1Pro předního zpěváka. Poučný žalm synů Korachových.[1]2Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!3Po Bohu, po živém Bohu, žízní duše má: Kdy už půjdu a spatřím Boží tvář?4Ve dne i v noci jsou mi slzy pokrmem, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“5Duše mě opouští, když na to vzpomínám, jak jsem se zástupy chodíval, do Božího domu se s nimi ubíral se zvučným jásotem a písní chval, když o svátku se zástup radoval.6Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat, on je můj Bůh, má záchrana!7Duše má je ve mně sklíčená, proto na tebe vzpomínám v kraji Jordánu a Hermonu, na vršku Micaru.8Hlubina se ozývá hlubině ve hluku tvých peřejí, všechny tvé vlny a tvé příboje se valí přese mě.9Ve dne kéž Hospodin svou lásku ukáže, v noci kéž jeho píseň se mnou zůstane – tak zní má modlitba k Bohu mého života!10Zeptám se Boha, skály své: Proč jen jsi na mě zapomněl? Proč kvůli nepřátelským útokům mám chodit ve smutku?11V kostech mě drtí výsměch nepřátel, když mi říkají: „Tvůj Bůh? Kde je?!“12Proč jsi sklíčená, duše má, proč jsi ve mně tak ztrápená? Spolehni na Boha – ještě mu budu děkovat; on je můj Bůh, má záchrana!
Žalm 42
Schlachter 2000
od Genfer Bibelgesellschaft1Dem Vorsänger. Von den Söhnen Korahs. Ein Maskil. (Ž 44,1; Ž 84,1; Ž 87,1)2Wie ein Hirsch lechzt nach Wasserbächen, so lechzt meine Seele, o Gott, nach dir! (Jl 1,20)3Meine Seele dürstet nach Gott, nach dem lebendigen Gott: Wann werde ich kommen und vor Gottes Angesicht erscheinen? (Ž 27,4; Ž 63,2; Ž 84,3; Iz 26,9; Jr 10,10; Da 6,27; 1Tm 4,10)4Meine Tränen sind meine Speise bei Tag und bei Nacht, weil man täglich zu mir sagt: Wo ist [nun] dein Gott? (Ž 42,11; Ž 102,10; Ž 115,2)5Daran will ich denken, und meine Seele in mir ausschütten, wie ich dahinzog im Gedränge, mit ihnen feierlich dahinschritt zum Haus Gottes unter lautem Jubel und Lobgesang, in der feiernden Menge. (Ž 55,15)6Was betrübst du dich, meine Seele, und bist so unruhig in mir? Harre auf Gott, denn ich werde ihm noch danken für die Rettung, die von seinem Angesicht kommt! (Ž 27,13; Ž 31,15; Ž 42,12; Ž 43,5; Iz 12,2; Pl 3,24; Mt 8,26)7Mein Gott, meine Seele ist betrübt in mir; darum gedenke ich an dich im Land des Jordan und der Hermongipfel, am Berg Mizar. (Dt 3,8; Ž 44,26; Ž 77,3; Ž 77,12; Ž 89,13)8Eine Flut ruft der anderen beim Rauschen deiner Wasserstürze; alle deine Wellen und Wogen sind über mich gegangen. (Ž 88,8; Ž 124,4; Jon 2,4)9Am Tag wird der HERR seine Gnade entbieten, und in der Nacht wird sein Lied bei mir sein, ein Gebet zu dem Gott meines Lebens. (Jb 35,10; Ž 69,31; Ž 92,2)10Ich will sprechen zu Gott, meinem Fels: Warum hast du mich vergessen? Warum muss ich trauernd einhergehen, weil mein Feind mich bedrängt? (Ž 28,1; Ž 31,4; Ž 43,2; Ž 55,4; Iz 49,15; Pl 5,20)11Wie Zermalmung meiner Gebeine ist der Hohn meiner Bedränger, weil sie täglich zu mir sagen: Wo ist [nun] dein Gott? (Ž 42,4; Ž 102,9; Př 12,18)12Was betrübst du dich, meine Seele, und bist so unruhig in mir? Harre auf Gott, denn ich werde ihm noch danken, dass er meine Rettung und mein Gott ist! (Ž 42,6)