od Biblion1Pavel, z Boží vůle povolaný apoštol Krista Ježíše, a bratr Sostenes2církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým a také všem, kdo na jakémkoli místě vzývají jméno našeho společného Pána Ježíše Krista:3Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
Je Kristus rozdělen?
4Stále za vás děkuji svému Bohu, totiž za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši:5byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním.6Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno,7že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista.8Ten vás bude posilovat až do konce, aby vám v den našeho Pána Ježíše Krista nebylo co vytknout.9Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!10Bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista vás prosím, abyste všichni spolu souhlasili a namísto vzájemných roztržek byli spojeni jednou myslí a jedním záměrem.11Z domu Chloé jsem se o vás, bratři moji, dozvěděl, že mezi sebou máte sváry.12Mám na mysli to, že jeden z vás říká: „Já jsem Pavlův,“ jiný: „Já jsem Apollův,“ další: „Já jsem Petrův“[1] a další „Já zase Kristův.“13Copak je Kristus rozdělen? Byl snad za vás ukřižován Pavel? Byli jste snad pokřtěni v Pavlově jménu?14Díky Bohu, že jsem nikoho z vás nekřtil, kromě Krispa a Gaia,15aby ještě někdo neřekl, že jste byli pokřtěni v mém jménu.16Pokřtil jsem vlastně i Štěpánovu rodinu, ale nevím, že bych křtil ještě někoho dalšího.17Kristus mě totiž neposlal křtít, ale kázat evangelium, a to bez moudrých řečí, aby snad nebyl zmařen Kristův kříž.
Bláznivé kázání
18Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc.19Je přece psáno: „Zahubím moudrost moudrých, zavrhnu rozum rozumných.“[2]20Kde zůstal mudrc? Kde je učenec? Kde zůstal světový myslitel? Copak Bůh neobrátil moudrost světa v bláznovství?21Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání.22Židé požadují zázračná znamení, Řekové hledají moudrost,23ale my kážeme Krista ukřižovaného – pro Židy pohoršení, pro pohany bláznovství,24ale pro povolané, ať Židy či Řeky, Krista – Boží moc a Boží moudrost.25Boží bláznovství je totiž moudřejší než lidé a Boží slabost je silnější než lidé.26Podívejte se, bratři, jak vás Bůh povolal: podle lidských měřítek mezi vámi není mnoho moudrých, mocných nebo urozených.27Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné.28Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je,29aby se před Bohem nikdo nechlubil.30Jen díky němu jste v Kristu Ježíši, který se stal naší moudrostí od Boha, naší spravedlností, posvěcením a vykoupením.31A proto, jak je psáno: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Hospodinu.“[3]
1Paulus, berufener Apostel Jesu Christi durch Gottes Willen, und Sosthenes, der Bruder, (Sk 18,17; Ř 1,1; 2K 1,1)2an die Gemeinde Gottes, die in Korinth ist, an die Geheiligten in Christus Jesus, an die berufenen Heiligen, samt allen, die den Namen unseres Herrn Jesus Christus anrufen an jedem Ort, sowohl bei ihnen als auch bei uns: (J 17,19; Sk 2,21; Sk 9,14; Ř 1,7; 2Tm 1,9; 2Tm 2,19)3Gnade sei mit euch und Friede von Gott, unserem Vater, und dem Herrn Jesus Christus! (Ř 1,7; Ef 1,2)
Dank für die Gnade Gottes
4Ich danke meinem Gott allezeit euretwegen für die Gnade Gottes, die euch in Christus Jesus gegeben ist, (Ř 1,8; Ef 1,16)5dass ihr in allem reich gemacht worden seid in ihm, in allem Wort und in aller Erkenntnis, (J 1,16; Ř 15,14; 2K 8,7)6wie denn das Zeugnis von Christus in euch gefestigt worden ist, (1Te 1,5; Zj 1,2)7sodass ihr keinen Mangel habt an irgendeiner Gnadengabe, während ihr die Offenbarung unseres Herrn Jesus Christus erwartet, (Fp 3,20; 2P 3,12)8der euch auch fest machen[1] wird bis ans Ende, sodass ihr unverklagbar seid am Tag unseres Herrn Jesus Christus. (2K 1,21; Fp 1,6; Fp 1,10; Ko 1,22)9Gott ist treu, durch den ihr berufen seid zur Gemeinschaft mit seinem Sohn Jesus Christus,[2] unserem Herrn. (Ef 1,3; Ko 2,9; Ko 3,15; 1Te 2,12; 1Te 5,24; 2Te 3,3; 1J 1,3)
Ermahnung wegen Spaltungen in der Gemeinde
10Ich ermahne euch aber, ihr Brüder, kraft des Namens unseres Herrn Jesus Christus, dass ihr alle einmütig seid in eurem Reden und keine Spaltungen unter euch zulasst, sondern vollkommen zusammengefügt seid in derselben Gesinnung und in derselben Überzeugung. (Ž 133,1; J 17,21; Ř 12,16; 2K 13,11; Fp 2,5)11Mir ist nämlich, meine Brüder, durch die Leute der Chloe bekannt geworden, dass Streitigkeiten unter euch sind. (Gn 27,42; Př 13,10; 1K 3,3; 1K 6,1; 1K 11,18; Jk 4,1)12Ich rede aber davon, dass jeder von euch sagt: Ich gehöre zu Paulus! — Ich aber zu Apollos! — Ich aber zu Kephas! — Ich aber zu Christus! (J 1,42; Sk 18,24; 1K 3,22; 1K 9,5; 1K 15,5; 2K 10,7)13Ist Christus denn zerteilt? Ist etwa Paulus für euch gekreuzigt worden, oder seid ihr auf den Namen des Paulus getauft? (1K 3,5; Ef 4,5)14Ich danke Gott, dass ich niemand von euch getauft habe, außer Krispus und Gajus; (Sk 18,8; Ř 16,23)15so kann doch niemand sagen, ich hätte auf meinen Namen getauft!16Ich habe aber auch das Haus des Stephanas getauft. Sonst weiß ich nicht, ob ich noch jemand getauft habe; (1K 16,15)17denn Christus hat mich nicht gesandt zu taufen, sondern das Evangelium zu verkündigen, [und zwar] nicht in Redeweisheit, damit nicht das Kreuz des Christus entkräftet wird. (Sk 26,16; 1K 2,1; 1K 2,4; 1K 2,13)
Das Wort vom Kreuz und die Weisheit der Menschen
18Denn das Wort vom Kreuz ist eine Torheit denen, die verlorengehen; uns aber, die wir gerettet werden, ist es eine Gotteskraft; (Sk 26,24; Ř 1,16; 1K 1,20; 1K 3,19; 2K 4,3; Ef 1,19)19denn es steht geschrieben: »Ich will zunichtemachen die Weisheit der Weisen, und den Verstand der Verständigen will ich verwerfen«.[3] (Iz 29,14; Jr 8,9)20Wo ist der Weise, wo der Schriftgelehrte, wo der Wortgewaltige dieser Weltzeit? Hat nicht Gott die Weisheit dieser Welt zur Torheit gemacht? (Iz 33,18; Iz 44,25)21Denn weil die Welt durch [ihre] Weisheit Gott in seiner Weisheit nicht erkannte, gefiel es Gott, durch die Torheit der Verkündigung diejenigen zu retten, die glauben. (L 10,21; Ř 1,20)22Während nämlich die Juden ein Zeichen fordern und die Griechen Weisheit verlangen, (Mt 12,38; J 4,48)23verkündigen wir Christus den Gekreuzigten, den Juden ein Ärgernis, den Griechen eine Torheit; (Iz 8,14; L 2,34; J 12,34; 1K 1,18; 1K 2,2)24denen aber, die berufen sind, sowohl Juden als auch Griechen, [verkündigen wir] Christus, Gottes Kraft und Gottes Weisheit. (Ř 1,16; Ko 2,3)25Denn das Törichte Gottes ist weiser als die Menschen, und das Schwache Gottes ist stärker als die Menschen.26Seht doch eure Berufung an, ihr Brüder! Da sind nicht viele Weise nach dem Fleisch, nicht viele Mächtige, nicht viele Vornehme; (Sf 3,12; Mt 11,25; L 18,24; J 7,48)27sondern das Törichte der Welt hat Gott erwählt, um die Weisen zuschanden zu machen, und das Schwache der Welt hat Gott erwählt, um das Starke zuschanden zu machen; (Ž 8,3; Jk 2,5)28und das Unedle der Welt und das Verachtete hat Gott erwählt, und das, was nichts ist, damit er zunichtemache, was etwas ist,29damit sich vor ihm kein Fleisch[4] rühme. (2K 4,7)30Durch ihn aber seid ihr in Christus Jesus, der uns von Gott gemacht worden ist zur Weisheit, zur Gerechtigkeit, zur Heiligung und zur Erlösung, (Jr 23,6; J 1,16; J 6,44; Ř 6,22; 1K 1,24; 2K 5,18; 2K 5,21; Ef 1,7; Ko 2,10; Žd 10,10)31damit [es geschehe], wie geschrieben steht: »Wer sich rühmen will, der rühme sich des Herrn!«[5] (Jr 9,23; 2K 10,17)