od Biblion1Píseň nářků, kterou David zpíval Hospodinu kvůli slovům Kúše z pokolení Benjamín.2Hospodine, Bože můj, na tebe spoléhám, zachraň mě, všech pronásledovatelů zbav!3Jinak mě jako lev rozervou na kusy, rozsápají mě, nebude mi pomoci!4Hospodine, Bože můj, jestliže jsem se provinil, jestli mi na rukou lpí bezpráví,5jestli jsem příteli oplatil něčím zlým (i svého nepřítele jsem však ušetřil!),6pak ať mě honí a chytí protivník, ať pošlape můj život na zemi, mou čest ať v prachu vyválí! séla7Povstaň, Hospodine, v hněvu svém, postav se zuřivosti mých nepřátel, probuď se, Bože, nastol pořádek!8Shromáždění národů ať tě obklopí, znovu usedni na trůn nad nimi –9Hospodin bude soudit národy! Obhaj mě, Hospodine, vždyť jsem nevinný, jsem bez úhony, můj Nejvyšší!10Ukonči podlost ničemných, spravedlivého však posilni, spravedlivý Bože, ty zkoumáš srdce i svědomí!11Nejvyšší Bůh je můj štít – on je zachráncem upřímných!12Bůh je spravedlivý soudce, Bůh plane hněvem každý den.13Pokud se člověk neobrátí, meč svůj naostří, napne svůj luk a zamíří,14smrtelné zbraně na něj připraví, ohnivé šípy zhotoví.15Na toho, jenž plodí proradnost, jenž těhotný trápením zrodí lež!16Ten jámu kopal, až ji vyhloubil, spadl do pasti, kterou nastražil.17Jeho proradnost se k němu navrátí, na hlavu padne mu jeho násilí!18Hospodina budu za jeho spravedlnost chválit, Hospodinovu jménu zahraji – on je Nejvyšší!
Žalm 7
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Ein Klagelied Davids, das er dem Herrn sang wegen der Worte Kuschs, des Benjaminiters. (Abk 3,1)2HERR, mein Gott, bei dir suche ich Zuflucht; hilf mir von allen meinen Verfolgern und rette mich, (Ž 11,1; Ž 31,2; Ž 35,3; Ž 36,8; Ž 90,1; Jr 20,11)3dass er nicht wie ein Löwe meine Seele zerreißt und sie zerfleischt, weil kein Retter da ist. (Ž 10,9; Ž 22,12; Ž 22,14)4HERR, mein Gott, habe ich solches getan, ist Unrecht an meinen Händen, (Jb 31,7; Ž 59,4)5habe ich dem, der mit mir im Frieden war, mit Bösem vergolten und nicht vielmehr den errettet, der mich nun ohne Ursache bedrängt, (1S 24,18; Ř 12,20)6so verfolge der Feind meine Seele und ergreife sie und trete mein Leben zu Boden und lege meine Ehre in den Staub! (Sela.) (Ž 4,3)7Steh auf, o HERR, in deinem Zorn; erhebe dich gegen den Übermut meiner Feinde! Wache auf um meinetwillen, [und schreite] zu dem Gericht, das du befohlen hast! (Nu 10,35; Ž 10,12; Ž 35,23; Ž 94,1; Iz 51,9)8Die Versammlung der Völker umgebe dich, und über ihr kehre zur Höhe zurück! (Ž 47,6; Ž 82,1)9Der HERR wird die Völker richten. Schaffe mir Recht, o HERR, nach meiner Gerechtigkeit und nach meiner Lauterkeit! (1Kr 8,32; Ž 9,9; Ž 18,21; Ž 26,1; Sk 17,31)10Lass doch die Bosheit der Gottlosen ein Ende nehmen und stärke den Gerechten, denn du prüfst die Herzen und Nieren, du gerechter Gott! (Ž 7,18; Ž 10,15; Ž 11,7; Ž 34,16; Ž 37,17; Iz 45,21; Jr 11,20; Žd 4,12; 1P 3,12; Zj 2,23)11Mein Schild ist bei Gott, der den von Herzen Aufrichtigen hilft. (Ž 2,7; Ž 3,4; Ž 17,2; Př 28,18; Př 28,20)12Gott ist ein gerechter Richter und ein Gott, der täglich zürnt. (Gn 18,25; Ž 7,9; Ž 94,2; Iz 33,22; Ř 1,18; Žd 12,23; Jk 5,9)13Wenn man nicht umkehrt, so schärft er sein Schwert, hält seinen Bogen gespannt und zielt (Dt 32,41; Ez 18,30; L 13,3)14und richtet auf jenen tödliche Geschosse; seine Pfeile steckt er in Brand. (Dt 32,23)15Siehe, da liegt einer in Geburtswehen mit Bösem; er ist schwanger mit Unheil, doch er wird Trug gebären! (Jb 4,8; Ž 64,6; Iz 59,4)16Er hat eine Grube gegraben und ausgehöhlt — und ist in die Grube gefallen, die er gemacht hat. (Est 7,10; Ž 9,16; Př 26,27)17Das Unheil, das er angerichtet hat, kehrt auf sein eigenes Haupt zurück, und die Gewalttat, die er begangen hat, fällt auf seinen Scheitel. (1Kr 2,31; Est 9,25; Ga 6,7)18Ich will dem HERRN danken für seine Gerechtigkeit, und dem Namen des HERRN, des Höchsten, will ich lobsingen. (Ž 35,18; Ž 47,7; Ž 65,2; Ž 68,5; Ž 92,2; Ž 146,1)