Žalm 55

Bible, překlad 21. století

od Biblion
1 Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Poučný žalm Davidův.2 Naslouchej, Bože, mé modlitbě, před mojí prosbou se neskrývej,3 popřej mi sluchu a odpověz! Zmítám se v nářku a sténání,4 před křikem nepřítele, před hrozbou ničemy. Svojí hanebností mě chtějí zavalit, chovají ke mně krutou nenávist!5 Srdce se ve mně chvěje bolestí, obavy ze smrti mě oblehly.6 Hrůza a děs mě svírají a přemožen jsem úzkostí.7 Přál bych si mít křídla holubí – odlétl bych a našel klid!8 Uchýlil bych se někam do dáli, v pustině bych se usadil. séla9 Pospíšil bych si do bezpečí před touto smrští a vichřicí.10 Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť, ve městě vládne krutost a rozbroje!11 Ve dne i v noci krouží po jeho zdech, špatnost a trápení bydlí v něm.12 Střed města patří záhubě, ulice neopouští křivda a lest!13 Kdyby protivník mě urážel, to bych snes, kdyby mě napadl nepřítel, skryl bych se.14 Ale ty – člověk blízký mně, můj přítel a můj spřízněnec!15 Radili jsme se spolu důvěrně, do Božího domu chodili v zástupech!16 Kéž by je smrt náhle přepadla, aby se zaživa zřítili do pekla – domy i srdce mají plné zla!17 Já ale k Bohu zavolám, Hospodin bude má záchrana.18 Večer i ráno, také v poledne úpím a sténám – vyslyš mě!19 Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně!20 Bůh mě vyslyší a pokoří je, ten, který od věků kraluje! séla Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se ho nebojí!21 Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil.22 V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami!23 Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.24 Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš do jámy nejhlubší. Půlky života se takoví nedočkají – já ale v tebe skládám naději!

Žalm 55

Schlachter 2000

od Genfer Bibelgesellschaft
1 Dem Vorsänger. Mit Saitenspiel. Ein Maskil von David. (Ž 6,1; Ž 32,1)2 Schenke meinem Gebet Gehör, o Gott, und verbirg dich nicht vor meinem Flehen! (Ž 17,1; Ž 54,4; Ž 102,3; Ž 143,7; Pl 3,56)3 Höre auf mich und antworte mir! Ich bin unruhig in meiner Klage und stöhne (Ž 22,3; Ž 77,4; Iz 38,14)4 vor dem Brüllen des Feindes, vor der Bedrückung des Gottlosen; denn sie wollen Unheil über mich bringen und befeinden mich grimmig! (2S 16,7; Ž 42,10)5 Mein Herz bebt in mir, und die Schrecken des Todes haben mich überfallen; (Ž 6,4; Ž 18,5; Ž 116,3)6 Furcht und Zittern kommt mich an, und Schauder bedeckt mich. (Jb 4,14)7 Und ich sprach: O dass ich Flügel hätte wie die Taube; ich würde davonfliegen, bis ich Ruhe fände! (Ž 11,1; Mt 11,28)8 Siehe, ich wollte weit weg fliehen, mich in der Wüste aufhalten; (Sela.) (1S 23,14)9 ich wollte zu meinem Zufluchtsort eilen vor dem brausenden Wind, vor dem Sturm. (Dt 33,27; Ž 18,3; Mt 7,25)10 Vertilge sie, Herr, entzweie sie in ihren Absprachen, denn ich sehe Gewalttat und Streit in der Stadt! (Gn 11,7; 2S 15,31; Ž 58,3; Jr 6,7; Sk 23,6)11 Tag und Nacht gehen sie umher auf ihren Mauern, und in ihrem Inneren ist Unheil und Verderben. (Ž 59,7; Ž 59,15; Iz 59,7; Ez 22,7; Sf 3,1)12 Bosheit herrscht in ihrer Mitte, und von ihrem Markt weichen nicht Bedrückung und Betrug. (Jr 5,1)13 Denn es ist nicht mein Feind, der mich schmäht; das könnte ich ertragen. Nicht mein Hasser tut groß gegen mich; vor dem wollte ich mich verbergen. (Ž 55,14)14 Aber du bist es, ein Mensch meinesgleichen, mein Freund und mein Vertrauter! (2S 15,12; Ž 41,10; Mi 7,5)15 [Dabei] hatten wir innige Gemeinschaft miteinander, sind zum Haus Gottes gegangen mit der Menge! — (Ž 133,1)16 Der Tod überfalle sie! Sie sollen lebendig ins Totenreich fahren, denn Bosheit ist in ihren Wohnungen, in ihrem Inneren. (Nu 16,33; 2S 17,23; Př 6,14)17 Ich aber rufe zu Gott, und der HERR wird mir helfen. (Ž 17,6; Ž 34,19)18 Abends, morgens und mittags will ich beten und ringen, so wird er meine Stimme hören. (1Kr 8,28; 1Kr 8,30; Ž 6,9; Da 6,10; L 18,1; L 18,7)19 Er hat meine Seele erlöst und ihr Frieden verschafft vor denen, die mich bekriegten; denn viele sind gegen mich gewesen. (2S 7,1; 2Kr 6,16; Ž 56,3; Ž 106,10; 1K 16,9; Fp 3,18)20 Gott wird hören und sie demütigen, er, der auf dem Thron sitzt von Urzeit her. (Sela.) Denn sie ändern sich nicht, und sie fürchten Gott nicht. — (2Kr 17,34; Ž 6,9; Ž 53,6; Ž 93,2; Kaz 8,13; Jr 5,3)21 Er[1] hat seine Hand ausgestreckt gegen die, welche in Frieden mit ihm lebten; seinen Bund hat er entweiht. (1S 22,17; Ž 55,13)22 Seine Reden sind glatt wie Butter, aber Krieg hat er im Sinn. Seine Worte sind sanfter als Öl, aber doch gezückte Schwerter. (Ž 5,10; Ž 12,3; Ž 57,5; Př 12,18)23 Wirf dein Anliegen auf den HERRN, und er wird für dich sorgen; er wird den Gerechten in Ewigkeit nicht wanken lassen! (Ž 18,37; Ž 37,5; Ž 121,3; Iz 50,10; 1P 5,7)24 Ja, du, o Gott, wirst sie in die Grube des Verderbens hinunterstoßen; die Blutgierigen und Falschen werden es nicht bis zur Hälfte ihrer Tage bringen. Ich aber vertraue auf dich! (Jb 15,32; Jb 31,3; Ž 18,31; Ž 25,2; Př 10,27)