei er auch mit Salomo, und er mache seinen Thron noch größer als den Thron meines Herrn, des Königs David! (Jz 1,17; 1Pa 29,25; Ž 72,8; Ž 89,28)

Jz 1,171Pa 29,25Ž 72,8Ž 89,28

38 Da gingen der Priester Zadok und der Prophet Nathan und Benaja, der Sohn Jojadas, und die Kreter und Pleter^[3] hinab und setzten Salomo auf das Maultier des Königs David und führten ihn zur Gihon[-Quelle]. (1Kr 1,32; Est 6,8; Est 6,11; Za 9,9)

1Kr 1,32Est 6,8Est 6,11Za 9,9

39 Und der Priester Zadok nahm das Ölhorn aus dem Zelt und salbte Salomo, und sie stießen in das Schopharhorn, und das ganze Volk rief: Es lebe der König Salomo! (Ex 30,25; 1Kr 1,34; 1Pa 29,22; Ž 89,21)

Ex 30,251Kr 1,341Pa 29,22Ž 89,21

40 Und das ganze Volk zog hinter ihm herauf, und das Volk blies auf Flöten und war sehr fröhlich, sodass die Erde von ihrem Geschrei erzitterte. (1S 11,15; Ž 97,1; Za 9,9; L 19,37; Zj 11,15)

1S 11,15Ž 97,1Za 9,9L 19,37Zj 11,15

41 Adonija aber hörte es samt allen Gästen, die bei ihm waren, als sie eben das Mahl beendigt hatten. Als aber Joab den Schall des Schopharhornes hörte, sprach er: Was soll das Geschrei und der Tumult in der Stadt? (1Kr 1,25; Př 14,13) 42 Während er aber noch redete, siehe, da kam Jonathan, der Sohn des Priesters Abjatar. Und Adonija sprach: Komm herein; denn du bist ein tüchtiger Mann und bringst [gewiss] gute Botschaft! (2S 15,36; 2S 18,27) 43 Jonathan aber antwortete und sprach zu Adonija: Fürwahr, unser Herr, der König David, hat Salomo zum König gemacht! (1Kr 1,32) 44 Und der König hat den Priester Zadok mit ihm gesandt und den Propheten Nathan und Benaja, den Sohn Jojadas, und die Kreter und Pleter, und sie haben ihn auf das Maultier des Königs gesetzt. (1Kr 1,32; 1Kr 1,38) 45 Und der Priester Zadok und der Prophet Nathan haben ihn zum König gesalbt bei der Gihon [-Quelle], und sie sind mit Freuden von dort heraufgezogen, sodass die ganze Stadt in Bewegung ist. Das ist das Geschrei, das ihr gehört habt. (1S 4,5; 1Kr 1,33; 1Kr 1,40; 2Pa 32,30; Sk 19,29)

1S 4,51Kr 1,331Kr 1,402Pa 32,30Sk 19,29

46 Dazu hat sich Salomo auf den königlichen Thron gesetzt. (1Kr 1,13; 1Pa 29,23; Ž 132,11) 47 Und auch die Knechte des Königs sind hineingegangen, um unserem Herrn, dem König David, Glück zu wünschen, und sie haben gesagt: »Dein Gott mache den Namen Salomos noch herrlicher als deinen Namen und mache seinen Thron noch größer als deinen Thron!« Und der König hat auf seinem Lager angebetet! (Gn 47,31; Jz 4,14; 1Kr 1,37) 48 Und außerdem hat der König so gesprochen: Gelobt sei der HERR, der Gott Israels, der mir heute einen Thronerben gegeben hat vor meinen Augen! (2S 7,12; Ž 41,14; Ž 72,18; Ž 128,6; Ž 132,11; L 1,68; L 2,30; Žd 11,16)

2S 7,12Ž 41,14Ž 72,18Ž 128,6Ž 132,11L 1,68L 2,30Žd 11,16

49 Da erschraken die Gäste, die bei Adonija waren, und sie brachen auf und gingen jeder seines Weges. (Př 24,22; Př 28,1) 50 Adonija aber fürchtete sich vor Salomo und machte sich auf, ging hin und ergriff die Hörner des Altars. (Ex 21,14; 1Kr 2,28) 51 Das meldete man Salomo und sprach: Siehe, Adonija fürchtet den König Salomo; und siehe, er hält sich an den Hörnern des Altars und spricht: »Der König Salomo schwöre mir heute, dass er seinen Knecht nicht mit dem Schwert töten wolle!« (Gn 32,7; Gn 32,11; 2S 9,6; 2S 9,8; Př 10,24; Př 24,21)

Gn 32,7Gn 32,112S 9,62S 9,8Př 10,24Př 24,21

52 Und Salomo sprach: Wenn er sich als rechtschaffener Mann erweist, so soll kein Haar von ihm auf die Erde fallen; wenn aber Böses an ihm gefunden wird, so muss er sterben! (2S 14,11; 1Kr 2,22; Př 13,6; Př 16,12; Mt 10,30; Sk 27,34; Ř 13,4)

2S 14,111Kr 2,22Př 13,6Př 16,12Mt 10,30Sk 27,34Ř 13,4

53 Und der König Salomo sandte hin und ließ ihn vom Altar herabholen. Und als er kam, fiel er vor dem König Salomo nieder. Salomo aber sprach zu ihm: Geh hin in dein Haus! (2S 14,24)