od Biblion1Pro předního zpěváka, na strunné nástroje. Poučný žalm Davidův.2Naslouchej, Bože, mé modlitbě, před mojí prosbou se neskrývej,3popřej mi sluchu a odpověz! Zmítám se v nářku a sténání,4před křikem nepřítele, před hrozbou ničemy. Svojí hanebností mě chtějí zavalit, chovají ke mně krutou nenávist!5Srdce se ve mně chvěje bolestí, obavy ze smrti mě oblehly.6Hrůza a děs mě svírají a přemožen jsem úzkostí.7Přál bych si mít křídla holubí – odlétl bych a našel klid!8Uchýlil bych se někam do dáli, v pustině bych se usadil. séla9Pospíšil bych si do bezpečí před touto smrští a vichřicí.10Pohlť je, Pane, jazyk jim spleť, ve městě vládne krutost a rozbroje!11Ve dne i v noci krouží po jeho zdech, špatnost a trápení bydlí v něm.12Střed města patří záhubě, ulice neopouští křivda a lest!13Kdyby protivník mě urážel, to bych snes, kdyby mě napadl nepřítel, skryl bych se.14Ale ty – člověk blízký mně, můj přítel a můj spřízněnec!15Radili jsme se spolu důvěrně, do Božího domu chodili v zástupech!16Kéž by je smrt náhle přepadla, aby se zaživa zřítili do pekla – domy i srdce mají plné zla!17Já ale k Bohu zavolám, Hospodin bude má záchrana.18Večer i ráno, také v poledne úpím a sténám – vyslyš mě!19Bůh mě vykoupí z tohoto boje, pokoj mé duši dopřeje, i když jich tolik je proti mně!20Bůh mě vyslyší a pokoří je, ten, který od věků kraluje! séla Bůh, jenž se nikdy nemění, pokoří ty, kdo se ho nebojí!21Na svoje druhy můj přítel zaútočil, svoji úmluvu porušil.22V ústech měl slova nad máslo lahodnější, v srdci však válku nosil si. Jak jemný olej hladily jeho řeči, vskutku však byly dýkami!23Své břímě uval na Hospodina, on se o tebe postará; on přece nikdy nenechá poctivé padnout do bláta.24Zákeřné vrahy však ty, Bože, srazíš do jámy nejhlubší. Půlky života se takoví nedočkají – já ale v tebe skládám naději!
Žalm 55
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Mit Saitenspiel. Ein Maskil von David. (Ž 6,1; Ž 32,1)2Schenke meinem Gebet Gehör, o Gott, und verbirg dich nicht vor meinem Flehen! (Ž 17,1; Ž 54,4; Ž 102,3; Ž 143,7; Pl 3,56)3Höre auf mich und antworte mir! Ich bin unruhig in meiner Klage und stöhne (Ž 22,3; Ž 77,4; Iz 38,14)4vor dem Brüllen des Feindes, vor der Bedrückung des Gottlosen; denn sie wollen Unheil über mich bringen und befeinden mich grimmig! (2S 16,7; Ž 42,10)5Mein Herz bebt in mir, und die Schrecken des Todes haben mich überfallen; (Ž 6,4; Ž 18,5; Ž 116,3)6Furcht und Zittern kommt mich an, und Schauder bedeckt mich. (Jb 4,14)7Und ich sprach: O dass ich Flügel hätte wie die Taube; ich würde davonfliegen, bis ich Ruhe fände! (Ž 11,1; Mt 11,28)8Siehe, ich wollte weit weg fliehen, mich in der Wüste aufhalten; (Sela.) (1S 23,14)9ich wollte zu meinem Zufluchtsort eilen vor dem brausenden Wind, vor dem Sturm. (Dt 33,27; Ž 18,3; Mt 7,25)10Vertilge sie, Herr, entzweie sie in ihren Absprachen, denn ich sehe Gewalttat und Streit in der Stadt! (Gn 11,7; 2S 15,31; Ž 58,3; Jr 6,7; Sk 23,6)11Tag und Nacht gehen sie umher auf ihren Mauern, und in ihrem Inneren ist Unheil und Verderben. (Ž 59,7; Ž 59,15; Iz 59,7; Ez 22,7; Sf 3,1)12Bosheit herrscht in ihrer Mitte, und von ihrem Markt weichen nicht Bedrückung und Betrug. (Jr 5,1)13Denn es ist nicht mein Feind, der mich schmäht; das könnte ich ertragen. Nicht mein Hasser tut groß gegen mich; vor dem wollte ich mich verbergen. (Ž 55,14)14Aber du bist es, ein Mensch meinesgleichen, mein Freund und mein Vertrauter! (2S 15,12; Ž 41,10; Mi 7,5)15[Dabei] hatten wir innige Gemeinschaft miteinander, sind zum Haus Gottes gegangen mit der Menge! — (Ž 133,1)16Der Tod überfalle sie! Sie sollen lebendig ins Totenreich fahren, denn Bosheit ist in ihren Wohnungen, in ihrem Inneren. (Nu 16,33; 2S 17,23; Př 6,14)17Ich aber rufe zu Gott, und der HERR wird mir helfen. (Ž 17,6; Ž 34,19)18Abends, morgens und mittags will ich beten und ringen, so wird er meine Stimme hören. (1Kr 8,28; 1Kr 8,30; Ž 6,9; Da 6,10; L 18,1; L 18,7)19Er hat meine Seele erlöst und ihr Frieden verschafft vor denen, die mich bekriegten; denn viele sind gegen mich gewesen. (2S 7,1; 2Kr 6,16; Ž 56,3; Ž 106,10; 1K 16,9; Fp 3,18)20Gott wird hören und sie demütigen, er, der auf dem Thron sitzt von Urzeit her. (Sela.) Denn sie ändern sich nicht, und sie fürchten Gott nicht. — (2Kr 17,34; Ž 6,9; Ž 53,6; Ž 93,2; Kaz 8,13; Jr 5,3)21Er[1] hat seine Hand ausgestreckt gegen die, welche in Frieden mit ihm lebten; seinen Bund hat er entweiht. (1S 22,17; Ž 55,13)22Seine Reden sind glatt wie Butter, aber Krieg hat er im Sinn. Seine Worte sind sanfter als Öl, aber doch gezückte Schwerter. (Ž 5,10; Ž 12,3; Ž 57,5; Př 12,18)23Wirf dein Anliegen auf den HERRN, und er wird für dich sorgen; er wird den Gerechten in Ewigkeit nicht wanken lassen! (Ž 18,37; Ž 37,5; Ž 121,3; Iz 50,10; 1P 5,7)24Ja, du, o Gott, wirst sie in die Grube des Verderbens hinunterstoßen; die Blutgierigen und Falschen werden es nicht bis zur Hälfte ihrer Tage bringen. Ich aber vertraue auf dich! (Jb 15,32; Jb 31,3; Ž 18,31; Ž 25,2; Př 10,27)